Krutá (zá)krůta 6: Slowfoxtrot

Složení: Honza Novotný, Jana Břízová a Martina + Honza + Toníček Pomikálkovi.

Sotva před týdnem nebo dvěma jsem Honzovi napsala seznam her, kam se chystáme, jestli by ho něco z toho nelákalo, a hned jsme se domluvili na Krůtu. S Janou na ni chtěli jít, my s Honzou taky, tak jsme to dali dohromady. Název zvolil Honza, chodí tak na Dnem a prý Slowfox s Janou umí a my že prý taky. No... ;) Ale s tím názvem jsme souhlasili. Samozřejmě jsme s sebou vzali i Toníčka, aby nezaspal dobu a jednou to dotáhl aspoň tam, co holky Krumlovy.

A hned musím napsat, že to byl super tým a stejně tak se mi líbila i celá hra. Vážně se vám to povedlo, všechno do sebe hezky zapadalo a celý den jsme si skvěle užili.

Luštění nám šlo celkem hladce, tak se o tom nebudu moc rozepisovat. V první části hry mě zaujalo, jak byly šifry pěkně tematické a aktuální. Hned na startu olympiáda a pak za trest postřílení Set, Víťa a Šnek za minulou Tmou. Už jsme trochu halucinovali ze slunka a viděli duchy, když se kolem nás přehnal E+-man, ale brzy jsme to taky vyřešili a pokračovali kolem Svitavy pro šifru se supermarkety. Na ní mě moc nenadchlo, že jsme museli googlit a vytelefonovávat loga. Tak aspoň vyzdvihnu, že ji někdo vyzdvihnul na trojnožku a že byla tematicky umístěná právě poblíž všelijakých marketů.

Když zmiňuju Svitavu, tak musím poděkovat za ideální trasu pro kočárky. Žádné kopce, terén jen mírný, to se to jezdilo. Jen ta kombinace planiny s třicetistupňovým vedrem nebyla úplně vychytaná. U Balbínova pramene jsme se dostali s Emany do vedení, které nám vydrželo až po devítku. Teda k Balbínovu prameni jsme nepřišli zdaleka první, ovšem o to hezčí byl pohled na sedící týmy, když jsme rychle vyřešili slovíčkaření (jako jedni z pouhých čtyř týmů bez nápovědy) a mířili dál na jih - už tedy jako první. Připadalo nám, že šifra je pěkná analytická, Ivoš by určitě zajásal, tak mě ten červený sloupec ve výsledcích překvapuje - taky bych tu šifru špatně odhadla.

Žárovky na cyklostezce jsme až tak bleskově nevyřešili, ale pořád žádný problém. Akorát čím větší horko, tím větší žízeň (Toníčkova). Klíny v tunýlku: tam bylo nejtěžší najít ten tunýlek a pak se vykašlat na rotaci vyztuženého zadání na kružítku. Pokračujeme ke kříži do ulice Nad Topoly a potkáváme tam Emany, které velice rádi vidíme, zvlášť když jdeme dál a oni tam pořád sedí. Šifra s mincemi a bankovkami se nám moc líbila.

Při přesunu s láskou vzpomínáme na déšť, který se před týdnem spustil na Brieždení, a pak se koukáme na vymetenou modrou oblohu a jdeme dál. Na Tuřanském náměstí teda luštíme ko-slova sami a se slušným padesátiminutovým náskokem přicházíme na devítku - dámu. Vymlouváme se na miminko a výjimečně zabíráme stín přímo u šifry, protože jednak to široko daleko vypadá na výheň a pak máme v plánu šifru vyřešit dřív, než přijdou další týmy. Na Karkulínově míjíme blázny, kteří v tomhle pařáku dobrovolně na slunku hrají tenis. Pak se podíváme na sebe a radši mlčíme.

Po padesáti minutách v rychlém sledu přichází Emani (samozřejmě nás tu viděli neméně rádi, jako my je na bankovkách), Alberti a Roflcopteři. To znamená, že jsme to pro..., dočkali se své jediné nápovědy v celé hře a ještě jsme neměli dostatek duchapřítomnosti ani na to, abychom při záseku opustili šifru a vyřešili radši cílový úkol. Ano, opravdu nás vůbec nenapadlo, že by šifra mohla jakkoliv souviset se semaforem, přestože na ní byla spousta koleček s osmi rovnoměrně rozmístěnými paprsky a v mottu morseovkou "mává". Ale ta čtvercová síť kolem mřížky byla divná.

Po nápovědě už jsme to naštěstí zvládli a dokonce na třetí mapě našli lesíky inkriminovaného tvaru. (Na první mapě byly schované pod nápisem a na druhé vyšly na přelom stránek.) U lesíků byla šifra ve tvaru mapy republiky, to máme hned, jenže teď ten cílový úkol. Kdybychom nedělali nesmysly a přiměřeně rychle ho vyřešili, ještě jsme mohli pohodlně vyhrát, ale to my ne. Kutáleli jsme dvanáctistěnem po papíře a dvojkovou soustavu třičtvrtě hodiny ignorovali. Jo, a příště budeme na Krůtě všechno luštit od konce.

V cíli jsme chtěli předvést kruté zobáčky formou Slowfoxu, ovšem ve stísněných podmínkách nebylo poznat ani že jsou to zobáčky, ani že je to slowfox, takže jsme se přiměřeně ztrapnili a vybojovali tak krásné druhé místo těsně mezi prvním Roflcopterem a třetími Alberty.

Takže děkujeme za super hru a za rok zase!