Krtčí norou 3: Prahory

Na kolika šifrách už jsme jen zkoušeli skákat šachovým koněm... Konečně tedy k něčemu byl. Měla jsem pak během hry podezření, jestli šifra dokonce nebyla ve tvaru koně, což se v cíli potvrdilo. Pěkný.

Chtěli jsme najít lavičku, ale ti, co zrovna drželi šifru, s ní jen mírně přibrzdili uprostřed kolejí a za vteřinku to měli hotové. Když nepočítám čekání na kartu týmu, v podstatě jsme tudy jen prošli. Nevím, co organizátoři her pořád vidí na tom Špilberku - ale chápu, že toto zadání by na jiné stanoviště nesedělo :-)

Je dobře, že u víceznačných míst bylo řešením téměř vždy to jednodušší, takže se nám správný postup brzy potvrdil. Morseovku jsme v tom hledali od začátku, jen jsme nevěděli, jestli v zatáčkách, úsecích nebo v čem, než se ukázalo, že stačí dobře se držet zadání.

Museli jsme tu s orgy pět minut čekat, než dorazí zadání. Světlé a tmavé části loga pak byly tak návodné, že jsme šifru vyřešili aniž bychom si četli její text. Je to asi trochu nevděčné, s tvorbou textu si určitě její tvůrce delší dobu lámal hlavu... no tak jsem si ho aspoň přečetla dodatečně :)

V šalině cestujeme s Michalem, který jede stanoviště k mateřské školce teprve umístit. Takže pak roklí jdeme současně. Spřádáme plány, že bychom ho mohli přepadnout a obrat o šifry, nakonec ale dojdeme až na Nejedlého a necháváme ho žít. Hodně času jsme strávili zkoušením teorií, že půjde o grafickou šifru. Spočítali jsme si počet sloupců (26) a zhodnotili, že na Krtčí noře to nebude náhoda, ale dlouho trvalo, než jsme zkombinovali pokusy se soudělnými čísly s napsáním abecedy do čtverečků. Předběhl nás Chlýftým, kterému to docvaklo o poznání rychleji.

Z Lesné do Obřan jsme šli pěšky. Půlka slov ze šifry nevím co znamená a pod druhou nevím co si mám představit, ale takovou hurá metodou odhadování jsme brzy měli výsledek - 1200m na západ od hrušně. Vyrazili jsme pěšky, ale zrovna když jsme šli kolem zastávky, přijel k ní autobus jedoucí naším směrem. Z Bílovic jsme se sice museli trošku vrátit, ale ušetřili jsme pěkný kus cesty a kopec.

Oranžová mládež se blížila z trochu jiného směru, na vzdálené cestě pěkně svítili... Času jsme měli dost, takže jsme si vybrali výzvu. Usadili jsme se s šifrou k ohradě, kde na nás pořád koukal kůň. Chtěli jsme mu šifru nechat, když má větší hlavu, ale nakonec nezbylo než ji vyřešit. Podle mě to byla nejhezčí šifra celé hry, možná ještě s křířovkou.

Miny byly vlastně taky pěkné. To původní zadání bychom vyluštili spíš tak nějak přibližně - vypadalo to, že se černé čtverce v rámci jednoho sloukce přeskupí, ale přeskupovali jsme se nesystematicky - prostě tak, aby vyšlo pěkné písmeno. S minami už to pak bylo jednoznačné.

K trpaslíkovu pramenu jsme došli hladce, v protisměru jsme potkali někoho z Fireballs a tak nás překvapilo, že u pramenu není zatím žádná nálepka. Mysleli jsme si, že Chlýftým a Fireballs ji prostě zapomněli nalepit, jinak jsme si nedovedli vysvětlit, kam se ztratili. Brzy jsme měli "čtvrté nejdelší zelené" a hledali v tom něco složitělšího, s objevením celého textu: "použij čtvrté nejdelší zelené slovo" už jsme odsouhlasili, že to je snad celé řešení a vyrazili k mufloní studánce. Pěkná a jednoduchá šifra...

Šli jsme zkratkou. Pod elektrickými dráty nevedla žádná slušná cesta, po silnici to zase byla zbytečná oklika, tak jsme vyrazili přímějším směrem po lese a lesních cestách. Co vám budu vykládat - naše zkratka byla horší, zato delší. Přecházeli jsme pořád nějaká údolí a stoupali zpět nahoru, chodili jsme klikatě a ke studánce jsme dorazili ještě o něco později než Zdeněk, který šel oklikou po těch silnicích. Chlýftým tu byl před dvaceti minutami, což jsme čekali, ale překvapilo nás, že k trpaslíkovu pramenu přišli až po nás! Prostě tenhle přesun se nám moc nepovedl. Dobrá zpráva je, že část Chlýftýmu ještě sedí opodál.

Luštění křížovky šlo rychle a po chvíli nás napadlo, jestli neděláme nějakou blbost, že zůstáváme všichni tady na místě. Začali jsme řešit, jestli by někdo neměl jít do cíle. Zeptali jsme se Vítka, kolik lidí musí dorazit do cíle, a Vítek řekl, že stačí karta týmu. Jak říká Síba: kdyby měla karta nožičky, stačilo by, kdyby přišla sama. Tak jsme vyslali nejlepšího běžce (Toma) s tím, že my ostatní to snad dořešíme. Na interpretaci dvojic písmen přišel Zdeněk, podle mě je to moc pěkný příklad dvoustupňové šifry.

Když Tom doběhl do cíle, tři Chlýftýmové tam ještě seděli a čekali, až jim zbytek týmu zavolá řešení. Tom šel za orgem Michalem a řekl mu heslo.

"A kde máš většinu týmu?" zeptal se ho Michal.

"Moment, Vítek říkal, že stačí karta týmu," ohradil se Tom.

"Aha, tak to jste vyhráli."

Tom nám to zavolal, měli jsme pochopitelně radost a vesele pokračovali za ním do cíle. Pak nám začala vrtat hlavou ta většina týmu a rozhodli jsme se, že pro případ nějakých nejasností pro jistotu pošleme dva další dobrovolníky, ať do cíle ještě doběhnou. Tři Chlýftýmové v cíli ale heslo odevzdali dřív, než Honza s Lukášem doběhli.

Dohodli jsme se na dvou prvních místech - myslím, že to je pěkné. Chlýftým si podle mě vítězství zaslouží víc - během hry se jim o něco lépe dařilo (vedli delší dobu) a nutnost mít většinu lidí z týmu v cíli zní logičtěji. Proto má Chlýftým vítězná trička a my jsme si vzali šátky s krtkem. Taky mám radost, že hru dokončilo relativně hodně týmů. Pro zasvěcené - a že jsem si vyfotila tričko do Haluze ;-)