(6. května 2005)
Letošní Exit byl trochu divný, po hře jsme o něm tak dlouho kriticky diskutovali, že už se mi ani nechtělo nic psát, takže až s odstupem času a jen stručně:
Prahory vyrazili v nouzovém složení; z šesti lidí, kteří se původně přihlásili, jsme na poslední chvíli zbyli tři (Zdeněk, Lexa, já) a podařilo se nám sehnat už jen jednoho člena - Pavla, který nikdy na podobné hře nebyl a ani nevím, jestli ho to vlastně bavilo. Každopádně je dobře že s náma byl, protože bez tří lidí v terénu by třeba nešlo vyřešit to měnění papírů.
První část byla myslím pěkná, úkoly zajímavé, jen se ukázalo že je nás opravdu málo. U počítače jsem sama všechno nestíhala a ve městě by se posila občas taky hodila. Přesto jsme získali i nějaké bonusové body za rychlost a skoro se povedlo i těch 100 bodů do limitu. Ve druhé části už počet lidí nehrál roli, takže jsme časovou ztrátu skoro dohnali a dařilo se nám, jenže moc jsme si to neužili, protože tady podle nás skoro žádná šifra nebyla bez chyb.
Balónky za Lužánkama se povedly, nikdy dřív bych si nemyslela, že je možné někomu stát na ramenou aniž bych se něčeho držela, bavilo nás to.
Znamení horoskopu nic moc. Potkali jsme Krtky. Tušili jsme že směrem do té ulice bude hra pokračovat, když tam chodilo tolik týmů, ale samozřejmě jsme si jich nevšímali a luštili si to sami na místě. Takže neúčelně ztracená půlhodina, stejně jako ostatní týmy. Po nápovědě už pohoda, bez nápovědy to vůbec nemělo smysl zkoušet. Ani s odstupem času tam nevidím jedinou indicii, proč bychom měli něco hledat v terénu - znamení nebyla moc na očích.
Ze slepé mapy s vrstevnicemi jsme kupodivu uhodli ten správný kopec, i když jediná mapa s vrstevnicemi, kterou jsme měli, byla turistická 1:50000 nebo 1:100000, už si to nepamatuju. Na krásné vyhlídce jsme dostali ten oboustraný papír s nejasnou instrukcí, bylo tam něco jakože nejdřív něco a pak ještě něco, už si to taky nepamatuju, a tak jsme mysleli, že prostě musíme to všechno nějak vyluštit a dát dohromady. Dost dlouho jsme se zbytečně snažili luštit druhou stranu, možná hodinu nebo tak nějak, než jsem vymrzla a šla se projít znovu k místu kde bylo zadání. Dozvěděla jsem se, že máme luštit jen přední stranu. To mně připadá jako jedna z největších chyb. Samozřejmě vím, že tahle hra není o tom, že člověk dostane jednoznačné zadání a ví co má dělat, ale dát mu zadání se kterým NEJDE nic dělat, což účastník neví a poctivě a marně si nad tím láme hlavu, je fakt hloupý. Mohlo tam být aspoň něco jako "nezapomeňte" nebo jiná poznámka, ze které by bylo zřejmé, že se na to teď máme vykašlat. Po této nápovědě jsme teda v mžiku vyřešili jen ty pravopisné chyby a šli na náměstí SNP.
Tam jsme taky okamžitě doplnili písmenka podle stožárů a prolízaček, měli tři slova, seděli dlouho na lavičce a přemýšleli, co s tím. Hledali jsme v mapě ulice, které se podobně jmenují a tak. Hřiště bylo samozřejmě plné lidí, kteří na tom byli podobně jako my. Už jsme byli ke hře trochu skeptičtí a napadlo nás, jestli nám zas nechybí nějaká instrukce. Lexa šel hledat někoho z organizátorů, aby se zeptal, jestli máme úplné zadání, a když někoho našel, dozvěděl se, že už to jako máme vyřešené a dostal další část skládačky. Poté jedna z organizátorek zakřičela, že kdo má tři slova, ať jde za ní. Což bylo na jedné straně dobře, aspoň se tím trochu vyvážila jejich chyba (Jednoznačně mám za to, že mělo být zřejmé, že ta slova máme sdělit organizátorovi. Nevím jak nás to mělo napadnout a jak jsme si měli všimnout že tam v davu někde na lavičce nějaký org sedí - a i kdyby byl vidět, tak stejně.), ale zas nás moc nepotěšilo, že se to muselo stát teprve po tom, co jsme to po zbytečném dlouhém přemýšlení objevili my. No nic, teď už je to jedno, říkali jsme si, prostě se to letos nepovedlo.
Na Lesné jsme se při řešení skládačky vydali zhruba správným směrem, měli jsme ty trojice a tak, ale měli jsme málo času. Když nám Tom prozradil řadu 123456, měli jsme za to, že nám prozradil řešení (pak už to bylo jednoduché) a skončili jsme. Nevěděli jsme, že to radil i ostatním. Ale stejně už se blížilo půl dvanácté nebo čtvrt nebo kolik to bylo. Takže jsme odešli do Řečkovic k ohništi za Proudovými Krtky (to, že vyhráli právě oni, byl pro nás snad jediný světlý bod terénní části) a po chvíli odjeli rozjezdem. Na společenský večer už bylo hodně pozdě, takže to organizátorům taky nevyšlo.
Takže tak. Myslím, že jsou prostě nástrahy, které jen zvyšují obtížnost hry pro účastníky a když se s nimi člověk popere, je dobrej, ale tohle nebyl ten případ. Ty chyby jenom prudily. Taky jsem slyšela vysvětlení, že tento styl je prostě specifikum Exitu a že účastníci měli špatné očekávání (srovnávali s Tmou atd.). Nechci to vysvětlovat nějak objektivně, tak jen říkám, že mně se to nelíbilo, ze hry jsem měla špatný pocit a od kamarádů jsem slyšela vesměs totéž. Připadá mně to škoda, protože město se povedlo a vím, že orgové přípravě hry věnovali dost času.
Martina