Sestava (abecedně):
  Eva Burešová,
  Tomáš Hanžl,
  Lexa Jevsejenko,
  Martina Kupčíková (já),
  Kamil Sedlák.

(Poznámka: Pokud to čte někdo, kdo Bednu 2003 sám neabsolvoval, doporučuju mu prohlédnout si zadání a řešení šifer na stránkách Bedny.)

      Právě zjišťuju, jak těžko se chválí něco perfektního. Nepřeháním; letošní Bedna podle mě dovedla tento typ hry k dokonalosti, kterou už nemám představu, jak by se dalo překonat. Možná se mi to spojuje taky s tím, že už nemůžeme překonat svoje letošní umístění :)
      Hra byla zkrátka skvělá. Nejen že jsme neobjevili jediný nedostatek (NIC bez chyb by bylo pořád jen NIC), ale líbily se nám jak šifry, tak výběr stanovišť -- místa byla z těch ne notoricky známých a přesto hodně zajímavých. Člověk by ani nečekal, co se u vás v Praze najde. Celá hra tak nějak pokojně plynula, vůbec se nechodilo v davu, přestože jsme zpočátku zdaleka nebyli na prvních místech.
      Náš tým je brněnský (+ jedna osoba z Třebíče), absence Pražáka nás ale nijak neovlivnila. Jednak nás potěšilo, že hra je víc o luštění než o přesunech, takže stačila naše orientační znalost MHD, druhak Lexova příslušnost k Brnu je nahnutá, protože po třech letech studia v Praze začíná šalinkartě říkat lítačka, což je vážná věc. Ale odpustili jsme mu, protože zřejmě hlavně díky němu jsme neměli nejmenší problémy s orientací.

      0: PŘED HROU
      (13:15 - 17:30)

      Tři z nás (Eva, Tom a já) jsme se srazili v Brně o čtvrt na dvě. Jsme všichni celkem klidní, ale přece jen nám to nedalo a v autobuse jsme místy přerušovali odpočinek zkoumáním mapy Prahy. Na Florenci se k nám přidal Kamil a před pátou tým doplnil Lexa. Dělal svůj příchod napínavý (jako vždycky), ale jeho cca dvacetiminutové zpoždění nás nijak nezdrželo. Aspoň jsme se stihli posilnit a jak psal v týdnu Tom mailem, na pokec (zde s Lexou) budeme mít během hry času dost.
      Pěkně jsme poděkovali za pentomino a Bednářské listy. Měla jsem při tom tendenci příslušnému organizátorovi říct, ať si tohle jméno týmu zapamatuje, že je v cíli ještě uslyší, ale něco podobného říkali všichni kolem, tak jsem si to odpustila.
      Pobavili jsme se nad Bednářskými listy a spočítali magické číslo 18. Stalo se takovou naší letošní Jarmilou (pro zasvěcené). Jakmile něco nešlo, přičítali jsme k tomu osmnáctku, odečítali, modulili a dělali jiná kouzla.

      1: MARŤAN A SOUHVĚZDÍ :)
      (17:30 - 18:15)

      A je to tady. Myslím start. Z každého týmu měl jeden odejít kousek dál přes ulici pro první zprávu. Drželi jsme se zásady: "Hlavně nepřepálit začátek." Proto jsme se smáli těm, kteří pak ke svým týmům zpátky běželi -- my jsme za celou hru neudělali ani krok běžmo (Kamil: Já bych chtěl podotknout, že Lexa běžel :-) (minimálně u posedu)). Tom se k nám zvolna vrátil s kresbou ufona se dvěma satelitama na hlavě. Neodolali jsme a šli si ho všichni prohlédnout v originále na tabuli. Ukazoval od sebe doleva a když tam člověk otočil hlavu, ukázal se (přes dav ostatních týmů) ohromující pohled na dva obří satelity. Mimo to jsme odtamtud měli hezký výhled na protější stráň plnou krásných domků a vilek. Nechápu, jaktože to ostatní nezajímalo. Vyzvedli jsme si ale zprávu s puntíkama, usadili se na Lexovu karimatku a zkoumali, co se v tom dá vidět.
      V puntících se dalo vidět leccos. Moje favoritní myšlenka, když se mělo řadit podle velikosti, byla jistou dobu hledat malý a velký vůz. Taky jsme naneštěstí měli Rozum do kapsy a věděli, jak vypadají souhvězdí zmíněná v Bednářských listech, dokonce i ta Andromeda, ze které prý pocházel nakreslený Marťan. Daly se uvidět ještě hodiny a jiné věci. Chvilku to trvalo, ale nakonec se ukázaly i úplně obyčejné čtverce s docela smysluplnýma slabikama v rozích, takže po 45 minutách bylo vymalováno. Touhle dobou už mohli mít jiní určitě hotovou dvojku, ale my jsme se drželi svého závazku ohledně rozumné startovní rychlosti. Celkem přímou a překvapivě hned po startu docela terénní zkratkou jsme se vydali mezi zmíněnými domy protější strání k vyhlídce. Hned tady jsme ocenili, že v dohledu máme po cestě maximálně dva týmy, pole je tedy rozumně rozloženo.

      2: ROZDĚLENÁ SLOVA
      (? - 18:50)

      Vyhlídkou jsme se pokochali jen tak aby se neřeklo, protože viditelnost za moc nestála, ale na návrší bylo hezky. Našli jsme tam úkol, který vypadal primitivněji, než jaký byl. Jo, poskládat slova, to zvládnem. Uš-lecht-ilý, cem-entov-at, peč-ovate-lka, ide-ntifik-átor, řeme-slní-k, archa-n-děl. Jo, máme to. Ehm, no... a co s tím teď?

Ale po chvilce zamyšlení jsme na to přišli. Teda Eva. Konec zprávy nám přišel divnej, ale řekli jsme si, že však na Apolinářské uvidíme, co je to ND.
      V trojce jsme potkali revizora. Lexa ho už z dálky poznal. Osobně jsem doufala, že zdrží jeden spolucestující tým, ale nic -- byli stejně vzorní, jako my. Taky jsme se už poněkolikáté telefonicky spojili s  kamarádkou, která hru nehraje a tvrdila, že za chvíli odjíždí do Brna a ještě před tím se s námi musí nutně setkat. Od startu jsme ji tedy navigovali, v šalině jsme ale zjistili, že má před náma předstih a na Apolinářskou snad míří bez našich instrukcí.

      3: ORIGAMI NA APOLINÁŘSKÉ
      (? - 19:45)

      Letos se výrazně střídalo klesání a stoupání. Tady to zrovna bylo nahoru, aspoň od naší tramvaje. Ocenili jsme nápad s velkými písmeny ND a usídlili se při zdi svatého Apolináře. Origami docela šlo. Tom na to měl dvoufázový systém; po chvíli vždycky došel ke stejnému skorořešení, řekl: "Jo, takhle to není," kousek se vrátil a doskládal to. Písmenka na jedné variantě ptáka dávala docela smysl: něco jak Horská ulice schody branka do zahrady.
      Potkalo nás milé zpestření. Vlastně nás potkal cyklista. Zeptal se, jestli jsme Prahory (podle čeho nás poznal?) a oproti podpisu vydal Evě a Kamilovi "k významnému svátku" placatou krabici plnou koláčů. Všem včetně Evy a Kamila zůstalo utajeno, co to bylo za svátek, každopádně koláčky se kamarádce povedly (ahoj Evčo!), tak jsme je na místě spořádali. Byl k nim přidaný ještě neméně tajemný vzkaz, že v sobotu odpoledne si ti dva mají kdesi od vojáka vyzvednout nějaký další dárek. Abychom se nenudili, dostali jsme tak do hry ještě jednu hru. Docela by mě zajímalo, co to celé znamenalo :)

      4: ČTVEREČKY
      (? - 20:00)

      Je mi skoro líto, že jsme se v té zastrčené poklidné zahradě nezdrželi. Průniky -- písmenka jsme ve dvojicích obrázků uviděli skoro hned. Pomalu se ochlazovalo a tmělo.

      5: ROTUNDA SV. LONGINA
      (20:18 - 20:28)

      Obsadili jsme lampu v blízké boční ulici a usoudili, že opravdu nezbude než vypočítat 10⁵⁸/59 a podle cifer výsledku hledat v tabulce písmena. Pomohla nám v tom starodávná solární kalkulačka "plus mínus krát děleno", které se tímto omluvám za veškerou dosavadní kritiku, protože i při umělém osvětlení poslušně fungovala.

      6: KOSTEL JINDŘIŠSKÁ/JERUZALÉMSKÁ -- MORSEOVKA Z OKNA
      (cca 21:00 - 22:40)

      Pod okno s blikajícím zeleným světlem jsme mohli přijít někdy kolem deváté hodiny. Cestou jsme spočítali, že když budeme udržovat stejné tempo, do pěti ráno jsme hotoví. No... Morseovku jsme jako ostatní nakonec nějak odchytili, ale nedávalo to smysl. Posouvali jsme nejen o 18, ale i o libovolný jiný počet písmen, přičítali jsme všelijaká hesla, měnili znaky, pořadí... a nic.
      Po hodině jsme vymrzli a přesunuli se do úplně prázdné internetové kavárny hned vedle přeplněné hospody. Usadili jsme se na pohodlné sedačky, dali si čokoládu nebo čaj, přečetli noviny... a měl ho tam! Nově definovaná morseovka v Bednářských listech je podle mě geniální nápad. Píšu to, jako by se nechumelilo, že jsme si přečetli noviny. Ve skutečnosti jsme v nich hledali i dřív, ale nějak to nevycházelo. Když na to Eva s Kamilem v  kavárně přišli, byli jsme skoro po dvou hodinách luštění strašně šťastní. Pokazili jsme si sice časový průměr na řešení jedné šifry, zato jsme získali naději, že když cokoliv nepůjde, podíváme se do novin a přijdeme na to.
      Šifra byla tak těžká právě kvůli tomu, že poprvé souvisela s novinama. Do té doby jsme nevěděli, jestli vlastně k  něčemu budou, případně co z nich se kdy použije. Taky jsme čekali signál k prvnímu použití. Jenže uznejte -- s ním bychom to rozhodně neměli tak velkou radost z vyřešení :)

      7: ŠACHOVNICE
      (23:07 - 23:55)

      Na náměstí Interbrigády jsme nenalezli konev, ale Koněva. Teda jeho sochu a posléze i zprávu. Šachovnici s písmeny jsme okamžitě srovnali s tou ze šachového koutku v novinách a objevili v jednom směru podezřelou skupinu písmen "budky", jenže zbytek nám nedával smysl. Takže jsme si všímali podezřele se opakujících písmen, hledali klíč v domnělém řešení šachové úlohy (poloviční rošádě), i skákat koněm jsme zkoušeli, než jsme se vrátili k původnímu nápadu číst písmena příslušná prázdným či plným polím šachovnice z novin. Našli jsme tak nápovědu, že to máme zkusit trošku lépe, a posléze jsme si připustili i pěkně blbě znějící řešení "namnasantinceubudkyaim". Při odchodu jsme zahlédli běžící (!) Ho-wa-da.
      I když jsme teda na princip přišli hned, trvalo nám to 48 minut. Cestou k budce jsme uvažovali o tom, že v Praze je tolik ulic a míst, že už neví, jak nemožně by je pojmenovali.

      8: VYPNOUT
      (0:04 - 1:15)

      Další šifra, která se mi hodně líbila (možná nejvíc ze všech), ačkoliv na jejím vyřešení nemám nejmenší podíl, protože tady na mě padla únava končetin a hlavně zima. Jak jsme se tak bavili skládáním "vektorů" na mapu, zeptal se nás kolemjdoucí domorodec, jestli potřebujeme s něčím pomoct. Slušně jsme odmítli a on přes zábradlí odhopsal na noční autobus.
      Prostě to nedávalo žádný smysl. Bylo jasné, že písmenům VYPNUL přísluší jednoznačně 6 dílků pemtomina a možná i šest dvojic ulic, ale jak by se z toho dala získat nějaká písmena řešení? Vektory na mapě, které jsme obětovali celou lavičku autobusové zastávky, se stejně posouvaly a mimo to k ničemu nevedly. Nic zvláštního neukazovaly. Má se vůbec používat mapa? Snad musíme vzít nějaká písmena z názvů ulic, jak jinak chceme dostat řešení?
      Když Toma napadlo, že by dílky pentomina naskládal na čtverečkovanou síť odpovídající mapě, říkal, že to je nesmysl, a pokračoval jen proto, aby to řešení vyvrátil. Nepodařilo se :) Vyšel podezřele uzavřený tvar, známá značka zříceniny. Ještě jsme se v mapě poohlédli po budovách s podobným půdorysem a vyrazili na Babu. Úplně jistí jsme si jednoznačností výkladu nebyli, proto nás na zřícenině upřímně potěšil nález další zprávy.
      Cestou nás udivil výhled na město a hlavně ohromné kulaté bazény čističky kdesi dole na Vltavě. Teda v té době jsme ještě nevěděli, že je to čistička -- my v Brně na čištění používáme obdélníkové nádrže :)

      9: ČÍSELNÁ ŘADA
      (1:50 - 3:00)

      V cíli jsme se hodně divili, proč té šifře říkají "mobil". Brzy jsme zjistili, že číslice na lichých a na sudých pozicích spadají do různých intervalů: 2-9 a 1-4. Bylo zřejmé, že nejde o čísla, ale o dvojice čísel. Žádný obrázek z takových souřadnic nevycházel, selhala i kouzla s osmnáctkou, ale Tom měl v tento čas opravdu formu, nenechal se zmást dvojicemi 74 a 94 a na několikátý pokus sestavil tabulku přibližně 3x8, do které když se jistým způsobem seřadí písmena abecedy, dá se podle souřadnic přečíst řešení "Modrá červená můstek v dolní Šárce za kvádry". Teď už chápu, proč nad tím okolní týmy trávily zjevně kratší čas, než my :)
      Telefonovali jsme s týmem Muhammad al Rasid... a dozvěděli se, že právě míří k šifře číslo 11 (zřejmě druzí, ale těsně).

      10: SMĚROVKY
      (3:30)

      Směrovky jsem si zapamatovala jako nejjednodušší šifru hry. Asi ve skutečnosti nejjednodušší nebyla, ale jak jsme se dostali do pohybu, nad touhle jsme se málem ani nezastavili. Asociovat třetí slovo i to, že u šipek směřujících doleva se bere x-té písmeno od konce a ne od začátku, nás napadlo prakticky hned. Výsledek: Zázračná stud.

      11: SKUPINY ČÍSEL PODEZŘELE DĚLITELNÉ OSMNÁCTI -- KONEČNĚ!
      (? - 4:25)

      A světe div se, kousek od studánky jsme potkali Muhammady, kteří s šifrou nemohli hnout. Strategicky jsme obsadili autobusovou zastávku. Jak tak na to vzpomínám, zdá se mi opravdu důležité a přínosné to, jak Lexa pohotově vytahoval karimatku, na které jsme pohodlně usazeni luštili jistě snáze, než v jiných polohách. Aspoň mně to pomohlo -- například uvidět skupiny čísel, které dávají dohromady 18. A že byly různě dlouhé, morseovka na sebe nedala dlouho čekat a vyluštili jsme to tuším zároveň s Muhammady. Odešli ale zřejmě jiným směrem, takže na naučnou stezku jsme se vydali sami. Nebyla to žádná sranda, v noci, když stezka nebyla v mapě. Prý se i nějak dělila. Protože jsme chtěli být vzdělaní, prohlíželi jsme si zpočátku všechny naučné tabule a na jedné z nich našli poznámku, že seznam literatury se nachází na tabuli Sukcese, což nás ujistilo o dobrém směru. Tabule Sukcese se nachází těsně před hasičskou páskou varující, že dál nesmíme. Dosud ale nevíme, co sukcese v kontextu místní krajiny znamená, protože naši touhu po vědění překrylo radostné zjištění, že obálka se zprávami je zalepená.

      12: NO TOTO!
      (? - 5:12)

      Cestou jsme si všimli, že tma jaksi měnila barvu. Ne že by bylo líp vidět, ale z bělejší barvy jsme usoudili, že asi bude svítat.
      S dvanáctou zprávou jsme se rozhodli vrátit do autobusové zastávky -- jednak proto, že její prostředí nám svědčilo, taky ale proto, abychom svou polohou v lese někomu dalšímu nenapovídali. Takže jsme si trochu zašli, ale budka znovu pomohla a měli jsme TO. Cítili jsme naději na únik. Kolem studánky už se motalo hodně týmů, vrátili jsme se do lesa a švihli to přes pole na cestu k sanatoriu.
      Tady se mi vrátil pocit, který jsme okusili už cestou z Baby (myslím). Kvůli mlze totiž byla vidět jen část rovné cesty před námi a stejně tak jen část rovného prostoru kolem, který se tímto zdál zakulacený. Bylo to jako chodit po rovníku malé zeměkoule.
      U rozcestníku jsme znovu rozlepili obálku a šli za roh s další sadou čísel.

      13: KOUTEK POEZIE
      (? - 6:15)

      Tuším, že to bylo právě cestou k sanatoriu, kdy Lexa připustil, že "vyhrát" je minimálně stejně dobrý cíl, jako "dokončit". Měli jsme výbornou náladu. Vypadalo to s námi slibně a nevím, jaký mělo svítání vliv na ostatní, ale já jsem se doplnila solární energií, jestli se tomu tak dá v husté mlze říct. Světlo odhalilo ještě jednu zajímavou věc. Smála jsem se za to Lexovi, ale byla jsem upozorněna, že já mám na vlasech jakési světlé hmoty ještě víc, než on. Když jsem si to chtěla sundat, zjistila jsem, že je to námraza. Vážně byla docela kosa. Dělala jsem si starosti, jak to bude vypadat na cílové fotografii, ale do té doby jsme roztáli :)
      Tuhle šifru jsme vyřešili vestoje a jsem na ni obzvlášť pyšná. Nápovědu dolů, doleva a zpět jsem promýšlela už na Babě, takže Pythagorova věta nějak visela ve vzduchu. Nejdřív jsme se sice zdrželi krácením zlomků, které podezřele často dávaly podíl 3/4, pak nám to ale došlo a za rozumnou dobu jsme byli znovu na cestě. Kousek od rozcestníku nás pěkně pozdravil nějaký tým (jediný, který tam tou dobou s námi byl), ale neznám jeho jméno, tak je nemůžu pochválit.

      14: ULICE "NA ..."
      (? - 6:48)

      Posed byl od značky docela daleko, ale po rozdělení a projití několika průseků na něm Lexa za chvíli roztrhl obálku. Údajně doslova, protože to přehnal se švihem, tak jsme si dělali trochu starosti, jestli zprávy před příchodem ostatních týmu neodletí.
      Jsme v nejlepší formě. Sotva jsme se usadili do klidného lesíka, sepsali jsme si k ulicím příslušné sektory na mapě. Dlouhé ulice měly vyšší číslo, tak jsme prostě zkusili vzít z názvů ulic tolikáté písmeno, v kolikátém sloupci mapy jsou zakresleny, a tento první použitý postup vedl k cíli: "Na Kulišce jih strom otvor." Odcházeli jsme stejně sami, jako jsme přišli.

      15: LOGICKÁ ÚLOHA -- HAD
      (7:00 - 8:03)

      Řešení nám trvalo asi hodinu. Bála jsem se, že jsme se moc zdrželi, zejména když po té hodině přišel cizí tým, ale nějak řádově rychleji to asi přece jen vyřešit nešlo. Tušili jsme, že v květináči u ČVUT si jen vyzvedneme závěrečnou zprávu a pojedeme s ní do cíle.

      16: ZÁVĚREČNÁ S PENTOMINEM
      (8:45)

      Tady jsem obálku v záchvatu nadšení přesmíru roztrhla já, takže Lexu chápu. Jo, vzali jsme si závěrečnou šifru a jeli do cíle. Tom v šalině poskládal všech sedm možností obdélníků 5x3. Usadili jsme se na Letenské pláni kousek bokem od hloučku týmů, které to podle našich informací vzdaly a poslouchaly řešení. Spočítali jsme příslušná čísla, dali to dohromady s archivem zpráv a sestavili heslo.

      17: CÍL!!!
      (9:18)

      V klidu jsme si všichni sbalili věci a kráčeli k tabuli. Cestou jsme potkali jednoho z mnoha zdejších Lexových kamarádů.
      "Kam jste došli?"
      "Sem."
      "Sem? A kolik máte nápověd? (...) Tý jo. To je drsný."
      Při sestavování hesla mě napadlo, jestli si nás od tabule všimli. Přišli jsme tam se vztyčenými hlavami -- podle toho se prý poznávalo, jestli týmy nesou heslo, nebo vzdávají. Přerušili jsme organizátora, který právě vysvětloval postup, a předložili mu heslo. Tým zůstal ještě chvilinku bokem, než nám potvrdili, že to máme správně. A na tabuli slavnostně zapsali: "1. 9:18 Prahory."

      Oddali jsme se štěstí a radosti z vítězství, které nás v tak skvěle připravené hře dvojnásob těší. Fotilo se a kdosi nás v těch šťastných chvílích točil na kameru. Třeba točil během hry i jiné věci. Máme nějakou možnost se k záznamu dostat?
      V družném hovoru s organizátory i mezi sebou navzájem jsme na pláni zůstali skoro do dvanácti. Půjčili nám karimatky, nabídli teplý čaj, trochu se oteplilo a na sluníčku se tak krásně leželo! Dočkali jsme se Muhammadů i jiných známých a odcházeli hrdě v nových tričkách. Domů. Připravovat se na další vítězství :)

      Jen tak dál. Šifry byly skvělý, ani žádná z těch jednoduchých nebyla tak primitivní, že by nás urážela. Cestu jste taky vymysleli hezky a dosáhli jste ideální vyváženosti šifry/přesuny, takže hra k našemu potěšení nebyla o běhání.
      Trochu chvály do vlastních řad: letošní sestava se velmi osvědčila, cestovalo se nám spolu příjemně a zároveň byli všichni přínosem -- pro každého člena můžu najít okamžik, kdy bychom se bez něj nedostali dál, resp. by nám to zabralo výrazně delší čas. Taky cením, že ani v nejtěžších chvílích, za největší zimy a bez viditelné naděje na postup v řešení nikdo z nás nepřestával přemýšlet a nevzdával to.
      Lexa: Moc nám pomohla určitá sehranost. Skutečnost, že se většinou známe mnoho let, nám podle mě moc usnadnila komunikaci v týmu a aji nás to víc bavilo.
      O nápovědách jsme neuvažovali. S jejich systémem jsme spokojeni, posun v závěrečném pořadí se zdá být jako ideální sankce. Pak je tu ještě otázka formy, kterou nám asi nepřísluší hodnotit, ale pro současnou formu mluví to, že se týmům dostane opravdu jednotné pomoci, zatímco nápovědy naťukávací můžou někomu pomoct hodně a jinému týmu být k ničemu, pokud už na to přišli sami a jen řešení nedotáhli.
      Takže ještě jednou díky a ahoj za rok!

Martina