Kvalifikační úloha, Bednářské listy, Start
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, cíl
Bedna 2004: Prahory
(23./24. dubna 2004)
Ahoj! Máme za sebou další hru, tak abych se s váma nějak podělila o zážitky. Místy se mi mlží, kudy jsme vlastně chodili, protože orientaci a plánování přesunů jsme s důvěrou svěřovali Lexovi a dál jsem se o trasu moc nezajímala. A potom ty šifry, které jsme vyřešili do pěti minut, si skoro ani nepamatuju :) Ale něco jsem si během hry napsala, tak to třeba dám nějak dohromady.
Na úvod bych řekla, že se nám Bedna moc líbila a se svým postupem v ní jsme spokojení. Jak už to bývá, nejvíc nám v hlavě leží ty akordy (šifra 13), které nás stály přesvědčivé vítězství, ale to snad časem přejde. Hra se konala za zvláštních klimatických podmínek: jednak bylo teplo (to bylo dobrý) a pak pršelo (nic moc). Ale připravili jsme se; sledovali jsme doma numerický model a věděli zhruba, od kolika hodin do kdy má v Praze pršet. Oproti modelu se déšť opozdil, což nás jedině potěšilo.
Složení týmu bylo jako vždycky obměněno, tentokrát proto, že dva loňští Prahoráci se starají o záchranu nepříznivého demografického trendu v naší republice. Tímto srdečně zdravíme Evu, Kamila a Hurvínka :) Takže z Konzumu se do Prahor vrátil zkušený Honza a dále jsme na stáž vzali Radka, organizátora Tmou, aby mohl nastudovat úvahy schopného týmu a využít je při tvorbě příštího, vyváženějšího ročníku brněnské hry.
Pak bych ještě napsala, že tři z nás za pár týdnů odevzdávají magisterskou diplomku. Trochu to posunulo naše priority ve hře a velkou hodnotu pro nás mělo dostat se co nejdřív zpátky do Brna.
KVALIFIKAČNÍ ÚLOHA
Ocenili jsme, jak Bednáři dovádějí tmářské nápady k dokonalosti - nešlo o každou minutu, výpadky serveru nehrály roli, nedalo se moc napovídat jiným týmům atd. K řešení kvalifikační úlohy jsme se sešli čtyři. Když jsme získali zadání a server s námi nechtěl komunikovat, tak jsme si vymysleli vlastní kombinaci čísel a začali si s ní hrát jen tak sami pro sebe, abychom to natrénovali. Po skončení kvalifikace Tom úlohu taky naprogramoval a když si ji pak doma zkoušel řešit, vytvořil rekord tuším tři minuty padesát. V kvalifikaci nám to trvalo něco přes půl hodiny, i tak jsme ji ale vyřešili jako úplně první tým. Lexa pak přijímal gratulace typu: "První vyhrání...", ale radost jsme si tím zkazit nenechali.
BEDNÁŘSKÉ LISTY
To byl taky dobrý nápad, dát nám listy předem. V klidu jsme si je každý sám prošli a odhalili myslím všechny nápovědy na maximální možné úrovni.
Inkové: V 61-ciferném čísle jsme si všimli stejných řetězců a Tom odhadl šestky na oddělovníky. Číselná řada začíná od nuly.
Atlantské hvězdopravectví: Spočítali jsme páteční znamení: mrkev a třešeň. Prozatím nám to Radek vyložil jako: "Vezmeme si s sebou co nejvíc mrkve a úspěch nás nemine."
Karel Vomáčka: Přišli jsme na rébus a odhadli, že k ničemu nebude. Strategii morseovka - derivace - delfská metoda jsme si připomínali co chvíli, stejně jako jeho postup pět minut se smát a minutu řešit, kterýžto poměr jsme ale nedodržovali. Klíčová věta, u které by bylo stokrát lepší, kdybychom si jí nevšimli, ovšem byla: "Stačilo si to tady napsat takhle nad to a pak už jsem to jen porovnal jedno s druhým." Měli jsme totiž během hry za to, že jsme ji ještě nepoužili, a snažili jsme se ji aplikovat na akordy. Ale o tom později.
Optika: Tu jsme odhadli na závěrečnou smílací šifru.
Ples šachistů: Já jsem za normálních okolností skoro skromné děvče, ale tady se musím pochlubit. Nejen že jsme si všimli spousty slov začínajících na a-h, ale taky jsem přišla na to, že jich je vždy po osmi, a vymyslela jsem cestou na Bednu šifru, která by se tím dala vyřešit: 8x8 písmen v tabulce, ze které se budou číst postupně z uvedených sloupců.
Kulturní rubrika: V každém díle je jedno číslo.
START (17:17)
Z Brna nás doprovodili Martin a Lukáš (Fiman), ale setřásli jsme je už na Vltavské. Nevyčerpaná rezerva na dálniční zácpu nám umožnila pěkný odpočinek na Letné. Synchronizovaně jsme dostali hlad a snědli část zásob, Lexa zdravil UŽáky a jinak jsme si užívali poleženíčka na slunci, dokud ještě svítí. O čtvrt na šest jsme se přesunuli do startovního rohu Letné a zaregistrovali balónky u auta, které se nám při nárazech větru schovávaly za tisícihlavý dav. Ostatní si jich zatím nevšímali.
"Teďka je vypustí a my je budem muset počítat," řekl Radek.
"Jo, piš si, tři dva jedna jedna tři tři."
"To bude morseovka," pořád jsme to ještě nebrali vážně a nevěděli, jestli balónky vůbec patří ke hře. Pořád čouhaly z auta.
"Ty barevný na začátku jsou pro zmatení."
"To je metro," využívám svou slabost morseovku, kterou hledám v každé druhé šifře. "Teďka tam bude A. Co tady jezdí za metro? Je dřív ten oranžovej, nebo fialovej?" Nejdřív jsem byla zklamaná, že to není A, ale N, ale pak Tom řekl, že to bude metronom, a bylo to jasný. Počkal u balónků, aby ověřil konec textu a taky ho pak vyfotil, zatímco my ostatní jsme nenápadně vyrazili k nedalekému kyvadlu. Tom si dal mimochodem letos předsevzetí, že bude hodně fotit. Všechny dvě fotky vidíte zde.
1. LAMPY KOLEM METRONOMU (nalezeno 17:21 - vyřešeno 18:00)
Asi jsme přepálili začátek, protože jsme tady byli první. Rozprchli jsme se do okolí a brzy nám došlo, že máme hledat nejen symboly na označených lampách, ale i klíče na některých neoznačených. Taky jsme poměrně brzy odhadli text "Písecká brána příkop", ale jako nepražáci jsme žádnou takovou bránu neznali a raději jsme sehnali pár dalších písmenek, abychom si to ověřili. Píseckou bránu jsme v mapě pochopitelně nenašli, zato ulice Písecká ústí u hřbitova, který zcela jistě nějakou bránu má, takže jsme o tom chvíli uvažovali. Naštěstí Honza metodou "kouknu do mapy a mám to" objevil nedaleko ulici "U Písecké brány", takže jsme tam vyrazili.
Když jsme odcházeli, oslovili jsme jednoho z mnoha skejťáků u metronomu:
"Tady si dneska moc neužijete, že..."
"Hm," zatvářil se nešťastně. "Jak dlouho to ještě bude trvat?"
2. PÍSECKÁ BRÁNA - MORSEOVKA (18:18 - 18:24)
Pohledem na čas luštění zjistíte, že jsme dodrželi Vomáčkův harmonogram, akorátže jsme na rozdíl od něj nejdřív pět minut luštili a pak se minutu smáli, protože nám šifra připadala opravdu vtipná. Sedli jsme si na trávu do parku, stejně jako většina ostatních, a pustili se do zjednodušování výrazů, krácení zlomků a podobně, když Tom pronesl:
"Kdyby vás to zajímalo, tak morseovka vychází docela hezky. Existuje něco jako Thunovská?"
"Jo, to je ulice tady u Hradu," řekl Lexa.
"Morseovka? A co jsou tady ty oddělovníky?" ptal se Radek.
"No oddělovníky jsou oddělovníky. A tečky jsou tečky a čárky jsou čárky," vysvětlil Tom.
3. POPELNICE THUNOVSKÁ - XOR (18:40 - 19:02)
Nahoře na schodech jsme mezi několika dalšími týmy viděli loňské Muhammady (Fň), kteří na nás letos měli u prvních šifer pěti až pětadvacetiminutový náskok. Texty natištěné přes sebe jsme luštili, jestli se to tak dá říct, pod otevřeným oknem starého domu, z něhož na nás štěkal malinký yorkshirský teriér. Zkoušeli jsme různé systematické postupy, ale nejúčinnější byla nakonec metoda delfská. Když jsme se na to podívali jako na celek, nejdřív jsme viděli "zpráva je" a později taky "za domem", "v parku", "číslo 8" a nakonec "na Kampě".
(Ahaaaa, teďka si čtu vzorová řešení a nemají tam číslo 8, ale 418. Tak už chápu, proč jsme to na Kampě nemohli najít.)
4. KAMPA - PŘEHÁZENÁ PÍSMENA (19:19 - 19:23)
O minutu jsme trumfli Vomáčku. Chvíli nám trvalo, než jsme zprávu našli (někteří jsme se nemístně upnuli na Kampapark, Na Kampě 8b) a usadili jsme se s ní na lavičku dětského hřiště. Kluci říkali něco o počtu kombinací písmen, ale odkázala jsem je do patřičných mezí podobně, jako předtím Tom s morseovkou:
"Dívejte, když se berou jenom ty vnitřní písmena, který jsou na správných místech, tak to docela vychází. Začíná to Kinského..."
Kdybychom nebyli tak rychlí a samostatní, možná bychom si všimli, že se na tuhle šifru hodí Vomáčkova nápověda "napsat to nad to a porovnat jedno s druhým". Jenže toho jsme si nevšimli, takže jsme měli za to, že se ještě někde bude hodit.
5. VRATA KINSKÉHO ZAHRADY - "PEXESO" (19:37 - 19:58)
Bylo ještě poměrně světlo a sucho, takže při skládání čtverců přímo v zahradě nás rušil jenom vítr. Dobře jsme se u toho bavili a měli jsme radost, že využíváme různorodé znalosti, zejména literární RON-KRYSA nebo KAROTKA-NAVÁŽKA. Pak jsme to zase rozstříhali a opravili víceznačná spojení tak, aby vyšel obdélník, a bylo to.
6. KAŠNA U TANČÍCÍHO DOMU - ŠACHOVNICE :)) (20:14 - 20:18)
Začalo poprchávat. Uvažovali jsme o příští šifře a řekli si, že už by se mohly použít noviny. Radek delfskou metodou došel k závěru, že to budou šachy. Delší dobu jsem Lexovi dlužila vysvětlení, kde v Tančícím domu vidím tanečníka a jeho partnerku, tak jsem tady měla příležitost mu to ukázat. Lexa na to ale řekl, že někteří lidi podle něj mají moc velkou představivost. Zatoužili jsme po Marauder's map: plánku Prahy s pohybujícími se puntíky pro každý tým, abychom měli přehled, kde kdo je. Na mostě před Tančícím domem nás předběhl (!!!) jeden tým.
"Kde hlava nemůže, pomůžou nohy," reagoval jeden z nich na naše nechápavé pohledy.
Po vyzvednutí šifry (8x8 písmen na šachovnici :)) jsme se museli upřímně smát a zbytek těch čtyř minut zabrala realizace řešení, které jsme měli předem vymyšleno. Jen jsme očekávali, že se písmena ve sloupcích budou číst shora a ne zdola. Lexa řekl, že jsem geniální, tak nevím, ale mám za to, že jsme každopádně na téhle šifře vytvořili časový rekord.
7. MOLO V MODŘANECH - PÍSMENNÉ ŘADY A MŘÍŽKA (20:44 - 20:59)
Když nepočítám jednu zastávku u Hradu, tohle byl náš jediný přesun hromadnou dopravou během hry. Což znamená, že jsme se docela hodně nachodili. Ještě že jsme si nekoupili tu celodenní jízdenku. V šalině jiný tým nebyl, u nádraží v Modřanech jsme taky nikoho nepotkali a zřejmě zapracovaly šachy, protože na mole Lexa roztrhl obálku. Takže vedeme. Před deštěm jsme se schovali pod střechu nástupiště k lampě a řešili jsme to nějak týmově - každý jsme přišli na jinou část. Utajena nám zůstala jen řada 5 h s i ?, která se nám ale moc líbila, když jsme se v cíli dozvěděli, o co jde. Aplikovat mřížku už bylo jednoduché, akorát kluci museli opravit moji klasickou chybu, že nemám "otáčet" papírem, ale mřížkou.
Na odchodu jsme tady potkali dva týmy, jeden z nich Fň. Od té doby jsme soutěžili jen sami se sebou. Až do třináctého stanoviště jsme na žádné další šifře nepotkali jediný tým. Jen cestou z desítky na jedenáctku jsme viděli dvě družstva poblíž devítky.
8. ÚSTÍ KOMOŘANSKÉHO POTOKA - KULATÉ A HRANATÉ (21:30 - 21:50)
Cestou jsme potkali motorizované organizátory, kteří se nás vesele ptali na řadu 5hsi?. Potoky poblíž Komořan ústily dva, pro jistotu jsme prověřili oba, ale modrý kontejner se naštěstí nacházel u toho přístupnějšího. Před deštěm jsme se znovu schovali pod stříšku nejbližší vlakové zastávky.
Tom přišel na to, že budou nějaké rozdíly mezi kulatými a hranatými písmeny. Oba nás pak napadlo, že by v textu mohly být dvě vnořené řady, z nichž jedna by se četla zleva a druhá zprava. Ještě jsme do toho chvíli hleděli, ale pak Radek zjistil, že máme pravdu a nic víc v tom není: kulatá písmena se čtou zprava, hranatá zleva a tyhle dvě řady se vhodně proloží. Podle výsledku jsme měli jít na jih pod viadukt a pak zalesněnou roklí až k díře pod bývalou silnicí. Nějaký viadukt jsme našli v mapě, ale naštěstí jsme se rozhodli nejít k němu podle mapy, ale vydat se na jih přímo podél řeky, jakoby od kontejneru. "Naštěstí" píšu proto, že ten v mapě, to nebyl on.
9. ROKLE - KIPU (22:23 - 22:42)
Cesta byla nečekaně terénní. Ale podle popisu jsme díru pod silnicí našli snadno. Na zemi bylo moc mokro a pořád pršelo, nikde žádná střecha, takže jsme to řešili vestoje pod deštníky. Deset provázků s uzlíky jsme si s Lexou okamžitě asociovali s 61-ciferným číslem Inků. Paralelně Radek delfskou metodou uhodl výsledek Pod Šancemi. Musím to trochu vysvětlit: máme deset různých provázků, chce to tudíž desetipísmenný název někde v okolí, v němž se žádné písmeno neopakuje, což může být jedině Pod Šancemi. Jasné, ne? Ověření regulérním luštěním trvalo o malou chvilku dýl. Radek s Tomem přišli na to, že když se provázky očíslují od nuly a přiřadí se k 61-cifernému číslu, vyjde obrázek textu "POD SANCEMI STUD". Šestky byly opravdu oddělovníky.
Tímto jsme na tým Fň, který se schovával někde ve Zbraslavi, získali už dvouhodinový náskok. Cestou po silnici ke studánce jsme volali Fimanům, kteří řekli, že se jim vede špatně, a pak podali nějakou podezřelou informaci jakože jsou jedno stanoviště za námi, načež zavěsili. Z toho jsme usoudili, že to někde na trojce zapíchli a skončili v hospodě. Organizátoři si po konzultaci s námi natáhli budík, aby mohli být ve dvě v Kunraťáku.
10. STUDÁNKA POD ŠANCEMI - VĚŠTĚNÍ (23:01 - 24:00)
Najít studánku v zaneřáděném temném lese byl trochu problém, ale nakonec se to tuším Lexovi podařilo. Pořád prší, takže jsme se schovali do autobusové zastávky. Byla to pro nás první šifra, na které jsme zůstali delší dobu, takže na nás dolehla zima. Dooblékli jsme se, Tom si dával pod kalhoty dokonce punčochy a přesně v tu chvíli přijel jakýsi noční autobus. Řidič s odjezdem moc nespěchal, přestože tam nikdo nenastupoval ani nevystupoval, a tak se cestující docela pobavili.
Na rostlinokruhu jsme si spojili mrkev s třešní. Líbilo se nám, že díky dělení dvěma bude v sobotu stejné znamení jako v pátek, a řekli jsme si, že páteční resp. sobotní konstalace bude určitě hrát roli, když takhle vyhovuje jak týmům, které sem přijdou po půlnoci, tak nám :) Ale nevěděli jsme, co si s tou jednou tětivou a spoustou puntíků počít, takže jsme tam časem namalovali i spojnice odpovídající datům v kulturní rubrice, přestože jsme měli za to, že kulturu využijeme až později. Zbývalo odhalit tajnou magickou operaci.
"Já se musím najíst a projít," řekl Honza a sotva vstal, instruoval nás, ať to přeložíme podle původní spojnice mrkev-třešeň. Když ho to napadlo, byli jsme si skoro jistí, že je to skvělý nápad a bude to správné řešení. A bylo, ukázal se symbol transformátoru a název obce Točná. To se Honzovi povedlo. Byl to jeden z nejlepších okamžiků hry.
11. TOČNÁ - ČÍSLA V TEXTU (0:40 - 1:03)
Vrátlili jsme se po silnici k rokli, kde jsme viděli luštit dvě skupinky, ale nezastavovali jsme se u nich a pokračovali k Točné. Občas neprší, většinou jo. Bylo to docela daleko. U transformátoru mě zmátla rozlepená obálka, ale vysvětlili jsme si to deštěm. S šifrou jsme se usadili pod stříšku garáže blízkých domků a snažili jsme se nerušit noční klid.
Po zkušenostech s poslední Tmou jsme nejdřív označili chyby v textu, až pak jsme v každé větě identifikovali jedno zamaskované číslo a příslušná písmena oněch vět dala řešení: "Bažantnice 2 duby srub". Nápovědu jsme nevyužili přímo (každý přece ví, že Novosvětská je devátá :), ale myslím, že bez ní bychom si "čísel" v textu všimli mnohem později.
12. SRUB - ÚLOHA S ŠIPKAMA (1:47 - 2:15)
Největší nepříjemností tohoto stanoviště bylo, že jsme se neměli kam schovat před deštěm. Uvažovali jsme o vniknutí do srubu, jenže byl zamčený a okno se nám zdálo moc malé. I v tomto diskomfortu se ale Tom úlohy ujal a za kontroly a napovídání ostatních ji i brzy dokončil. Na tým Fň a zřejmě i na ostatní máme více než dvouhodinový náskok. Řešením je most u rybníka, prodloužení ulice Na Šejdru. Nejkratší cesta měla vést po okraji pole, tak jsme tamtudy šli, až na to, že tam nebyla ta cesta. Takže nám nohy ztěžkly koulemi bláta. Další zajímavostí na mapě byla ulice, jejíž jedna strana se jmenovala Na Šejdru a druhá Nad Šejdrem. Pochopili jsme až v terénu, když jsme byli nuceni se z nadšejdru spustit po stráni našejdr.
"Ještě jsme nepoužili Vomáčku a optiku," zhodnotili jsme. Optika bude určitě v závěrečné šifře. Kromě ní už nás čekají jenom dvě normální.
"Ten Vomáčka, to bude určitě drsná šifra," řekl Tom.
13. NA ŠEJDRU - VOMÁČKA, RESP. AKORDY (3:23 - 6:36)
Já tak nějak nevím, co o tom napsat. Když kluci přinesli zprávu od rybníka (počkala jsem zatím našejdru), začali stejně jako já usínat. Akordy nad řádky, napsat si to takhle nad to a porovnat jedno s druhým, Vomáčka bude těžká šifra, cesta na tohle stanoviště byla dost únavná, už toho máme dost za sebou, je nám zima... No snažili jsme se všichni neusnout a když jsme na to nepřišli hned, tak jsme se zkoušeli najíst a napít čaje a podívat se na to znovu. Kreslili jsme si polohy prstů na strunách kytary. Zpočátku pořád ještě pršelo. Moc jsme postup nekonzultovali a každý si o tom přemýšlel sám, i když Tom dal hlavu dohromady s Radkem a shodli se na v podstatě správném řešení - výsledkem budou písmena z řádků, určená nějak akordem. Za chvíli jsem tu praštěnou básničku uměla nazpaměť. Bolely mě nohy, tak jsem seděla na zídce. Jenže v klidu mi zase byla zima, tak jsem poskakovala nahoru a dolů po dlážděné silnici a vyhýbala se početným šnekům, stejně jako kluci. Přestalo pršet. Myslím, že to nakonec dva šneci odnesli. Některé jsme odstranili do bezpečí na trávník.
Jak uznáte, při provádění takových úkonů a při pokročilé únavě zbývá na řešení úlohy jen velmi omezená kapacita. Vůbec jsme se nesoustředili. Já jsem to po dvou hodinách vzdala, lehla si do spacáku a chvilku jsem i spala. Zcela soukromě dodávám, že o svých nočních krizích vím a tajně jsem tady ve spacáku doufala, že šifru vyřeší Tom. Což je úplná hloupost i přes to, že jiné lidi to během hry napadá daleko častěji. Tom na to sice rozhodně měl, ale vzdávat se vlastní zodpovědnosti a házet práci na ostatní členy podle mě není výhodný postup (což ale nijak nesouvisí s odpočinkem, ten jsem potřebovala). Ověřila jsem si, že z největších zaseknutí nás vždycky dostala osobní zodpovědnost jednoho z nás a víra v to, že to dokážu. No ale tady jsme symchronizovaně propadli noční krizi a přemýšlení nás přestávalo bavit.
Po nějaké době kolem prošli Fň ("Ani nevíte, jak rádi vás tady vidíme," řekli, přestože z toho ještě neměli rozum a nebyli si jistí, jestli třeba neluštíme už patnáctou šifru) a později i Ho-wa-da. Měli jsme za to, že akordy se v hudebním smyslu nepoužijí (nebo maximálně jen jako první tóny), protože to vyžaduje moc specifickou znalost, a utvrdily nás v tom oba zmíněné týmy, o jejichž členech jsme si mysleli, že rozumí hudbě jako koza petrželi. Kdybychom byli při smyslech, tak nám dojde minimálně důkladné klavírní vzdělání Pavla z Ho-wa-d, o kterém za normálních okolností víme.
Po třech hodinách jsme začali Lexu přemlouvat, že zavoláme pro nápovědu. Nahlas jsme o tom nemluvili, aspoň ne co jsem byla vzhůru, ale věděli jsme, že jsme tady přišli nejen o přesvědčivé vedení, ale zcela jistě i o vítězství, ve které jsme do té doby věřili, protože už zbývá jen jedna přemýšlecí šifra, na které Fň nepředběhneme. Hleděli jsme do šifry (každý do své, opsali jsme si ji) za Lexových bezobsažných hlášek: "Máme na to," a "My na to přijdeme," aniž by přicházel nový nápad. Když nás tady předběhly ty dva týmy, dali jsme si to dohromady s naším náskokem a přišli na to, že museli šifru vyřešit hodně rychle. Je teda určitě jednoduchá, jenže my o ní přemýšlíme složitě a nejde nám to jinak, takže už nemáme šanci na ni přijít.
Jiná věc je, a v tom měl Lexa pravdu, že do dvanácté pořád zůstávala spousta času a kdyby nám víc záleželo na umístění, ještě můžeme nápovědu klidně o pár hodin odložit s vysokou pravděpodobností, že to pak do cíle stejně stihneme. Já nevím. Možná, že za vyšších dopoledních teplot by nás opravdu něco napadlo. Když si teď na šifru vzpomenu, je podle mě moc pěkná a jako jediné rozumné řešení se vážně nabízí napsat si tóny akordů, očíslovat tóny i půltóny stupnice a vzít z textu příslušná písmena. To, že jsme nakonec opravdu zavolali pro nápovědu, bylo taky vyjádřením respektu ke třinácté šifře, k ostatním týmům a toho, že skončila naše spanilá jízda. Už jsme si ve hře užili dost a i tak jsme měli být na co pyšní. Na telefonu reagovali zklamaně a dvakrát se nás přeptali, jestli tu nápovědu opravdu chceme. Teprve pak prozradili další stanoviště: sloup u pošty v Dobronické ulici.
14. POŠTA - GRAF (6:50 - 7:31)
Byli jsme trochu demoralizovaní a potřebovali jsme znovu chytit formu. Nejrychleji se to podařilo Radkovi. Zatímco my ostatní jsme si kreslili do grafu všelijaké spojnice nebo trojúhelníky a uvažovali, kolik má Praha tramvajových linek, Radek postupně propojoval jedničku s dvojkou, dvojku s trojkou a sčítal po cestě čísla v uzlech, z čehož pěkně vyšel text "žlutá modrá značka pod Novým Hradem".
15. NOVÝ HRAD - SMÍLACÍ, OPTIKA (8:05 - 8:26)
Nějak jsme se skutáleli k závěrečné šifře a jak jsme odhadli, čekala nás optika. Volali Fimani a podali nám nečekanou informaci, že jsou zhruba o jedno stanoviště za námi. Tentokrát zřejmě nekecali. Zobrazování písmen přes spojku byla pěkná otrava a vůbec nás to nebavilo, ale Tom se s tím nějak pracně vypořádal a šli jsme do cíle - zkratkou, protože Lexa to tam zná.
16. CÍL (8:58)
Když to srovnám s loňskem, zvládli jsme hru dokonce o čtvrt hodiny rychleji :) Dorazili jsme s pátým časem a po postupu týmů, které to dokázaly bez nápovědy, jsme skončili na desátém místě. V cíli po uznání hesla jsme si pochopitelně nejdřív ze všeho nechali vysvětlit třináctku, ale nijak si nápovědu nevyčítáme. Byla to hezká hra a moc se nám líbila i tak, jak jsme jí prošli my.
V cíli jsme potkali jak vítězné Fň, tak druhá Ho-wa-da a upřímně jim úspěch přejeme, protože víme, že si ho zaslouží. Jednou z předností Bedny je stabilní účast hodně schopných týmů a věděli jsme, že v nich máme velkou konkurenci. Fimani po nás původně chtěli, ať na ně v cíli počkáme, ale když jsem se jich ptala, za jak dlouho dorazí, byli pořád u grafu a považovali jej za mapu Prahy. Tak jsme si řekli, že to mají ještě na dlouho, a odjeli jsme do Brna sami busem v deset. Nakonec u grafu vydrželi fakt hodně dlouho, prý hlavně díky tomu, že kvůli naší nápovědě měli naději nás předběhnout. Nakonec se jim to těsně před polednem podařilo a skončili devátí. Jsme rádi, že našli motivaci.
Ještě se musím vyjádřit k charakteru terénní části. Kdosi v cíli organizátorům vytkl, že jsou měkcí a že by na jejich místě dal osmou šifru k ústí toho druhého, špatně přístupného potoka. My jsme naopak s lehčím terénem maximálně spokojení. Hry se přece jen účastní i něžné dívky a civilizovaní chlapci, kteří ochotu zaprasit se nepovažují za obdivuhodnou schopnost. V dešti myslím stačily i ty polňačky a rokle. Jo, a datum bylo ideální. Tmy jsme si užili dost, zima taky přišla, a mráz už by pro nás žádnou přidanou hodnotou ani jako výzva nebyl.
Pokud bychom zase někdy stáli o lepší umístění, máme co pilovat - především jsme nedořešili noční krize, měli bychom zvýšit komfort při luštění, musím si koupit pohodlnější kalhoty a pak bychom měli něco dělat s motivační složkou, protože čím dál tím víc zjišťujeme, že už hře nejsme ochotni obětovat tolik, co dřív. Někteří si připadáme "vysloužile"; svoje schopnosti už jsme si vyzkoušeli a nepřekvapují nás. Ale baví nás to pořád, za což vděčíme především tomu, že Bedna je opravdu podařená a kvalitní hra. Myslím, že v příznivějším období, kdy budeme moci položit Bednu/Tmou lokálně na vrchol prioritního žebříčku (což letos kvůli diplomkám nešlo), se do toho třeba zase dostaneme.
Martina