(29./30. dubna 2005)
Letos byla Bedna nějaká náročná. Od začátku to chtělo zabrat. Kolikrát když někdo z nás vyřešil šifru, tak jsme to považovali za geniální nápad; říkali jsme si, že tahle šifra byla fakt těžká, a pak jsme přišli na další stanoviště a ke svému nemalému údivu jsme tam postupně potkali pět jiných týmů a museli jsme je obdivovat, že se sem všichni dostali.
Tým jsme zase inovovali, takže se mnou, Tomem, Kriketem a Myslivcem šel poprvé Pavel Šimeček. Mám pochybnosti, jestli se mu to s námi líbilo, zvlášť když ho Kriket pořád zlobil: "Vidíš mladej, uč se od zkušenějších." Přitom Pavel má za sebou zhruba stejně her jako my. Jinak byl tým v pohodě, vždyť se všichni léta letoucí známe z Jarošky a matematických soustředění.
V jiných ročnících jsme byli pyšní na to, že vůbec neběháme, ale letos to jinak nešlo, ztratili jsme ve městě asi pět hodin a museli jsme to nějak dohnat. Takže třeba Pavel a hlavně Tom nám ušetřili hodně času tím, že občas pro něco zaběhli. Paradoxně všichni jsme pak po dvanácté hodině běželi do cíle na vyhlášení výsledků, když už o nic nešlo a chtěli jsme jenom ještě vidět lidi co zase rok nebo půl roku neuvidíme, než se rozejdou.
Kvalifikovali jsme se jako třetí. Asi do 21:45 jsme ve čtvercích našli jedenáct řad, které už pokrývaly všechny puntíky, takže jsme považovali devátý čtverec za vyřešený a přemýšleli, co s tím. Psali tam, že to není poslední krok - tak jsme zkusili třeba nakreslit ještě desátý čtverec (nic), zkoumat proč to vychází tak, že všude je 9 puntíků na čtverec a v posledním čtverci je jich 11 (nic), taky jsem všechny otravovala s teorií, že se čtverec rozdělí na oblasti... no ani to nebudu popisovat, nic z toho nebylo. Pomalu jsme si říkali, že bychom se měli dohodnout dokdy do toho budem hledět. Chtěla jsem vědět, jestli už to někdo vyřešil. Zjistili jsme že bohužel už jo, navíc to byly známé firmy, což na druhou stranu aspoň znamenalo, že je šifra řešitelná. Pak jsem spočítala písmenka ve větě a najednou to bylo jasné. Sice jsme ze sportu chtěli být první, no ale nevadí, šifra to byla pěkná :-)
1. VÍTKOV - ROZCVIČKA A ŠKRTÁNÍ PÍSMEN (cca 17:30 - 17:45)Na start jsem šla já. Přečíst text podle šneka nebyl problém, tak jsem hned zaběhla do tunýlku (jen jsem po cestě zavolala Tomovi, jestli tento směr je opravdu východní) a vzala jsem tam jednu z prvních deseti zpráv. Muselo být asi zajímavé u kašny sledovat, jak to lidem postupně dochází. Škrtací úlohu jsme řešili s Kriketem manuálním odpočítáváním, zatímco druhá část týmu počítala obecný vzorec. My jsme byli rychlejší, protože to škrtání vykazovalo jisté pravidelnosti a brzy jsme z toho odhadli sochu Frantiska Ladislava Riegra. Tak tam kluci šli napřed, zatímco my jsme s Kriketem doluštili pro jistotu zbytek zprávy.
Když jsme přišli do parku, Tom už měl najitých pět písmen: ".a..ovo..m....." Tak jsme s Kriketem rovnou vyrazili na Karlovo náměstí, kluci zatím oběhli zbytek písmen a upřesnili, že tam máme najít Hálka. Nebylo to těžké, zvlášť když místo hlídal člověk v červeném Bedna tričku, který bohužel nevím jak se jmenuje, přestože jsem s ním letos několikrát mluvila.
Rozdělili jsme s Kriketem slova do skupin - nejdřív do čtyř, pak do pěti. Mezitím přišli ostatní z týmu a ještě chvíli nám trvalo, než jsme ta slova přerozdělili tak, že v posledním řádku vyšel Žofín. Přeskládávali jsme dál, ale mezitím Honza, který šel na Žofín napřed, tu šifru našel, takže zbytek zprávy jsme si nechali na doma (poslední verze při hře byla hory, pes, piráti, stolování, Vánoce; teprve doma jsme po chvilce přišli na kategorii balón).
Než jsme přišli, bylo Honzovi jasné, že jde o mince, akorátže jich u sebe moc neměl a nemohl to dořešit. Když jsme byli pohromadě, bylo odhalení mostu otázkou vysypání drobných z peněženek. Pak jsme jen přičetli heslo ke zprávě a hurá na Petřín.
K samotné šifře šel jen Tom a neměl u sebe propisku, takže se nemohl zapsat do vrcholové knihy, ale byli jsme tam třetí za Můrami a Howady. Tahle šifra nám dala zabrat a byla moc pěkná. Velká písmena kulatých slov vypadala na smysluplný text a dost dlouho jsme se snažili přečíst je ve směru od středu papíru - k čemu jinému by tam přece byly všechny ty nápovědy že to má být kulaté. Pak se šel Honza projít (on tady tu metodu používá od loňské šifry s puntíky a kvůli ní jsme taky překládali a prosvěcovali všechno co nám přišlo pod ruku) a navrhl přečíst velká písmena normálně po řádcích. Hned to vypadalo dobře, protože do řádků písmena krásně vycházela a pak už jsme jenom nekreslili tu správnou kružnici.
Můry a Howada tu byly před třičtvrtě hodinou. Já moc nevím, jakým postupem kluky napadlo řešení, protože jsem se snažila skládat kostku, ale měli to hned hotové a vyšel jim Mánesův most. Tak jsme se tam přesunuli, zatímco Tom zůstal na místě, aby doluštil celou zprávu a poslal nás k řadě pěti topolů.
Tak tady přišly první tři ztracené hodiny. Skládání kostek nás moc nebavilo. Kriketovi to sice šlo dobře, ale bylo toho moc, protože doteď jsme si na skládání nenašli čas. Postupně jsme spočítali polohu čtyř bodů; pátý byl zjevně špatně, protože vyšel doprostřed budovy. Pavel a Tom běhali po Starém městě a ověřovali, že to máme dobře. Pak jsme pátý bod i svatyni dorýsovali podle ostatních bodů a na místě, kde jsme čekali pátý bod, byla ve skutečnosti ta svatyně. Byli jsme rádi, že se pohneme dál. Jenže jsme se pohli jen k dalšímu mostu a zatvrdli tam na další tři hodiny.
Byla to krásná šifra, ale prostě nás to napadlo pozdě. Že jde o text duhové víly jsme věděli brzy. Ujistilo nás to v tom, že barvy duhy tu nejsou náhodou a budou hrát roli. Váhali jsme mezi dvěma variantami: buď se jistým způsobem vybere několik písmen a ta utvoří zprávu, nebo je to grafická šifra a musíme text nějak přeskupit. Zkoušeli jsme obojí, zkoumali proč spolu sousedí podezřele málo stejnobarevných písmen, zatímco když se text přeskupí do řádků po čtrnácti (nebo logičtěji po třech či devětadvaceti), sousedí jich mnohem víc. Taky nám byla podezřelá bleděmodrá barva, kterou bychom do jednoduchého znázornění duhy nedávali. Dávala písmena "oidlviak", z čehož nejde poskládat ani žádné divadlo, ani invalidovnu, ale to víte, když se člověk na něco upne...
Už jsme málem volali pro nápovědu, ať z té hry ještě něco máme. Hlasování dopadlo 2:1 pro zavolání, my s Tomem jsme se zdrželi a prováděli poslední rekapitulaci. Tom zavrhl grafickou metodu, protože Pavel neúnavnými pokusy tímto směrem dokázal, že z toho fakt nic nevychází. No a pak během minutky dal najisto dohromady sedm barev se sedmi sloupci a napadlo ho brát v potaz jen ta písmena, co mají ve svém sloupci odpovídající barvu podle duhy. A to bylo ono. Takže pro nápovědu jsme nevolali. Rozednilo se a začalo se nám dařit.
9. KYVADLO - BLUDIŠTĚ (5:05 - 5:16) Řešili jsme proč je do bludiště jen jeden vchod a žádný východ, co je to za tvar, co dávají ty oblasti, a pak Tom řekl, že kdyby ty teleporty byly začátky abecedy a od nich se vyplnilo bludiště, byla by to pěkná šifra. Myslela jsem si, že je to nesmysl, ale on se nenechal odradit a hned řekl, že to bude Stromovka. Pak mi teprve došlo, že šipka nebyl vchod do bludiště. Fakt pěkná šifra.
To byla taky pěkná šifra. Všechny proužky měly černý a bílý okraj, tak jsem je chtěla srovnat, aby byly všechny správně. V prvním kroku jsme je jen otočili černými konci na stejný okraj a zdálo se mi, že na jedné straně vychází něco jakoby text o konstantní šířce, zatímco dole je černý šum. Tom řekl, že by se to podle těch černých "šumů" mohlo seřadit, šlo to dobře a vyšel pěkný text. Ke konci, i když už nám byl výsledek jasný, jsme si ho stejně doskládali a dolepili celý, protože se nám to moc líbilo.
Ve vrcholové knize jsme až asi desátí. Tom nám řekl, že na druhý tým ztrácíme hodinu a půl.
A na první? Howada tu byla ještě o tři hodiny dřív! To je aspoň pořádný náskok. Takže jsou čtyři a půl hodiny před námi. Ti už musí být v cíli.
Bylo to divné, vyrážet do terénu v čase, kdy bych čekala směřování k cíli. Vypadalo to, že fakt už nestíháme, a tady jsme se navíc zase hodně zdrželi. Tom tam rychle našel "altan zelena", ale zbytek nám nedával smysl, takže jsme si nebyli jistí, jestli je to vůbec dobře. Po čase Honza vyrazil omrknout altán na zelené značce u kopce 359, ale nic tam nenašel. Teprve po dlouhé době se Tom vrátil k zavrhnuté variantě, co začínala "cimick". Bylo to prostě jen o jeden kopec blíž v Čimickém háji. Poprvé jsme jeli autobusem, jinak jsme doteď všude chodili pěšky.
Podle mě to bylo jasné. Obdélník 9x13, černé a bílé puntíky... takže (černobílá) fotografie - slovo akorát na deset písmen :-) Sice jsem tomu vůbec nevěřila, ale jiné nápady nevycházely. Když Honza řekl, že by to mohla být taková ta hra, jak obklíčením soupeřových kamenů je přebarvím na svoji barvu, říkala jsem si že to je taky pěkná blbost. No ale Kriket to realizoval a vyšel mu tam obrázek 359. Myslela jsem si, že přání je otcem myšlenky a nakreslil to tam, protože takový výsledek by se mu líbil, ale ono to tak doopravdy vyšlo tím přebarvováním. Na to bych nikdy nepřišla. Tom pro šifru zaběhl, zatímco my ostatní jsme se na konečnou
přesunuli pomocí MHD.
Pokud jde o dojití do cíle, je jasné, že tady vítěznou strategií bylo ihned zavolat pro nápovědu, vyzvednout si čtrnáctku a jet ji luštit do cíle, abychom to do dvanácti stihli. Ale to se nám nechtělo. Řekli jsme si, že bychom tím jenom získali smílací šifru, která nás moc nelákala, tak jsme si raději zkoušeli vyřešit tuhle (ačkoliv taky byla především pracná a ne moc hezká). Nebylo to marné, ale nestihli jsme to. Můžu za to částečně i já, protože z písmen pevně umístěných do oblastí jsem sice uhodla zvonici, ale moc se mi to nezdálo. Nahoře by zase mohl být kostel, ale to víte, když vidíte někde zvonici, umístíte kamkoliv i kostel. V okolí byly kostely dva, Tom chtěl zaběhnout k Husovu sboru a někdo jiný k tomu druhému kostelu, ale přišlo mi to jako velká haluz a bylo mi líto dvou ztracených lidí na luštění, tak jsem s tím nesouhlasila. Pak už se nám vlastně na haluz nikam chodit nechtělo, nic moc bychom si tím
neužili a hlavně už jsme na to ani neměli čas. V 11:40 jsme se rozhodli hru vzdát a jet do cíle, abychom se ještě mohli setkat s jinými týmy a organizátory. Šalina zrovna ujela, tak jsme stejně přišli pozdě. Mimochodem čtrnáctka opravdu byla na zvonici Husova sboru.
Takže jsme vlastně byli blízko, ale času jsme za celou hru ztratili tak moc, že by bylo hodně zvláštní, kdybychom to nakonec stihli. Mám návrh: co kdyby vyhlašování výsledků končilo až hodinu po konci hry? My jsme totiž řešili dilema, jestli se do poslední chvíle snažit vyřešit třináctku a dostat se třeba na tu čtrnáctku a případně do cíle (i když to už nebylo pravděpodobné), nebo jet raději ke kolejím za známými a poslechnout si vzorové řešení a komentáře naživo. Nikdy dřív jsme to nepotřebovali, protože jsme hru dokončili dřív, ale tentokrát nám připadalo škoda jednu z variant luštění a vyhlášení oželet, a to samé se přece musí týkat i velké většiny ostatních týmů.
Výsledek nám připadal spravedlivý, protože Howada na tom byla dobře i v jiných ročnících a trička jim ještě chyběla. No a letos to prostě zvládli fenomenálně. To bych si ráda přečetla, jak se jim během hry vedlo. Jak říkám, v cíli po dvanácté už jsme na to neměli čas.
Závěr: nemám důvod měnit svůj názor, že Bedna je nejlepší ze současných týmových her. I letos to bylo pěkný. Počasí se vám taky povedlo :-) Díky.
Martina