Krutá (zá)krůta 2009: Kabrňáci

Po letošní vydařené Bedně jsme byli hrozně motivovaní a natěšení na další šifrovačky. Tak jsme si prohlédli kalendář a vybrali Krutou (zá)krůtu. Měli jsme o ní nějaké povědomí, a to se nám potvrdilo při pohledu na stránky minulých ročníků: všimli jsme si, že na některých šifrách si všichni vyžádali nápovědu a skoro všichni i řešení. Od šifer jsme tedy nic zvláštního neočekávali. Ale udělat si společný výlet po Brně nám přišlo jako dobrý nápad, tak jsme se přihlásili. Vybrali jsme si jméno Kabrňáci. Není to žádný maskovací název - skutečně jsme všichni čtyři členy brněnského křížovkářského a hádankářského kroužku Kabrňáci. Jsme tam spíš přes logické úlohy a sudoku. Kodyn s Honzou paralelně s Krůtou pořádali druhý ročník Sudokucupu (internetová mezinárodní soutěž, letos luštilo 284 hráčů, z toho 75 Čechů) a tak nám cestu zpestřovaly různé zprávy z jeho průběhu.

Ještě ráno jsme ze hry měli trochu obavy - pršelo, takže na letní procházku to úplně nevypadalo, a první šifra byla dost divná. Ale perfektně jsme se u ní bavili - čím šílenější nápad, tím víc jsme se mu smáli. Populární bylo třeba nabodnutí na kružítko a otáčení, překládání přes sebe, výsledek "rty" a podobně. Tak jako hezky jsme si hodinu poseděli v parčíku a zdálo se, že ostatním týmům se tam taky líbí a taky pořád sedí. Jen Ústřední topení prošlo brzy kolem a velice je potěšilo, že nás tam ještě vidí. Po nich se zvedly Pralinky zvlášť, byli jen tři a vedle nich šla parčíkem jeptiška, tak jsem se jich šla zeptat, jestli je to jejich nová posila

"Zatím ne, ale mohli bychom se zeptat," řekl Síba.

Dodala jsem informaci, jak jsme na tom: "Už jsme zkoušeli zhulený nápady, seriózní nápady a zatím nic."

"Zkoušejte ty zhulený," poradil nám Síba a odešli.

Přesunuli jsme se pár metrů ke Kodynovi domů si odskočit, než přijde nápověda. Pak jsme se usadili před jejich barákem. Že bychom u registrace něco nezaregistrovali? No nezaregistrovali. Vrátili jsme se do Tyršova sadu a přišlo nám, že z místa startu se dá použít jedině Braillovo písmo, které ale k zadání nijak nepasuje. Respektive Honza s Markétou si záhon pro nevidomé už před startem dlouho prohlíželi a Honza se podle cedulek dokonce naučil pár písmen, ale k šifře nám to moc neladilo. Pak nám připadalo trochu praštěný sedět v zimě venku na prahu domu, ve kterém je teplo, a zase jsme se přesunuli do Kodynova bytu. Dá se říct, že Braillovo písmo jsme do šifry napasovali hrubou silou. Znak s jedním černým čtverečkem musí být jedině "a", čili víme, která výseč odpovídá levému hornímu rohu braiilových písmenek. Podobně jsme přiřadili i další výseče a dospěli až k řešení "tis u citroníku na Botanické ulici", a to pár minut před tím, než jsme měli nárok na dead smsku.

Děcka, a umístit šifru na ulici dlouhou 1,2 kilometru a chtít po nás, ať na ní hledáme nějaký nenápadný citroník, to už chce i od kruťáckého orga docela odvahu. Přece jen jste riskovali, že někdo dojde až do cíle a vyřídí si to s vámi :-) Ale celkově byl nápad se dřevinami zajímavý.

V dalším průběhu hry jsme počítali, kolik stanovišť ještě zbývá do konce hry, násobili jsme to dvěma hodinama potřebnýma na dead smsku a sledovali, jestli takhle stíháme do jedenácti do večera dojít do cíle.

Po prvním stanovišti se kvalita šifer výrazně zlepšila. Na Botanické jsme v pohodě vyluštili morseovkový strom a "povzbudivou" fotku u chladící věže jsem ani neviděla, protože jsem si ráno nestihla nakoupit jídlo a šla jsem místo luštění do Tesca. Kluci to dořešili, zrovna když jsem přišla s nákupem. Balónky jsme myslím vyřešili hodně rychle. Ještě než jsme našli vhodné místo k sezení (Pralinky a později i Dopijem a pudem si s tím moc nelámali hlavu a sedli si hned k šifře, ale aspoň jsme je mohli pozdravit), dívčí jména Honzovi připomněla názvy brněnských šalinek Porsche, což pak potvrdila i nahoře umístěná Sallinka. Hezký bylo, že když někam jezdily dvě tramvaje, tak se ze jména použila dvě písmena.

V křížovce na Lesné jsme hned viděli všelijaké Bořivoje a Oldřichy, sice jsme neodhalili všechna příjmení, ale tajenka z toho byla celkem jasná. Cestou dál nám pak Tom ty ostatní dával jako hádanky, když už znal některá písmena podle řešení. Kája jako obvykle pronesl, že cestu zná, protože tudy jezdí na kole. Když jsme došli k příkrým schodům dolů skrz les, tak ne že bychom Kájovi jako nevěřili, ale trochu jsme si ho za to dobírali. Když jsme přicházeli ke královopolskému hřbitovu, zrovna odtamtud odcházelo Ústřední topení. Tentokrát zase nás velice potěšilo, že je vidíme - myslela jsem si, že už je do konce hry nepotkáme.

Detektivní šifra byla jednoduchá a moc hezká, pro mě jedna z nejhezčích z poslední doby. Nejvíc nás do očí trkly slabiky "je" a "dv" a po objevení "os" už to bylo jasné. Úplně jasný pak byl semafor - šifra ve tvaru semaforu se semaforovými značkami. Ještě než jsme je dohledali v Chlýftýmácké pomůcce, přišly Pralinky.

Tou dobou už jsem si zejména při přesunech vyhledávala kartičky z pexesa a postupně nám začalo vycházet, že máme něco donést do cíle. Tak jsme pak raději ty kartičky vyhledávali průběžně, co když se po nás bude chtít přinést do cíle něco náročného na sehnání/vyrobení. Honza sice namítal, že taky třeba do cíle vůbec nemusíme dojít a tím pádem by to mohla být podobně zbytečná práce, jako zaznamenávání řešení na letošní Bedně pro semílačku, ale tím jsem se nenechala odradit. Násobili jsme počet zbývajících stanovišť dvěma hodinama a pomalu se začínalo zdát, že bychom to i mohli do cíle stihnout.

U vodárny byla šifra umístěná tak, že bych ji sama bez periskopu asi nikdy nenašla, zato vodárnu jako takovou jsme našli úplně snadno. (Kodyn tam jezdí na kole.) Ulice Vrázova sice byla v řešení předchozí šifry trochu nesmyslná, ale vodárny na mapě jsme si všimli a to nám poskytlo zásadní konkurenční výhodu oproti Ústřednímu topení. Asi poprvé v historii jsme je předběhli při přesunu. Řešení bylo zase docela vtipné. Držela jsem se myšlenky, že by se celá soustava mohla zavěsit a vlastní váhou spadnout, že to je úplně jasný a vychází "stompilu". Haha. Postupně jsem předala svoji ideu i ostatním a začalo vycházet něco celkem nadějného jako akát. Pak se to pokazilo a zavazel tam jeden dílek, ze kterého vycházely nesmysly. Honza ho prohlásil za defektní a odstranil. Hned to vypadalo líp. Pak jsme ho tam nasadili opačně a vyšel akát u ústí Štompilu. Jako bych to neříkala. Brzy po nás přišly k vodárně Pralinky zvlášť a vyluštily Merkur rychleji než my, takže jsme na další stanoviště odcházeli přesně ve stejný okamžik a mohli jsme si po cestě aspoň povídat.

Pak jsme se usadili každý tým jinam a řešili jsme slovní druhy. Označili jsme si deset jejich názvů v textu a pokoušeli se rozumět divně formulovaným větám. Původně jsme se domnívali, že máme hledat dutinu nevím jakého stromu poblíž zastávky, která je odsud v neznámé vzdálenosti pod neznámým azimutem. Jako redundantní údaj navíc tam pak bylo naznačeno i pořadí té zastávky od konečné. A protože neznámá vzdálenost nám podle počítání podstatných jmen vyšla vždy maximálně stometrová, mysleli jsme si, že to máme špatně a text je potřeba si vyložit nějak více zhuleně.

Přišel za námi vyslanec z Pralinek zvlášť a ptal se, v kolik jsme sem přišli. Prý aby věděl, za jak dlouho si můžou požádat o nápovědu. Chtěli jsme mu říct takový čas, aby měli na nápovědu nárok třeba až tak za dvě hodiny, ale pak jsme usoudili, že by jim mohlo být podezřelé, kdybychom jim tvrdili, že na toto stanoviště přišli v čase, který nastane až za hodinu. Tak jsme mu prozradili skutečný čas příchodu a počítám, že si tím pádem oba naše týmy ve stejný čas požádaly o nápovědu.

Tou dobou už jsem sepisovala desatera "krutého orga i našeh", což jsem si vyložila jako "našeho týmu", protože jsme si spočítali, že timeouty na dead smsku už nám budou stačit k tomu, abychom hru dokončili, a tím pádem to vypadá nadějně. Navíc jsem dostala převratný nápad, že neznámá vzdálenost a azimut se možná nevztahují na polohu zastávky odsud, ale na polohu stromu od zastávky a tím pádem by už nevadilo, že vzdálenost vychází sto metrů. Nápovědní smska nám potvrdila, že máme počítat slovní druhy, a pak už jsme to nějak dotáhli. Jen jsme neodhadli sto metrů, plán Brna má zkreslenou šířku silnice a tak jsme nejdřív hledali na špatném břehu. A bůh ví, jak vypadá jilm. Když pak šel Tom pro šifru přes most na protější břeh, všimli jsme si, že už uplynuly dvě hodiny od vyzvednutí minulé šifry, a tak jsme si pro jistotu požádali o dead smsku, co kdybychom tu byli špatně. Jako odpověď nám přišla pexesová šifra, ale ani jsme ji nezačali zkoumat, protože Tom už na nás za řekou mával zadáním. Moc se mi ta šifra nelíbila, byla taková nějaká vágní.

Poslední, desátou šifru jsme řešili na trávníku u cyklostezky pod bilboardem s havarovaným motocyklistou "nemyslíš, zaplatíš". Sečíst čísla na obou stranách nerovnic asi nebyl problém, nevím, toho jsem se neúčastnila, protože jsem dopisovala desatera. Dozvěděli jsme se, že se máme otáčet (proč my?) a čísla máme nechat. Kolem prošel Kotelník s kolegou a vypadali, že nikam nespěchají. Asi už se smířili s tím, že budou zase druzí. Ne že by neměli šanci nás předběhnout - my jsme do těch nerovnic ještě chvilku hleděli bez úspěchu. Ale pak na to Honza přišel, radoval se a tvářil se jako posledně, když se ptal, jestli nám to má prozradit, nebo si to chceme vyluštit taky. Nenechali jsme se napínat, převedli jsme římská čísla ze znamínek na abecedu a vyšla nám známá restaurace u Štíra. Desatera už jsme měli sepsaná, takže jsme tam jen dojeli a radovali se z vítězství.

Ústřední topení přišlo brzy po nás a tvářili se, že už je to nebaví. Navlas stejně jsme totiž dopadli na poslední Tmou a na Osudu (Široko daleko). Prý škoda, že jsme nevyhráli Bednu, aby si tam mohli taky dojít pro druhé místo. Ale aspoň mě nechali pochovat si plyšový radiátorek. A za chvíli přišly i třetí Pralinky zvlášť.

Takže hra nakonec kvalitou předčila naše očekávání, i když třeba startovní terč a přísloví nepovažuju za moc hezké šifry. Bylo to takové hezky komorní, takže jsme v cíli ještě k klidu poklábosili s orgy, Ústředním topením a Pralinkami, a rozdělili jsme se s nimi a později i s Dopijem a pudem o velký kus krůtí šunky, kterou bychom sami jedli asi do Vánoc. Vážně jsme si to užili, díky!

A večer jsme pak s Tomem ještě dořešili ruskou šifru z Bezvíčku, hurá.