ČÍSLICE (18:54 - 20:30)
(25. listopadu 2005)
Martina Hanžlová,
Filip Krška,
Petr Vozdecký (VOP).
Hned po rozlosování do týmů jsme začali po mailu zjišťovat, kdo s kým hraje. Vop napsal, že je taky dvanáctka, což bylo super, a na startu jsme zjistili, že Filip pro mě taky není úplně neznámý, takže na tým jsme měli štěstí. Škoda, že jsme byli jen tři. Ještě musím napsat, že ti dva jsou blázni a chtěli běhat. Takže jsme celkem šetřili čas na přesunech. Zpočátku jsme běhali, protože nás to bavilo, a ke konci proto, že nezbývalo moc času do konce hry. Celodenní jízdenka byla Filipovi k ničemu, ani jednou jsme se nesvezli.
Filip se obětoval, sundal si rukavice a rozstříhal to. Složili jsme jednu verzi šipky, bylo však jasné, že možností je víc, a tak jsme místo systému hledali přesmyčky. Mně z toho po čase vyšlo "otoč o 135 stupňů", na aktuální složené šipce vedla zrovna malá šipka doprava, tak jsme to otočili doprava. Doleva se nám nejevil žádný významný bod, tak jsme naše řešení prohlásili za jisté a běželi na konečnou na Barvičovu.
ČÍSLICE (18:54 - 20:30)
Nápovědu jsme si se šifrou asociovali hned, ale jistí jsme si tím zpočátku nebyli, protože jsme mezi závorkami neviděli ty slabé obdélníčky. Když se ukázalo, že to do pěti minut nedáme, zavedl nás Vop na Barvičovu do vysílače. Náš první pouzitý postup byl správný, bohužel jsme z něj však řešení nevyčetli, protože K jsme četli jako H, D jako O a tak. Takže jsme pak zkoušeli jiné varianty - sčítat v závorce numericky a teprve pak graficky, do toho ještě několik variant kde jsou ty závorky. Vop na to šel hrubou silou (prohledával rejstřík ulic, jestli některá nevyhovuje dvěma jistým písmenům), Filip nás přesvědčoval, ať jdeme na ulici Elišky Machové, já jsem si znovu a pořádně vypsala všechny možnosti, které vyjdou z grafického sčítání, ale ani v nich jsem to řešení neviděla. Na požádání bylo ve znacích možné najít téměř libovolnou ulici. Líbil se mi ale konec, něco jako "molova", tak jsem hledala v okolí ulici takto končící a našla jsem Krondlovu, která navíc měla zřetelný "konec ulice". Aplikace Krondlovy do vypsaných možností ukázala, že to sedí, a před tím je něco jako HAIZ, což jsme si vyložili jako kříž a běželi dál.
Sice padl i nějaký sci-fi návrh, že potáhneme figurkou a vyhodíme spoluhráče, ale pak jsme si očíslovali pozice a bez znalosti systému čtení to přesmykli na Burianovo náměstí.
Moje první námitka směřuje k uložení šifry. Pomník jsme obešli několikrát, svítili po keřů, přeskočili zeleň, dívali se nahoru na pomník, už jsme i chtěli volat Michalovi, jestli to někdo neukradl, ale měl obsazeno. Už při nadzvedávání kytic jsem si připadala dost drze a když jsem pak našla zprávy pod věncem, zdálo se mi to, jak řekl i Vítek Suchomel, jaksi nepietní. Šifru jsme pak řešili dvě a půl hodiny. Měla 60 písmen, což je delitelné jak pěti (text se tedy dá pěkně porovnat s řetězcem "zimoczimoczimoc..."), tak patnácti (číslo 15 jsme měli v zadání, nakonec to značilo číslo domu). Takže nás nijak nepřekvapilo, že počet písmen v řádku je vždy sudý, a nijak jsme se na to neupínali. Nejblíž k řešení byl Filip. Ale bylo nám dost divné, že by se použila 25 písmenná abeceda a jedno písmeno se jen tak pro nic za nic vynechalo, takže když Filipovi vyšly nesmysly, dál jsme se tím nezabývali a zavolali jsme Michalovi Sadílkovi pro nápovědu, ať se dostaneme dál. Řekl, ať si napíšeme abecedu do tabulky 5x5.
"To máme," řekl Vop.
"Vlevo a nahoru si napište Zimoc," radil Michal.
"Jo, to máme, z dvojice písmen to hodí písmeno, ale vyšly nesmysly, něco jako PUAT..."
Aha. Postup máme dobře, jenže jsme z abecedy vynechali Q místo X, takže zprávu začívající "Ptašínského 15" jsme neidentifikovali.
No nic. Čas ubývá, rozjezd jede za dlouho, jdeme pěšky.
Přeskládávat cihly u cizího průchodu se taky člověku hned tak nepoštěstí. Složka se šiframi mohla být podle mě aspoň trochu vidět. Ale neva. Sněžilo, tak jsme šli se šifrou do toho průchodu. Bylo tam u zvonků světlo, které však svítilo jen pokud byl stisknutý vypínač. Filip tedy držel vypínač, Vop zapsal čas příchodu a já jsem přečetla Obilňák. Zas nejel rozjezd, tak jdeme pěšky.
Musím se omluvit, že jsem Vopa nepustila k jeho oblíbenému telegrafu; než zapsal čas, nebylo co řešit, běžíme na Tomešovu. Vope promiň, vážně.
80 (0:25 - ?)
Sněží nám na šifru, jdeme se někam schovat. Upřesnění následujícího místa: trafika. Vop tvrdí, že to může být jedině trafika na Vaňkově náměstí. Směr by seděl (je to cestou ke konečné na Barvičově), takže tam jdem, je tam ostatně i střecha, kde se můžem schovat. Sotva stíháme zjistit, že v devíti a půl řádcích je 80*5 čísel, když u trafiky skutečně nacházíme naši startovní šifru a sedmý kód (příchod 00:38). Součet dává Kraví horu (bazén), říkáme si že je trapný dát cíl tam co start, ale běžíme tam.
U jezírka zjišťujeme, že bazénem byl myšlen opravdu bazén, což nám nedošlo, tak tam asi deset minut před koncem hry jdeme, konečně potkáváme další týmy a vyzvedáváme čtyřku.
Celkově mám ze hry skvělý pocit, atmosféra byla pěkná, prostředí a trasa super, měla jsem štěstí na tým, co víc si přát. U některých šifer bych zkritizovala zbytečnou mnohoznačnost, ale moc to neřeším, užili jsme si to. Akorát bych teda opravdu byla pro, aby hra probíhala jen v jednom okruhu. Nejen že dvě varianty téže šifry byly různě obtížné (např. 80 i 84 měly 42 znaků na řádek, jedni dělali u Člověče nezlob se přesmyčku z 16 písmen a jiní z 10, u jedněch zásadně vadilo, když se z abecedy vynechá Q místo X a u druhých o něco míň...), ale taky by jeden okruh posílil společenský rozměr hry. Mně trochu chyběl kontakt s ostatními.
Časy zaznamenal a dokonalou logistiku zajišťoval Vop.
zapsala Martina