Svíčky 2005: Prahory
(27./28. srpna 2005)
INGREDIENTS:
Zdeněk Daniel,
Tomáš Hanžl,
Martina Hanžlová,
Lexa Jevsejenko,
Honza Mysliveček.
(Přítel na telefonu: Lukáš Rychnovský.)
Letos to bylo pěkný :-) Hra se nám moc líbila a to jsme dlouho váhali, jestli máme vůbec jet. Svíčky 2005 bych zařadila do kategorie "letní pohoda" - odpoledne pěkný výlet po okolních lesích, večer po osvětleném městě, komorní atmosféra, jednodušší a přitom hezké, často originální šifry, topinky, teplo, zázemí v divadelním klubu, pěkná trasa, řada dobrých nápověd, se kterými šifru vyřeší skoro každý (aspoň se mi to tak zdá podle nápověd, které jsme si pak prohlédli v cíli) a tak. Nám nápovědy dobře korelovaly s řešením: kdykoliv jsme někoho vyslali pro nápovědu, do několika minut jsme šifru vyřešili a odvolali vyslance zpátky. Prostě co se loni nepovedlo, bylo letos dobrý, a co bylo loni dobrý, se letos ještě zlepšilo. Hrát ze soboty na neděli a začínat už v poledne je podle mě taky dobrý nápad, aspoň jsme se mohli za světla kochat krajinou, šifry se snáze hledaly a nebyli jsme tak unavení.
Cestou z Brna jsme využili hromadnou slevu společně s týmem Název týmu. Ještě že nám řekli kam jedeme, málem bychom koupili špatnou jízdenku. Sraz jsme měli o čtvrt na dvanáct. Na tabuli už svítil osobák 11:34 do Svitav. Zdeněk řekl, že jde koupit učebnici hebrejštiny a do půl dvanácté přijde. Lexa řekl, že si jde koupit pečivo. Tom, Honza a Název týmu šli na nástupiště, já jsem počkala na Zdeňka. Hebrejštinu nekoupil, ale řekl že jedeme rychlíkem na Prahu. V něm jsme zjistili, že odjíždí už v 11:31. Bylo za minutu půl a Lexa nikde. Volali jsme mu a nebral telefon. Když jsme se mu dovolali, byl u toho osobáku. Povzbuzovali jsme ho do telefonu, ať běží, že už to jede. Bylo 11:31, Lexa nikde. Průvodčí se chystal pískat, volali jsme na něj ať počká a koukali jsme na schody z podchodu. Lexa nikde, vlak se rozjel. Takže si bude muset koupit novou jízdenku a přijede později, co se dá dělat. Otočili jsme se do kupé a v uličce Lexa! Přiběhl jiným podchodem. Uf.
V rychlíku jsme hráli taroky, jednu hru jsme dohráli zrovna když vlak zastavil, podívali jsme se z okna a byly tam Svitavy! Málem jsme nezvládli vystoupit. V motoráku už jsme raději sledovali ostatní týmy, abychom se vůbec dostali na start. Jsme to ale plantážníci.
1. ROZCVIČKA - PUZZLE NA NÁDRAŽÍ POMEZÍ (13:07 - 13:17)
V Pomezí si každý tým vzal malou krabičku puzzle, vybrala jsem tu nejhezčí s koťaty, ale uvnitř byl pes. No nic. Nápis na zadní straně: "Další stanoviště je za vchodem do dvoru ruiny před chrámem v Pomezí."
2. HEBREJŠTINA U KOSTELA (13:33? - 13:38)
Ještě že máme v týmu lidi, co se v hebrejštině vyznají, ví že se čte zprava doleva (to potvrzuje i písmeno ". - . -", což zepředu nic není) a že nemá samohlásky. Podle mě je to pěkný nápad, navíc elegantně napovězený hvězdami, takže člověk ví kudy kam.
3. KVÍZ NA KÓTĚ 651,1 (? - 14:29)
Trvalo nám to asi půl hodiny, až na výjimky každou odpověď někdo z nás znal, takže jsme ani nepotřebovali přítele na telefonu. Když jsme pospojovali řádky s příslušnými sloupci, nedařilo se nám chvíli nijak přečíst písmena v průsečících, ale pak Tom řekl že by se dala ještě použít ta čísla a podle nich už to šlo. Takže "lesní kaple severně od Baldy". Zdeněk hned řekl že je to jasný a šli jsme. Po stranách pěkné lesní pěšiny rostly ostružiny, houby a houbaři.
4. TEMNÁ SLOVA POZPÁTKU (? - 15:45)
Přišli jsme ke kapli v lese přímo nad Baldou, na jejím severním okraji. Obdivovali jsme, jak je to perfektní stanoviště, protože poblíž byl bufet. Tak šel Honza hned pro pět kofol: "To víte, já mám žízeň," říkal do okýnka. My jsme zatím hledali zprávu a nenašli jsme ji. Napadlo nás, jestli tu třeba nejsme ještě dřív než organizátoři a s nadějí jsme se dívali na každé přijíždějící auto. Taky jsme se dívali do mapy a našli ještě jednu kapli, jeden a půl kilometru zhruba na sever nebo severozápad od Baldy, která je dokonce snad ještě lesnější. Tom tam zaběhl (bylo to asi na půli cesty zpět k minulému stanovišti) a šifru našel, tak jsme šli za ním. Je samozřejmě naše chyba, že jsme hned neobjevili v mapě obě kaple a nerozdělili se, ale taky by podle mě mělo být další stanoviště určeno jednoznačně.
Jinak šifra už pak byla hotová hned; malý písmena = velký čísla a slova pozpátku celkem nahazují i abecedu pozpátku. Vyšel posed mezi vrcholy Baldského vrchu. Možných cest bylo více, ale rozhodli jsme se jít přes Baldu, tam už to známe. U nesprávné kaple jsme potkali další tým. Na něco se ptali, ale nemohli jsme jim poradit, že jsou tu špatně. No aspoň jsme nebyli sami.
5. PRVOČÍSLA U POSEDU (16:20 - 17:29)
Posed se špatně hledal, navíc jsme šli na kopec přes divné zarosté pole. Ozývají se nohy. Prvních nevím kolik prvočísel jsme nejdřív hledali ručně (s kalkulačkou i Eratosthenovým sítem), ale trvalo to dlouho a byly v tom chyby. Takže pomohl přítel na telefonu - Kriket nám poslal všechna prvočísla do 800 v několika smskách z počítače. Řešením nakonec byl ten nejvyšší z našich kandidátů. Text řešení nám nešel na rozum: jít od hájovny na Baldě (aha, tam to známe:-) po silnici na jih, dokud nenarazíme na vyhlídku při prvním rybníku po levé straně výše popsané cesty. To jakože vyhlídka má být vlevo od cesty někde u toho rybníka, co je vpravo od cesty? To nezní moc česky. Ale vlevo od cesty žádný rybník není. No však půjdem a uvidíme.
6. GEOMETRICKÉ TVARY U RYBNÍKA (? - 18:22)
Tak jsme šli po silnici a on tam opravdu byl rybník po levé straně, u kterého Chlýftým hledal šifru. Honza, který ji našel dřív, se pak pokoušel to utajit, aby jim nenapověděl, ale prý se nepodařilo. Šifra byla zase celkem rychlá, jedinečné tvary jsme zanedbali a po chvíli přemýšlení, podle jakého systému se písmena seřadí, jsme zjistili, že systém v tom není a přesmyčky nejsou tak těžké. Lexa sice vyrazil pro nedalekou nápovědu, ale než se vzdálil z doslechu, měli jsme to hotové, tak si ani nezašel. Pokračovali jsme do Modřece kolem dalších vod, které nejsou v mapě. Jak řekl Honza, "ten člověk, co tady zakresloval ty rybníky, se s tím moc neštval."
7. TEXT O VLAKOVÉM NEŠTĚSTÍ V MODŘECI (? - 20:00)
Tady jsme naposledy potkali dva jiné týmy. Luštili jsme na pěkné travnaté zahrádce u hospody, kde jsme doplnili energii. V textu bylo plno čísel, taky jsme tak nějak klasicky počítali slova ve větách, ale moc jsme nevěděli co s tím, tak Tom zaběhl pro nápovědu. Mezitím jsme to vyluštili - v textu byly skryté veličiny a jednotky. Pěkná šifra, jenom nám nebylo úplně jasné, co je a co není použitelná zkratka (značka vlaku, značka pro všechna čísla, ty časové údaje (t?), počet (n?) atd.). Z našich značek se dalo vybrat řešení Smírčí kříž. Když jsme se dovolali Tomovi, zrovna si četl nápovědu. Aspoň jsme se ujistili, že jsme na to šli dobře.
8. PÍSMENNÉ ŘADY U SMÍRČÍHO KŘÍŽE (? - 21:10)
Tom tu byl dřív než my a už se setmělo. Princip řad byl jasný, i když já jsem žádnou nevyřešila; přišla jsem až na to, že poslední řada není řada, ale má se nakreslit do obrázku. Šipka ukazovala na místo kdesi uprostřed bažin. Dobře, trochu přeháním, ale v plném počtu se nám tam nechtělo, tak šli jen Tom s Lexou. My ostatní jsme zatím leželi v lese a měli černou hodinku.
9. GEOMETRIE POD VLEČKOU (? - 22:25)
Lexa a Tom jsou šikovní, takže nikam nezapadli a našli to. Zadání nám zavolali a obě skupinky současně vyřešily totéž - rovnicí popsaný obrázek značky kaple. Podle souřadnic jsme určili směr, kterým ležela jediná kaple, tak jsme tam šli. Podle měřítka značky pak Tom ověřil, že i vzdálenost je správně.
10. TEXT S MALÝMI PÍSMENY U KAPLE (? - 23:22)
Přišli jsme sem současně, malá písmena místo velkých byla vidět na první pohled. Zdeněk se chtěl projít a tak vyrazil pro nápovědu, tím se nic nezkazí. Líbilo se nám, že 26 písmen se v textu opakovalo ještě jednou jako kontrola. Pak už jenom vybrat písmena podle mezivýsledků a bylo to: "Pivovar SZ roh". Zavolali jsme Zdeňkovi (který byl právě na půli cesty k nápovědě) a poslali ho tam.
11. PŘÍSLOVÍ (? - 23:55)
Na šifře se psalo o nápovědách v Divadelním klubu. Byli jsme blízko, tak jsme šli luštit tam, přestože ty nápovědy jsme nepotřebovali, přísloví známe dost (a kromě toho jsme jich měli dlouhý seznam s sebou). Takže týmová práce, pohoda. Zůstali jsme kde jsme byli a Tom jen zaběhl pro dvanáctku do Rumunské ulice ke školí jídelně.
12. CIZÍ JAZYKY (0:00 - 0:10)
Tohle taky nebylo těžké, každý nějaký ten jazyk známe a když se nám některé slovo nelíbilo, prohlásili jsme ho za ten pátý výraz co neplatí. Z dovětku kam máme jít a kde zůstat jsme pochopili, že půjde o šifru vyřešitelnou na místě. Tak jsme se sbalili a šli tam všichni. U kapličky to známe, loni jsme tu něco luštili.
13. BLUDIŠTĚ PODLE ČÍSEL DOMŮ (0:30? - 0:36 - to jsme vyrazili)
Zdeněk našel v okolí první domovní číslo ze seznamu, což potvrdilo naši teorii, že se podle čísel půjde od domu k domu. Cesta byla dost dlouhá, zvlášť když jsme z ní občas sešli, ale aspoň jsme si připomněli krásy noční Poličky. Volal nám Proudový Krtek Vítek (nemohli jít, tak aspoň hru testovali), jak se nám daří, a já jsem ani nemohla uvěřit vlastním slovům když jsem říkala, že jdeme už na čtrnáctku. A to je teprve jedna v noci!
14. PŘÍTOKY ŘEK (1:20 - 1:36)
Další pěkná, originální a jednoduchá. Princip byl jasný hned, některé řeky jsme znali, s jinými pomohl autoatlas - na této hře téměř nezbytný. To jsme se teda rozjeli, pět šifer za dvě hodiny i s přesuny...
15. SPOLEČNÍ DĚLITELÉ NA ŽELEZNIČNÍM PŘEJEZDU (1:56 - 2:00)
Tohle bylo až moc jednoduché, ale nevadí, už se těšíme do cíle.
16. INDICIE U HŘBITOVA (2:15 - 2:24)
Tady jsme loni luštili noty. Teď jsme si přečetli text, že hesla pro nápovědu jsou indicie a máme přijít na závěrečné heslo. Šli jsme nad tím přemýšlet do klubu, ať zadání nepoztrácíme. A že jsme těch indicií měli hodně, o hesle "růže" nebylo pochyb.
Organizátoři nám potvrdili, že jsme tu první, což jsme věděli z vrcholové knihy a tak. Ještě tu ale byla možnost, že někdo z týmů, které odstartovaly později, bude mít lepší čas. Byli jsme tak unavení, že místo abychom čekali jak to s pořadím dopadne, tak jsme si jen s organizátory vysvětlili postup a šli spát na pódium divadelního klubu. Po probuzení nám řekli, že nás nikdo nepředběhl, takže jsme vyhráli!!!
Dostali jsme diplom, pět porcí výborné svíčkové s brusinkami (teda v šest ráno jsem ještě svíčkovou nejedla), jako cenu jsme si ze šesti her vybrali Ludvíka XIV, dali jsme zase taroky a Tom zvládl během jediné Varšavy prohrát (virtuálních) 16 korun. Do Brna naštěstí trefíme, tím pádem cesta zpět už byla bez potíží.
Takže díky za pěknou hru a potažmo pěkný víkend! Těšíme se na další ročník.
Martina