Ať žije Ivoš C.! To jen tak na úvod.
(4./5. listopadu 2005)
Tomáš Hanžl,
Martina Hanžlová,
Honza Mysliveček,
Lukáš Rychnovský,
Petr Švenda.
Ať žije Ivoš C.! To jen tak na úvod.
Před hrou se mi díky diskusím na fóru, na Hofylandu a s kamarády vykrystalizoval nový názor na Tmou a na to, o co vlastně organizátorům jde. Byla jsem ochotná hru akceptovat tak, jak je, dokonce i kdyby se tolik nezlepšila jako letos. Podvádění v kvalifikaci i ve hře bohužel zůstalo, ale na mě osobně hodně zapůsobilo už to, že se k němu organizátoři konečně postavili čelem, srozumitelně a velmi zajímavě popsali svůj postoj. V tomto musím poděkovat výše zmíněnému Ivošovi. Díky jeho příspěvkům, které byly vstřícné k hráčům a současně pevné v postojích, jsem se na zážitky na Tmou moc těšila.
Konec osobním poznámkám; jen musím ještě napsat, že diskuse před hrou vedly letos v našem týmu k mimořádně úzkostlivému dodržování jemných výkladů pravidel a "ducha hry". Asi jsme to trochu přehnali, ale aspoň jsme si to vyzkoušeli.
Týden před Tmou jsme vyrazili na pěkný výlet, ze kterého tady na fotce můžete vidět vzácnou situaci, kde lidi z šesti různých týmů luští úlohu, kterou nám dal Tom. Od kšiltovky po směru hodinových ručiček to jsou: Vop (URNA), Martina (Prahory), Lexa (Šavle), Manec (Fiman), Ňáca (Coredump) a Vítek (Proudoví Krtci).
Kvalifikovali jsme se "až" jako třetí, protože nám nedošlo, že puntík provrtává krychli, takže jsme museli po každém puntíku hledat nový pravděpodobný začátek z devíti, pak osmi, sedmi atd. možných. V samotné hře jsme ztratili zbytečně moc času na dvojce a osmičce, ale nakonec to nehrálo žádnou roli. Skončili jsme na desítce - nevyřešili jsme ji, přestože jsme na ní strávili polovinu času celé hry.
1. SOKOL JULIÁNOV - KLIPY (17:00 - 17:30)
Nestíháme zdravit všechny známé. Těšíme se, jak si vyměníme dojmy v cíli, až bude po všem. Hymna byla boží. A každá z fotek v klipu vyvolala nezapomenutelné zážitky z minulých let. Věta "vítěz je mezi vámi" nás nechala v klidu, měla jsem za to, že vítěz sedí vedle mě (Pavel z Howad). Ale tady člověk nikdy neví, špičkových týmů bylo kolem víc než dost.
Kriket poznal zastávku šaliny snad v prvním kole, Tom zase napodruhé nebo napotřetí identifikoval všechny nakupované předměty, tak oba i s Kulichem zmizeli a my jsme s Honzou zůstali kvůli třetímu klipu. Já jsem v tom neviděla ani písmenko, ještě že tam byl Honza.
Pracná analytická šifra, která mě moc nebavila, ale každopádně zvládla dokonale rozstřelit pole. Brzy získáváme azimut a vzdálenost, vyřadíme jedno z pěti míst, takže zůstávají čtyři polohy. K doplnění následujících písmen potřebujeme čím dál tím delší a komplikovanější úvahy. Padl návrh rozdělit se na ta čtyři místa. Ušetřili bychom tím aspoň hodinu času, ale rozhodli jsme se to nedělat kvůli "duchu hry". Kriket jede před sedmou na internet (safety option), my luštíme dál. Já už vlastně ne, vzpomněli jsme si totiž, že máme ještě obálku, našli jsme v ní CD, tak jsem ho poslouchala a zkoumala podezřelou mezihru. Internetová nápověda nefunguje, po jedné z komplikovaných úvah se ale úloha konečně rozjede a kluci ji brzy doluštili. Shodujeme se, že když je na CD šifra 8A, může být k jejímu vyluštění potřeba 8B, takže jsme CD dál neřešili.
Básničku vyzvedl Kriket, byl blízko Špilberku u počítače. Vyřešili jsme ji v cukuletu. Teprve po hře jsme na základě rady z fóra vyzkoušeli číst poslední písmena řádků seřazených podle délky. Taky dobrý.
4. STARÁ RADNICE - KOKOS (20:07 - 20:19)
Honza je mistr jednoduchých řešení. Když jsme na Svíčkách vyřešili šifru hned co Lexa vyrazil pro nápovědu, volali jsme mu, aby se vrátil. Nezvedal telefon, což byl průšvih, bude se bůhvíkam trmácet zbytečně. Honza ale někam do prostoru zařval: "Lexo!!!!", ten to slyšel a vrátil se. Pokud jde o kokos, Tom navrhl jít za roh k nám domů, že ho rozřežeme. Honza ho ale vzal (ten kokos) a praštil jím o nejbližší patník u radnice. Rozpadl se na dvě přesné půlky. Kluci se ani moc nenapili, než jsme se dočetli, že kokos není jedlý. Šifra byla jednoduchá a pěkná, i když nevím, co by na ni řekli studenti v češtině :-) Vyšla Božetěchova, tak jsme vyrazili na Maliňák na jedničku a pár posledních písmen doluštili v šalině.
V parku nám jeden tým právě uvolnil lavičky u lampy, ale taky jsme si tam moc neposeděli. Divné novotvary postupně začaly dávat smysl, prstem jsme na mapě docestovali k tomu správnému pomníku, přiblížili jsme se trolejbusem a Tom k pomníku doběhl, zatímco my jsme mu vzali batoh a jeli na něj počkat pod kopec - na rozdíl od Coredumpu tím správným směrem, na Štursovu.
Během luštění (zase to bylo celkem rychlé, ani jsme se nestihli ponořit do zkoušení všelijakých xorů, než někdo uviděl první písmeno) kolem prošli Proudoví Krtci. Už to měli hotové. Chvíli nám pak trvalo vytvořit správnou přesmyčku (hodně písmen začínalo na tomtéž místě, takže podle umístění jsme to řadit ani nezkoušeli), ale naštěstí tu ulici znám, takže za stavu "Pomnik ruskych vr" už z toho Ruský Vrch vypadl takřka sám.
Doběhli jsme trolejbus. Bohužel špatný, zavezl nás jinam, než jsme čekali. Ve vrcholové knize jsme třetí, což nás překvapuje; mysleli jsme, že jsme na tom hůř. Šifra byla moc pěkná a taky těžká. Mátla nás světlá písmena, která se zpočátku musela ignorovat, taky jsme chtěli kreslit po krychli spojnice a kde projdou přes střed, tam číst písmena, ale brzy Kulicha napadla hra patnáctka a ukázalo se, že to dokonale funguje. V dalších krocích jsme přičítali abbu ke světlým písmenům v zadání a ne v řešení, ale to nám brzy taky došlo a získali jsme "přístaviště parko". Šestadvacítku považuju za šifrovací vrchol celé hry - byla elegantní, originální a jednotlivé kroky se samy potvrzovaly.
8. PŘÍSTAVIŠTĚ - VĚK DĚTÍ A MEZIHRA V HYMNĚ (23:19 - 01:29)
Situace na posledním městském stanovišti byla téměř stejná jako loni. Vlastně bohužel jen příchod na něj. Na přístaviště jsme podle orgů přišli druzí. Ukázali nám, kterým směrem luští Krtci, tak jsme šli trochu jinam a zůstali tu šíleně dlouho. Obě úlohy nám daly zabrat, doteď pořádně nechápu proč.
Věk dětí: Nejdřív jsme to řešili jen s Kriketem. Ostatní poslouchali hymnu. Kriket prohlásil, že nápovědu nepotřebujeme, že to máme hned. Rozebírali jsme postupně řadu případů, zdálo se, že i celkem systematicky, ale všechny možnosti jsme si vyloučili. Po dlouhé době se Honza dozvěděl, že k tomu existuje nápověda. Řekl, že jsme trubky, že jsme to neřekli hned, a šel pro ni. Než se vrátil, ani nás nenapadlo, že by mohlo mít jedno z dětí jeden rok. No, jsme trubky. Pak jsme tam měli ještě jeden chybný předpoklad, ale o tom už podrobnosti nevím, protože jsem Novákovic děti opustila a šla poslouchat hymnu.
Hymna: S příchodem k přístavišti nám bylo jasné jen to, že je v druhé skladbě divná mezihra. Morseovka (první povinný pokus) nedávala smysl, tak jsme navrhli názvy nástrojů. Ani ty nevycházely, tak jsem situaci trochu zkomplikovala - navrhla jsem vzít tolikáté písmeno z názvu, kolik nástroj zahraje tónů. Ostatním se to bohužel líbilo. Dlouhou dobu jsme potom precizně odhalovali ty počty tónů a opravovali špatné názvy nástrojů. Náš discman neumožňoval pustit skladbu jinak než od začátku, což nás hodně zdržovalo - při každém dalším opakování jsme museli znovu poslouchat celé dvě minuty. Teprve v pokročilé fázi mytí mozků, kdy jsme si byli některými nástroji už na beton jisti, jsme se vrátili k počátečním písmenům a objevilo se kouzelné slovo "heslo". V tutéž chvíli kluci dořešili Novákovic školáky. Slovo faseta jsme neznali, ale zkusili jsme ho a bylo správně. Odjeli jsme jako pátí.
Náš autobus jel klidně, zvolna, pěkně se v něm odpočívalo. Na parkovišti jsme chvíli neměli ani páru, kde jsme. Při sledování trasy jsem se ztratila někde na staré dálnici. Parkoviště jsme neznali. Nelámali jsme si s tím hlavu, stejně jako Maštěné ředkvičky jsme bez mrknutí oka vyřešili jednoduchou pěknou šifru (ještě že tam byl ychtyl, jinak nevím, jestli by byla tak lehká), zapamatovali si kulečník a orientační komplikace na čtrnáctce a protože už přijížděl (po deseti minutách od našeho příjezdu) další autobus, zmizeli jsme do lesa. Na silnici jsme se vydali náhodným směrem, podle nejbližšího směrovníku k tribunám Velké ceny nám došlo, kde jsme, otočili jsme se a šli na opačnou stranu. Pražáci z Černého racka to vyřešili jednoduše - našli parkoviště na mapě. Takže na rozdíl od nás, kteří kolem jezdíme na kole, hned věděli, kde jsou.
10. KŘIŽOVATKA U VODÁRNY - 154 ČTVEREČKŮ (02:48 - ...)
Na dohled od křižovatky jsme viděli dvě nebo tři světýlka, což nevěstilo nic dobrého. Věděli jsme, že jsme maximálně pátí a ti před námi mohli mít kvůli našemu zdržení na osmičce slušný náskok, takže pokud jsou ještě tady, šifra bude záludná. No co, tak ji rychle vyluštíme a předběhneme je, plánovali jsme si :-)
Co napsat o následujících osmi hodinách? Světel kolem pořád přibývalo a náš plán nevyšel. Na první pohled bylo jasné, která nápověda k této šifře patří. Dívali jsme se, jak pasuje k zadání, a objevili, že zadání obsahuje 7x11 takových obdélníčků. Díky překládání papíru jsme si rychle všimli také toho, že všechny černé čtverečky jsou "na šachovnici", až na skupinku čtyř čtverečků, kterou důvěrně nazýváme "anomálie". Po několika hodinách pro zajímavost počítáme černé čtverečky a zjišťujeme, že jich je 154, tedy přesně čtvrtina ze všech. Povzbuzuje nás to, protože v nápovědě je to taky tak. Jediné, co nechápeme, je to, proč jsou v nápovědě dva černé vedle sebe, když v zadání to tak není. Že by to jen upozorňovalo na zvláštní rozložení černých? Nezdá se nám to, vracíme se k tvaru 2x4.
Postupně jsme si na chvíli odpočali. Když jsem se probrala, ležela mi před očima mapa a nekecám, viděla jsem ji čtverečkovanou.
Po třech hodinách voláme Krtkům, jak se mají. Šli zrovna na čtrnáctku.
"A kolem vás široko daleko nikdo, že?" ptala jsem se, protože týmy se hromadily tam co my.
Vítek si tím ale nebyl jistý - věděli sice, že vedou, ale neměli přehled co se děje za nimi, takže pořád měli trochu strach, aby je někdo nedohnal. Ozvali se nám kamarádi z dalších týmů a získali jsme díky nim zhruba přehled, jak to kde vypadá a jak to komu jde. Celkově jsme se dobře bavili a luštění bylo čím dál tím míň intenzivní. Regulérně jsme zatuhli. Tak jsme se sbalili a šli se projít po zelené značce. Když se nám zdálo, že jsme dostatečně zahřátí, zastavili jsme se na cestě u klád a luštili dál. My nevzdáme se snadno.
Vydrželi jsme tam až do půl jedenácté (do dvanácti jsme pak chtěli dojít do cíle). Samozřejmě si za to svého týmu vážím, ale musím říct, že to nebylo žádné zvláštní utrpení. Rozednilo se, nebyla extrémní zima a dobře jsme se u toho bavili. Sem tam jsme si pustili hymnu Tmou - viz video vlevo (.mov); kluci mi jistě odpustí, že tu zveřejňuju jejich taneční kreace.
V cíli už se prý tou dobou říkalo, že když jsme na desítce tak dlouho, museli jsme vyzkoušet neuvěřitelně složité teorie a megaúchylné postupy. Kupodivu jsme na to nijak extra složitě nešli, nových nápadů bylo pořád hodně a leckdy i celkem prostých (všimli jste si třeba, že nápověda je symetrická podle svislé osy? Nebo že obsahuje jakoby 2 čtverce 2x2, přičemž ten druhý je stejný jako první, jen rotovaný? A že... Ne, to by fakt bylo na dlouho :-)). Když jsme ulítli nějakým vyloženě nepravděpodobným směrem (jako třeba vepisování slova euroobal do osmice čtverečků), vraceli jsme se k našim třem "jistotám" - jedna čtvrtina, nápovědní obdélníček 2x4 a anomálie. Uvažovali jsme, jak by se dala zpráva zakódovat, aby z toho vyšla šachovnice, aby anomálie nevadila nebo naopak hrála klíčovou roli. Morseovku jsme v tom taky hledali nejmíň deseti způsoby. I tak jsme ji zjevně podcenili, chtěli jsme z toho dostat grafický výsledek.
O naše umístění ve hře už nám dávno nešlo, ale na tu zatracenou desítku jsme prostě chtěli přijít a přemýšleli nad ní i cestou do cíle. Když jsme se tam dozvěděli řešení, nezdálo se nám o nic lepší než naše předchozí pokusy. A že různých nápadů, jak podobnou šifru řešit - jednodušších i sofistikovanějších - bylo neuvěřitelně moc. Týmy, které tam strávily dlouhé sobotní ráno a dopoledne, by mohly vyprávět :-) Z hlediska celé hry v té šifře nebyl asi zásadní problém, vždyť ji nakonec nějaké týmy vyřešily a kamarád z týmu URNA, když si ji později zkoušel, na ni dokonce přišel na první pohled. Každopádně je ale škoda těch náhod a matoucí nápovědy. Stačilo třeba jen aby nebyla 2x4, ale 2x5. Nebo aby představovala levý horní obdélník 2x4 ze zadání, jen správně "sesypaný".
Díky za hru, byla pěkná. Šifry měly nápad, celkově jsme si to užili.
Škoda, že byl cíl zase tak daleko od Brna. Moc týmů jsme tam nepotkali. Cestou jsme si aspoň vyměnili dojmy z desítky s Fimany a na nádraží v Rosicích jsme si popovídali s Howady a Černým rackem, kteří si hru došli po limitu. Samozřejmě gratulujeme Krtkům a Pralinkám. Doma jsme si ze sportu vyluštili šifry 11 - 14 a byly jednoduché (zvlášť nás pobavil Pijér Skvér :-), ale ani kdybychom se nezasekli na desítce, letos jsme na Krtky neměli. Byli dobří.
Martina