Na EXIT jsme vyrazili tradičně pod jménem Prahory. Zvláštností je, že průnik Prahor na letošní Bedně a na EXITu tvoří jen jedna osoba (já). Ostatní z různých důvodů nemohli, takže jsme startovali se skoro novým týmem. Složení: David Holec, Martina Kupčíková, Bára a Honza Myslivečkovi, Jitka Poláčková a Dalibor Uhlíř.
Sešli jsme se brzy odpoledne, abychom se seznámili a probrali taktiku; zjistili, komu se dá svěřit jaký úkol, co má kdo k jídlu, kdo skočí domů pro mapy, které jsme si nikdo s sebou nevzal a podobně.
Během hry jsme dost telefonovali a kdyby se to všechno spočítalo, zjistíme, že nás účast přišla pěkně draho. Většinu úkolů jsme řešili standardním postupem (první část jsme zvládli jako třetí), takže tady je jen pár poznámek:
1. část
- Hity pro švestky jel koupit Honza, pak jsme kazetu předali Jitce - jednak je kulturně vzdělaná a pak se jí jako dívce určitě snadno podaří někoho přesvědčit, aby si u něj mohla kazetu přehrát. Svezli ji nějací mládenci a v autě společně přišli na původ všech ukázek.
- Šachový úkol byl svěřen Daliborovi, který se ale po chvíli z vedlejší počítačové učebny bezradně vrátil, že už fakt neví, co s tím a že mám vzít nápovědu. Šla jsem se na to nejdřív podívat a asi je pravda, že ne vždycky je hluboká znalost problematiky přínosem :) První, co uviděl šachový laik, byl tvar E9.
- Sochy, teda těch pět památníků, jsme nedali (spolu s internetovým bludištěm). V první sadě nám na ně zbývalo něco přes půl hodiny a získali jsme tři papírky, ale pak přišly nové úkoly a tenhle se nám zdál moc časově náročný. Hlavně jsme ale měli chybu v tom, že místo maršála Malinovského jsme z popisu odhalili maršála Zacharova (narodil se ve stejném roce, taky bojoval u Stalingradu...), který sice měl kdysi v Brně ulici, pomník však zřejmě nikoliv, jenže to jsme nemohli vědět, tak jsme se ho docela dlouho snažili všemi dostupnými prostředky najít.
- Kvůli úkolu s křížením šalin a auto/trolejbusů jsme zbytečně zhruba na hodinu přišli o jednoho člena. Po té, co jsme celkem snadno vyluštili slovo Královopolská, nás jako první napadlo poslat tam Jitku. Místa sice mají být převážně v centru, ale loni taky přece bylo něco u Svratky nebo kde... Teprve po čase jsem riskla zadat to jako kód a docela jsme si všichni vyčítali, že nás to nenapadlo hned. Byla to naše blbost, přesto bych příště raději volila hesla nemístopisného charakteru.
- Na dámě.cz jsme se zasekli taky, ale zásadně nás to neovlivnilo (mohli jsme si vybrat jiný úkol), takže to nepovažuju za podstatnou chybu.
- 4.sadou jsme se nezabývali; nejsme pomalí policisti.
2. část
V protokolu jsme odhalili dvě podstatné informace: že máme najít kytaristu u Jakuba a koš se zprávou. V alibi jsme díru nenašli (a určitě měla být jednoznačnější; škoda, že jste nás takhle připravili o kus radosti z objevu). Koš nám, Brňákům, nedělal nejmenší problémy: nemuseli jsme ani sledovat celou pachatelčinu trasu, protože nejjasněji jsme na jedné z fotek poznali ústavák zezadu, odkud už to bylo ke koši jen pár kroků.
Zato u Jakuba kde nikdo, tu nikdo. Přímo ve vchodu do kostela sice jeden žebrák stál, ale vypadal odporně a zaručeně opravdově. Takže jsme poodešli ke Scale a asi dvě hodiny koukali do zprávy z koše. Jedli jsme Honzova kuřata a bylo nám na nic (ne z kuřat, ale z toho, že se nemůžeme hnout z místa). Co čtvrt hodiny to někdo z týmu nevydržel a šel se podívat k Jakubskému náměstí, jestli tam přece jen kytarista nesedí. Po těch dvou hodinách už bych ve zprávě na požádání našla libovolný text (včetně slova "modrá"), ale nemajíce jistotu, že jde o mřížku, zkoušeli jsme s ní všelijaké jiné fígle, než konečně přišel z několikáté výpravy Honza a řekl, že u Jakuba sice pořád nikdo není, zato u Jezuitů po čase vypáčil z podezřelého kytaristy vizitku (resp. musel si ji opsat). Odhalit pak na pozadí stránky mřížku už bylo věcí prvního pohledu.
Měli jsme ale málo času. Dva spolupachatelé se dohadovali, jestli jeden na druhého ještě počká u kašny na MN, nebo nepočká, takže jsme prohledali okolí kašny na Moravském náměstí (pro jistotu i Maliňák, i když tam kašna není), ovšem marně. Těsně před jedenáctou, v podstatě cestou do Lužánek, se jeli kluci podívat ještě k bydlišti Ireny (byla to taková poslední možnost, aby se něco dělo, protože z rozpravy MK a P nijak nevyplývalo, že by se tam měl někdo z nich vyskytovat), ale pachatel už prý v parku nebyl.
To je konec našeho pátrání. Gratulujeme dvěma úspěšným detektivním týmům, stěžujeme si na kytaristu, ale jinak organizátory chválíme. Celkově jsme spokojení :). Příběh nás zaujal, dával dohromady smysl a části hry se jím hezky přirozeně propojily. Za daných podmínek se mi zdá až neuvěřitelné, že až na drobnosti všechny programy fungovaly - systém jste zvládli perfektně ;-) I úkoly se nám líbily, když jsme si je tak všechny vzájemně povykládali.
K týmu: noví členové se osvědčili (zvlášť Jitku to chytlo :), "staří" podali jako vždy kvalitní výkon.
Takže závěrem: hra byla skvělá a už jsme zvědaví na další ročník!
Martina