Haluz: Prahory

Přečtěte si také toto:

Haluz? Hustá hra! - aneb Haluz očima Ivoše C.

Haluz není obyčejná šifrovací hra, byly to dva měsíce našeho života, dlouhé hodiny strávené nad záhadami Abraháma Haluze, při luštění šifer a odhalování tolika skrytých informací. Některé šifry z on-line části se mi v náhodných okamžicích živě vybavují i dnes. Fascinuje mě, kolik týmů zvládlo objevit kódy, které bych dříve považovala za nenalezitelné. Stupeň paranoidity dosáhl vrcholu - klíč může být kdekoliv! A mezi tím tolik pěkných šifer... Chtěli bychom organizátorům poděkovat. Za vším je vidět spousta dobré práce, měli jste hru skvěle připravenou.

Do on-line části jsme se s Tomem pustili sami. Bylo toho na nás dost, určitě by nám pomohla posila. Ve dvou bylo pátrání po dědictví místy lehce vyčerpávající. Do Bratislavy jsme rozhodně nechtěli jet sami a týden před hrou jsme do týmu získali tři kamarády, díky kterým bychom se snad ani neměli jmenovat Prahory, jako spíš "reprezentace ČR". Ivo jindy hrává za Albert Stallone, Alča za Fň a Honza za Proudové krtky. Finále jsme ale prošli jako skvěle sehraný a vyrovnaný tým. Takovému týmu bych věřila i kdykoliv jindy.

Měli jsme trochu obavy z toho, že mezi námi není žádný Slovák. Cestou do Bratislavy jsme vymysleli několik šifer, ve kterých by nás neznalost slovenských slov, písní nebo jiných reálií mohla zastavit. Ale brali jsme to jako výzvu a vyrovnávali se s ní po svém: ráno jsme si jako motivaci pustili doma Elán a když jsme si v terénu něčím nebyli jistí, ptali jsme se kolemjdoucích. Za to, že pro nás hra byla snadno řešitelná, vděčíme opět přátelskému přístupu organizátorů k Čechům. Slováci se na českých hrách takové podpory zatím nedočkali. Šifra skládající se ze slovenských slov, která jsme měli přeložit do češtiny, pro nás asi byla dokonce snazší než pro Slováky, protože jsme si slova překládali automaticky (chtěli jsme vědět, co znamenají). Klíčem k jedné šifře opravdu bylo dát dohromady slova jedné písně, naštěstí pro nás to však nebylo nic slovenského, ale anglická Yesterday.

Hned na startu nás zmátlo, že v mřížce zadání chybí jen pár písmen a přesto týmy z amfiteátru hromadně nemizí. Čekali jsme, že v tom bude nějaká finta, a uklidnili se až s nálezem druhého stanoviště. Teprve později nám došlo, že každý tým dostal zadaných tolik písmen, kolik vyřešil úloh v on-line části. Vyřešením logických úloh v druhé šifře jsme se definitivně ujali vedení. Vzpomínali jsme na Tykadla - ta kdyby tu byla, tak už by na druhém stanovišti dávno nebyla. Jsou v logických úlohách mistři.

Třetí šifra byla u Haluzického pomníku. Ano, také jsme si ho před hrou našli v mapě :) Čtvrtou jsme luštili u pěkné louky, chat a bufetu. Nebyl tu signál, tak jsme nemohli poslat SMSku do informačního systému. On nám stejně nic převratného nepřinášel, protože jen sděloval vtipné zprávy, že jsme tu první, že první jsme tu byli my a že vedeme my. Dokážu si představit, že ostatní týmy pak asi měly plné zuby zpráv, že Prahory tu už boli. No ale čte se to pěkně :) Čtvrtá šifra se hemžila zvířaty, která nakoupil farmář McDonald. A pak zjistil, že takhle mu asi farma fungovat nebude. Nejdřív jsme brali ze zvířat tolikáté písmeno, kolik jich nakoupil, ale pak jsme si uvědomili, že jsou to samé samice a že bez samců to nepůjde. Správná písmena ze jmen samců pak dala "jazierko Vydrica", poblíž kterého jsme zrovna luštili, takže i když jsme jezírko v lese chvíli hledali, přesun byl krátký.

Venku bylo pěkně. K barevným písmenům v textu u jezírka jsme nejdřív přičítali písmena P,O,Z,O,R; teprve později s větším úspěchem čísla 1-5. Dobře že jsme sem stihli příjít za světla - jezírko i barevná písmena v textu tak byla lépe vidět. Zpráva nás poslala na rozcestí Svätý vrch, kde se projevila záliba orgů Haluze v grafických šifrách. Vyřešili jsme ji, stejně jako ty předcházející, zhruba do čtvrt hodiny. Proto mě překvapuje, že na ni padlo několik nápověd. Panenka na obrázku přece vypadala jako ztělesněné písmeno A.

Setmělo se, ale díky úplňku za slabou vrstvou mraků zůstalo celou noc takové podivné šero - jako by právě zapadlo slunce, nebo mělo naopak každou chvíli svítat. Věděli jsme samozřejmě, že svítání je ještě pěkně daleko, ale světlá noc pořád vyvolávala naději, že Slunce co nevidět vyjde a bude den. Orientace v terénu byla velmi snadná a cesta příjemná. Nemuseli jsme nikde prasit, naopak jsme si cestu pořád užívali. Okolí bylo pěkné, s takovou turistickou, rekreační atmosférou.

Nejvíc nás asi pobavila sedmá šifra - graf. Mezi prvními bublinami jsme odhalili Anetu Langerovou, klíčový uzel vedoucí přes Vodu živou k prameni. Na druhém konci jsme chtěli dostat Marii, protože poblíž se nám v mapě zalíbil Mariin pramen. Bubliny jsou spojené asociací, k Marii by tedy mohl vést třeba Ježíš, ale do dál? Pak jsme si uvědomili, že dvě hvězdičky na sebe asi také navazují a vynořila se pěkná trasa: Aneta - Superstar - Jesus Christ Superstar - Ježíš - Marie. Dolušťovat to snad není třeba, Mariin pramen vypadá pěkně, vyrážíme.

U pramene ještě luštíme také hladce - šifra obsahuje pěknou nápovědu, že máme hledat něco skrytého a přečíst nějaká písmena za tím. S objevem slova "sedem" na švu jiných slov je nám jasné, že musíme hledat čísla a odpočítat písmena za nimi. Takže Snežienka, most. Tam nacházíme kromě deváté šifry také kofolu - pozornost orgů za dokončený čtvrtý řádek v on-line části. Skvělé občerstvení, se kterým jsme se nemuseli táhnout celou cestu! K tomu stačil týmový kámen. Devátá šifra nám trvala ze všech nejdéle. Na kopci k ní byla nápověda a když jsme po deseti minutách nebo čtvrt hodině nevěděli, co se šifrou, raději Tom pro nápovědu do kopce zaběhl. Nápověda (zakódované slovo blesk) nám pomohla - ujasnili jsme si všechny dosavadní myšlenky a dali je dohromady, protože všechny už opravdu padly. To, že jedna větev bude jedno písmeno, že spodní část se odečte od horní a že vidličky vypadají jako čtverky. Po hodině máme výsledek: zelená značka Koliba Ježíš.

Jdeme si takhle ke Kolibě kolem překrásně svítícího vysílače a když jsme dorazili do civilizace, Ivoš se snažil v mapě najít, kde přesně jsme.

"Tam je takový velký kříž, to bys v mapě mohl mít," nasměroval ho Honza.

Aha, Ježíš. Čekali jsme ho dál. Našli jsme u něj první polovinu zadání, jehož druhá polovina čeká na Slavíně. Před zahájením noční dopravy jsme stihli před půlnocí ještě normální trolejbus a schodovitou ulicí vedoucí mezi luxusními vilami jsme od něj přišli ke Slavínu. Tady jsme chvíli bezradně obcházeli prostranství, obdivovali výhled a divili se, že tři hledané náhrobky se nenachází v řadě 2x23, než se ukázalo, že tvoří pěknou přímku pokračující zhruba k sousoší s nápisem dlouhým 23 a 23 písmen.

K dalším stanovištím jsme chodili centrem noční Bratislavy, po půlnoci ještě dost živým. Osvětlené budovy v centru nás tolik zaujaly, že jsme na chvíli zapomněli na hru a nechali se unést tím, že jsme už dávno neviděli jiný tým a vypadá to s námi dobře. Nad Zámeckými schody jsme se schovali do sympatického výklenku ve zdi, po chvíli překládání a prosvěcování jsme si všimli i morseovky v proužcích a přečetli braillovo písmo. Za hlavní poštou, nebo spíš potom u Hlavního náměstí jsme si přezpívali a přeříkali Yesterday. A u Starého mostu už jsme jen vyzvedli poslední šifru a rovnou zavolali pro její řešení, protože jsme telefonickou nápovědu dosud nepoužili a nebyla nijak penalizovaná.

V 02:43 jsme přišli do cíle. Noční krize nás během hry nestačila dostihnout, ale v cíli už jsme byli pořádně unavení. Orgové nám dali nějakou ďábelskou šifru - prý když jsme tu tak brzy, tak že by nám navíc oproti jiným týmům mohli dát ještě tuto šifru a pak teprve že nám zadají úkoly vedoucí ke získání dědictví. Moc odvázaní jsme z toho nebyli a neměli jsme motivaci. To má být za trest? My už to chceme mít hotové! Šifra navíc byla dost šílená i pro řešení u internetu, takže jsme byli rádi, když nás od ní Mišo po čase osvobodil. Pak už jsme museli jen složit z pěti dílků čtverec, vyhrát zvláštní partii pokeru a dědictví bylo naše! Abrahám Haluz sice většinu majetku odkázal přece jen rodině, ale díky jeho vynálezu se náš týmový kámen přeměnil na čokoládu. Kromě deskové hry jsme tak dostali tři kila čokolády. Je to velké lákadlo :)

Byli jsme zvědaví, jak se vede ostatním týmům. Asi se nám fakt dařilo, protože druhý tým byl o čtyři stanoviště za námi. V cíli jsme se tak kromě správců dědictví potkali jen se Zlými lidmi, kteří hru včas vzdali, aby se na ně dostal guláš. Asi jsme nevděčná výprava, protože na další týmy jsme nepočkali a už o čtvrt na sedm jsme odjeli domů. Mně je to líto, zůstala bych delší dobu, ale koupili jsme si hromadnou jízdenku a Alča s Ivošem už chtěli odjet za partnery a dětmi. Tak jsme se se všemi rozloučili.

Myslím, že jsme památku Abraháma Haluze uctili důstojně, snad by byl spokojený. Nám se to moc líbilo :) Výsledky jsou zde.