Bedna 2008: Proudové Prahory

Když jsme po měsíční hře "kdo s kým a jak to vysvětlit těm ostatním" dali dohromady tým na letošní Bednu, bylo mi jasné, že je ohromně silný. Celá rošáda vlastně vznikla tak, že se Víťa s Tomem v zimě na horách domluvili, že by to letos zkusili spolu. Postupně jsme se přidali já, Alča a Honza (čili dohromady 3x Prahora a 2x Krtek) a pojmenovali se podle většinového složení Prahory. Po vzniku Proudového Chlýftýmu se stejným schématem složení (3x Chlýftým + 2x Krtek) se nám zalíbil do páru název Proudové Prahory, tak jsme se s nimi dohodli a přejmenovali se. Ačkoliv tyto podrobnosti nejspíš nikoho nezajímají, chtěla jsem jimi uvést na pravou míru myšlenku nejmenovaného nevraživce, že jsme Víťu a Honzu do Prahor přetáhli. Spíš je to tak, že máme čím dál volnější tým a jdeme si zahrát s lidmi, se kterými se nám všem zrovna vzájemně chce, ať už za Prahory, nebo pod jinou vlajkou. Ale síla Krtků se pořád projevuje - vždyť kdo jiný zvládne na hře obsadit první a třetí místo současně.

Každopádně náš tým byl opravdu úžasný. Naprosto vyrovnaný, pohodový a přátelský. Každý měl co přidat, takže ve výsledku vlastně jednotlivec nemusel dělat skoro nic a "fungovalo to samo". Za jarní večerní procházku bych Bednu zrovna neoznačila, museli jsme toho zvládnout dost, ale šlo to všechno moc příjemně. Víťa a Tom plánují, že by příště zase zkusili hrát spíš s týmem, se kterým to nepůjde tak hladce, ale osobně nevím, jak to chtějí provést, když jsou sami hrozně schopní. To je stejné, jako chtít ověřit tmu v zavřené ledničce. Ale konec chvály, jdeme na Bednu, moji nejoblíbenější hru, do víru spletitých hlavolamů, ještě spletitějších sociálních sítí, rafinovaných šifer a - kdo by to byl v Praze řekl - nesčetných rybníků.

Prostudovali jsme Bednářské listy, objevili pár paranoidních poznatků (třeba že na pětce bude Braillovo písmo a že ptáků je 26), ale kromě toho jsme našli taky pomníky osobností poblíž Petřína a udělali jsme si představu o erbech bednářů. V předvečer Bedny jsme se ještě v Brně vyřádili jako Rychlé šípy - dva z nás se zúčastnili Exitu (za Abpopu) a další dva ho pořádali. To byl taky dobrej úlet.

Prostor, do kterého mohla vstupovat celá živá slova, mohl být podle mě mnohem větší (například celý centrální trávník, do kterého by se mohlo vstupovat z kterékoliv strany), no ale nakonec to nějak proběhlo a ani jsme se tam nemuseli moc dlouho tísnit a poslouchat řev. Vtipná byla vyjmenovaná slova, to museli mít ypsiloni radost :-) Ale i my s písmeny V, K, C, E a A jsme pak prošli a zhruba jako čtvrtí vyluštili první šifru hry - převedení oktilek na písmena. Zmátly nás týmy stahující se stejným směrem na Kampu, ale většinou tam šly teprve luštit jedničku. Jen Vlhká jáma před námi zjevně mířila k nějakému cíli. Dostali jsme sms, že Chlýftým je na třináctce nebo něco takového. Ti jsou teda fakt drsní :)

Zatímco si ostatní hráli s petřínskými pomníky nebo šli zkoumat sedmadvacet českých pánů, nastudovala jsem princip ciferníku a šla se proběhnout na Nerudovu ulici. Jediné, čím bych se tu ještě tak mohla pochlubit, je to, že jsem na Nerudovu i zpátky trefila bez mapy. Jinak když jsem zvedala telefon, že někomu řeknu heslo "klíč", zavolal mi Honza, že už to nemám řešit, protože na "klíč" a další hesla přišel substitucí ze dvou prvně vyřešených šifer. Tak jsem se aspoň vrátila a šachovala s ciferníkem, který zatím Honza sestavil. Perfektní bylo, že z toho vyšlo, že třetí stanoviště je právě tady, kde pořád ještě sedíme.

Nejdřív jsme jenom tak koukali, kde se v obrázcích vyskytují písmena - mysleli jsme si, že je pak přečteme ze seřazeného comicsu. Pak ale Krtci připomněli jednu šifru z Krtčí nory, spojilo se nám to se sudoku a už jsme skládali papír. Víťa mě přesvědčoval, ať si to naměřím, ale ono to nějak vyšlo i bez toho. Mánesova socha kašna. Mánesova je trochu z ruky. Kde by tak mohl stát Mánes? Třeba na Mánesově náměstí? Jo, podle mapy tam je.

Dalibor před námi prchá pryč. Font byl na první pohled divný, to nebude náhoda. Ale protože jsme s tím nic nevymysleli, všimli jsme si taky dvojic stejných písmen. Začátek zprávy vypadal na "další stanoviště..." a s pomocí toho jsme doladili postup odečítání. Teda doladili - on to byl zase někdo jiný, než já, tuším hlavně Honza. Rozdělili jsme si text na půlky, přičemž moje půlka vyluštila jenom podrobnosti o tom, že když přijdeme včas, určitě najdeme volnou lavičku. To je pěkné, taková tajenka aspoň motivuje ke způsobnému čtení celého textu, místo aby to člověk vzal odzadu :) Ještě než jsme doluštili, přišel Chlýftým.

V parku už seděla Abpopa. A seděla tam ještě i když jsme odcházeli. Těch pár minut, co jsme na ně stáhli, sice k ničemu není, kreslící šifra byla milá a jednoduchá, ale stejně nás to potěšilo.

Podle Binfa jsme se právě dostali do vedení. Já vím, že je to trapný, ale už jsme v čele zůstali. Vždycky když jsme začali mluvit o různých barvách bednářských triček a podobně, museli jsme se okřikovat, že přece ještě zdaleka nejsme v cíli. Na druhou stranu když nám v druhé půlce hry začaly z Binfa chodit zprávy o tom, že na stanovišti za námi ještě nikdo není, pak že na dvou stanovištích za námi nikdo není a nakonec tam ty nuly byly dokonce tři, tak to začalo vypadat vážně nadějně. Zákys může potkat kohokoliv kdekoliv, ale zase takoví pesimisti nejsme, že bychom nevěřili, že to nějak zvládneme. Takže jsme pořád měli dobrou náladu. Pro jistotu jsem si psala řešení všech šifer, že by se to mohlo hodit do semílačky, jestli k ní teda dojdeme.

Ve spodním řádku písmenkového histogramu bylo vidět "jdete", takže jsme ho vyškrtli a představili si, že se zbytek sesype. Doluštění šifry nám trochu trvalo, občas jsme nemohli najít následující slovo, aby to i po něm vycházelo (zvlášť když bylo krátké), takže Tom s Víťou vyrazili do Františkánské zahrady napřed a my jsme jim zbytek výsledku zavolali. Stejně v něm pak byly spíš informace, co dělat, když bude zahrada zavřená. Kluci se vzápětí ozvali, že potřebují discman, který má jen Alča. A že je Jára vyhnal ze zahrady, ať se tu nikdo nezdržuje, takže si dáme sraz u sochy Jungmanna. Přesně tohle nám řekli. Kód stanoviště jim Jára řekl ústně. (Později prý visel na Jungmannovi.) (Ten kód.)

A co si budeme vykládat - bez znalosti toho, že existuje něco jako výchozí bod, se ta šifra luští trochu hůř. Sedli jsme si někam na Národní a protože jsme s sebou tentokrát neměli rozdvojku na sluchátka, prali jsme se o discman. Nebyli jsme z toho moc moudří a tři z nás se vždycky nudili. Z netrpělivosti, aby si to poslechli i ostatní, jsme si discman předávali předčasně - vždycky dřív, než záznam dojel do konce. Přece jen to mělo 13 minut. Takže jsme dlouho nevěděli, že na konci někdo někam dává šifru, a nedošlo nám, že je to reálná trasa. Považovali jsme zvuky za šifru. Tak jsme si střídavě došli odskočit do Tesca a cestou zpátky mě napadlo, že to ťukání je jako kroky. Časem mi i došlo, že by se podle toho dalo jít. Ale kde začít? Teprve v tu chvíli mi Tom prozradil, že k tomu Jungmannovi nás poslal Jára. Tak to je pak jiná. A vida, poblíž jsou hudebniny.

Po této promarněné třičtvrtěhodině si discman vzala Alča a procházela trasu hlavně s Honzou. My ostatní jsme se vydávali do odboček nebo dokonce do vzdálenějších míst podle teorií, kdo kde viděl sochu krávy a do jakých schodů by to mohlo vést. Díky WC pak skupina poctivého postupu našla šestou šifru na Kotvě. Sotva ji vyzvedli, přišla nám nápověda o tom, co je to kráva. Nebudu se tu rouhat, že je to brzy, protože moc nechybělo a dost bychom ji ocenili.

Než jsme se sešli s discmanovou částí týmu, Alča s Honzou už to měli skoro vyluštěné. Zkoumali jsme, jestli zpráva za "Hořejší rybn" opravdu nepokračuje, ale nepokračovala. Tak jsme si našli rybník a pochvalovali si, jak ten přesun pěkně sedí na avizovaný "překvapivě razantní posun" po páté šifře z Bednářských listů. V metru jsme si na vyhledávátku našli nejlepší spojení a dojeli trojkou na zastávku U Elektry.

V týmu se začaly ozývat hlasy, jestli už se někteří konečně stihnou aspoň obléknout, najíst a podobně, nebo zase hned vyrazíme. Myslím, že to moc nestihli. Nejvíc jsme se zdrželi asi tím, že jsme u rybníka viděli převrácenou lavičku a kluci ji vytáhli na cestu, abychom na ní mohli luštit. Třeba se pak ještě nekomu hodila. S morseovkou to bylo tak, že jsme nejdřív řekli, že to rozhodně není morseovka, pátrali jsme proč jsou oddělovníky opačně, Honza navrhl, jestli to není na křivo, a sice nevím jak to myslel, ale pak jsem přečetla morseovku.

Alča, která má celou Prahu v malíčku, nás vedla megacool vychytanou cestou, kudy projede i s kočárkem. Po chvilce hledání a po vyzvednutí šifry se spustil liják. Zalezli jsme zpátky do tunýlku pod tratí, kterým jsme přišli. Víťa to prosvítil, Honza řekl, že jsou to sítě krychlí, jedny jsme vystříhali řekli si, že je postavíme k sobě a postupně přečteme. Jediná šestice písmen, která tak bude jednoznačně patřit k sobě, jsou stěny naproti tečce, a ty nám přesmyčkou daly "dokola". Dokola, dokola, to se řekne... Ale jak ty kostky poskládat? Další přesmyčkování nemělo úspěch, ale pak nás napadla převratná myšlenka, že bychom třeba krychličky nechali tam, kde byly původně. A bylo to. Právě přestávalo pršet. Počasí nám vyšlo úplně dokonale.

Tady si musím postěžovat, že jsem vůbec neviděla na mapu, kterou zbylí čtyři členové týmu těsně obklopili. Tak jsem si vlezla do křoví pro druhou, ale tu mi taky zabavili, prý aby se mohli dívat na rub i líc mapy současně. Na rubu Víťa na první pohled uviděl "další stanoviště" a tak jsme tu šipku hledali na lícu. Mysleli jsme, že bude nenápadná, tak jsme ji hledali celkem důkladně, a nic. Už v téhle fázi si Tom všiml některých zvláštností, jako je převrácený kostel, ale přesvědčoval nás, že zrušené objekty se značí v mapě obráceně, takže to je prostě zrušený kostel. Alča říkala, že tam v reálu něco jako kostel vážně je.

Pak jsme mapu propíchli. Vyšel nám nejasný bod v poli a moc se nám nezdálo, že by to bylo ono. Nezavrhli jsme to, ale hledali jsme dál. A pak to začalo - řetězy jištěná cesta ve vsi, lanovka, parkoviště v poli, dva proti sobě tekoucí prameny a další místní zajímavosti. Moc se nám to líbilo, ještě teď se směju, když se na tu mapu podívám. Poblíž byla slyšet fakt hustá venkovní diskoška, Dirty dancing a Helenka Vondráčková, krutej mazec.

Zkoušeli jsme jít v rytmu hudby a vždycky z toho vyšlo zběsile rychlé tempo. Tak jsme zrušili krok. Míjeli jsme autobusovou zastávku, ze srandy jsme se podívali na jízdní řád a zjistili, že autobus, který jezdí jednou za dvě hodiny, jede zrovna za čtyři minuty. Další pak pojede až v šest ráno. Toho jsme museli využít, i když to bylo jenom na posledních pár set metrů. Jinak šifru jsme našli přesně na místě, kam jsme si ji namalovali, až na to, že modrá značka se nám zdála, že obchází blok domů jinudy než na mapě. Zadání jsme pochopili, našli dvojice slov, přešli z hledání v aktuální větě na hledání následujícího slova bez ohledu na konce vět a brzy jsme získali celý text. Připadalo mi, že cíl je dost daleko. Nebyla jsem si jistá, že jdeme dobře, a uklidnila mě až cedule s jedenáctkou na správném rozcestí. V případě, že by tam nebyla, měli jsme v plánu se od samoty vydat ještě jinou cestou, tou modrozelenou. Ale správná křižovatka myslím odpovídala úplnému řešení hypertextu nejlíp.

Abpopa píše, že právě jako druzí přišli na devítku. Jsme v pokušení provokativně jim poradit, ať si stejně jako my počkají na autobus (ten co jede v šest ráno), ale nakonec jim jen přejeme štěstí. V lese nás čekala úplně revoluční šifra. Obvykle když se nám na hře daří postupovat rychle, setkáváme se s překážkami jako je hledání drobných stanovišť potmě (letos třeba hráz zrušeného rybníka nebo posed), nebo třeba i orienťák potmě (před dvěma lety v lese Na Cibulkách pod Motolem), osamělá stanoviště, vychytávání chyb a podobně. Ale tady se nám všechno vrátilo: přišli jsme k ceduli, která říkala, že máme být tiše, a ono to ani nebylo potřeba, protože jediný zvuk, který jsme v nočním tichém lese slyšeli, byla neúnavná kukačka. Ostatní ptáci ještě spali. Tím pádem jsme měli úkol oproti dalším týmům triviální, oblékali jsme se a jedli, zatímco Alča šla k budce a počítala si A, B, C, D..., dokud nevyšla škola Klánovice.

Dalibor nás cestou předjel na kole s vítězoslavným pokřikem: "Jo, budu tam dřív!" Šifra už ale ležela na místě. Chvíli jsme se snažili najít některé objekty ve skutečné mapě, pak jsem se zeptala, co když si ty dva body spojím, když jsou tu takové přesné křížky, a děcka řekli že klidně, jakože ať si to počmárám jak chci. A vyšla z toho hráz zaniklého rybníka U Žáku.

Na místě se hráz hledala trochu hůř než na mapě, ale rozdělili jsme se a Alča ji našla. Po zmateném rozhodování "posadíme se - ne, tady je mokro - půjdeme za červenou značku - co tam - vyřešíme to tady - mně bolí nohy - tak se teda posadíme" jsme brzy našli podezřelé shluky "TNE" a "SEG". Taky "M"ka uprostřed stran. Pak Víťovi došlo, že je to dohromady SEGMENT, všechny takové jsme si nakreslili a označili dvěma přebývajícími písmeny. Podezřelé bylo, že vzdálenost těchto dvou písmen v abecedě bez písmen "SEGMENT" byla vždycky 9 nebo tak nějak. Pak jsme hledali v Bednářských listech, co se ještě nepoužilo - pexesem jsme si nebyli jistí a knihu Bednář se nám na segmenty nepodařilo napasovat (k čemu vlastně byla?). Vybírali jsme hrany podle zbývajících písmen tabulky, z každého řádku jsme tvořili jedno písmeno, ale až na pár pěkných písmen to nedávalo smysl. Dořešil to myslím Víťa - každopádně se šifře nejvíc věnoval. Chtělo to tvořit písmena jen z rostoucích posloupností a ne z celého řádku. To mi připadalo docela těžké. Řešení nám sice chvíli trvalo (hodinu a čtvrt), ale i tak jsem to považovala za důležitý úspěch.

S grafem jsme nic složitého nevyváděli. Nejdřív jsme zkoumali uzly podle stupně, pak nás napadlo vepsat do grafu abecedu z koncových bodů, ale Tom si všiml, že smyčky mají sudý počet uzlů a pak někdo navrhl nepárat se s abecedou a jenom to dvojbarevně vybarvit. Ono se vůbec těžko určuje, kdo kterou šifru vyřešil, protože jsme je řešili hodně kolektivně. Ony se tak nějak řešily samy. Každopádně z bílých puntíků nám vyšel kostel Cyrilov.

Cestou k předpokládanému stanovišti jsme našli něco jako kapli, tak jsme ji zkontrolovali a vyzvedli odtamtud semílačku. Šli jsme s ní rovnou do cíle, že ji vyřešíme v teple.

Poté, co jsme si opravili chybu v zapsaném řešení desáté šifry, ujasnili některé varianty výběru písmen a na jiné se přeptali, jsme dali dohromady sedmnáct písmen. (Brát v úvahu i čísla? Značku kostela? Kostel nebrat? Tak to tady mám spor se školou Klánovice! Škoda, že tohle všechno nebylo jednoznačné.) Honza s Tomem zatím nastudovali závěrečnou hru a dořešili ji, zatímco my ostatní už jsme se odešli různě umývat, čistit si zuby a podobně. Nebylo kam spěchat, další tým je pět hodin za námi. Zhruba za hodinu a půl bylo hotovo.

Pak jsme si užívali pohody v cíli, sprchovali se, pili čaj, spali pár hodin na žíněnce a těšili se na další týmy. Venku začalo vytrvale pršet. Upřímně jsme týmy v terénu litovali. Když vezmu v úvahu i kukačku, měli jsme na trase málem protekční podmínky k luštění, zatímco jim teď prší a s kukačkou se překřikuje les plný ptáků. Cíl byl příjemný, líbilo se mi, že sem díky blízkosti několika posledních stanovišť přišlo hodně lidí. A zatímco Abpopa se nad ránem zasekla, do cíle došly do 12:00 regulérně zase dvě známé firmy - Pralinky zvlásť a Proudový Chlýftým. Chybělo jim jen dořešit semílačku, takže získaly neoficiální druhé a třetí místo. Vlastně jsme si v téhle trojici oproti loňsku jen prohodili pořadí.

Celkově se mi hra moc líbila: svižná první část v nádherných pražských zákoutích, nápad na slepeckou šifru, krychličky, šikmá morseovka, vtipná šifra s mapou (ale s tím, že propíchnuté místo nemělo být tak blízko), nebo kukačka - roztomilá ptačí vsuvka, mnohem lepší, než jaké jsme se podle Bednářských listů obávali. Takže udělujeme slušných 90% a děkujeme!