Matrix Reloaded: Prahory
Matrix Reloaded: Prahory(7./8. dubna 2006)
Jára Altmann,
Tomáš Hanžl,
Martina Hanžlová,
Honza Mysliveček,
Dalibor Šmíd.
Ještě dva dny po hře jsem měla dojem, že jsem se vrátila z aspoň týdenní náročné dovolené, kolik se toho na Matrixu stalo. Šli jsme v trochu experimentálním, ale velmi silném složení. K Daliborovi s Tomem se přidaly dvě Prahory a pak jsme s Daliborem do týmu nezávisle na sobě pozvali Járu, aniž bychom se domluvili nebo vůbec tušili, že ten druhý se s Járou taky zná. Tak vznikla jedna z nejlepších sestav, jakou kdy Prahory měly, a to nejen po luštící, ale i po lidské stránce.
V cíli měl každý z nás dojem, že se "vezl" s ostatními. (Na rozdíl od nich já jsem měla pravdu.) Naším cílem bylo druhé místo, abychom pokračovali ve stříbrné řadě po Sendviči a Pewnosti. Průběžně se to celkem dařilo, ale když Krtci několik šifer před cílem zaváhali se zaběhnutím pro nápovědu, tak - co se dalo dělat - jsme je museli předběhnout. Zbytek hry už jsme se vezli na rozjeté vlně a vyhráli jsme :)
Hra se nám hodně líbila. Jen když jsme si uvědomili, kolik různých šifer jsme celkem řešili, nebo jaké úchylné nápady (lyže, rotoped) na nás orgové nachystali, je jasné, že toho pro nás udělali fakt hodně. Pořád se něco dělo - když jsme neluštili, mohli jsme aspoň jít pro další šifru nebo nápovědu, dávat dohromady části informací a tak. Nepříjemné ale bylo to čekání na orgy. Jak říkal Dalibor, občas jsme si nebyli jistí, jestli jsme hráči, nebo testeři. Na mnoha stanovištích jsme byli dřív než orgové se zprávami, nejhorší asi bylo hodinové (!) čekání na server v Dittrichově, nebo cca půlhodinové čekání na přivezení a instalaci rotopedu. Některé šifry byly jinde, než bychom je čekali. Sedm ukradených stanovišť během jedné hry už je slušná sabotáž a orgové se asi dost zapotili, aby je uváděli do chodu aspoň tak, jak to vyšlo. Ale chápete - je to blbá situace, když někam dojdete, půl hodiny hledáte neexistující zprávu, pak zavoláte orgům a zjistíte, že tam ještě není...
Matrix byl hodnotný také po společenské stránce. Z Brna nás jelo na hromadnou jízdenku 18, pořád jsme se během hry s někým potkávali a v cíli byl perfektní prostor pro sdělení zážitků, konzumaci topinek, družbu s ostatními týmy a vlastně i pro povídání v rámci vlastního týmu, když jsme tak velkou část hry museli být rozdělení.
První část jsme brali jako rozcvičku. V kině jsme rychle pochopili, o co jde, jen jsme měli problém vzájemně se najít. Kluci se proběhli kolem dubového vršku, já jsem zatím zkoumala, jestli přece jen něco není u toho Letohrádku - to bylo od orgů dobře matoucí.
Kdybych dala v Brně šifru na Dominikánské náměstí, asi bych k ní účastníky nevedla textem: "Dominikánské náměstí, střed Brna, Svoboďák". Úkoly prvního bloku byly jednoduché, většinou je vyluštil hned na místě ten, kdo je vyzvedl. Delší dobu nám zabrala snad jen maďarština (dva lidi na netu, přesto dlouho trvalo, než jsme našli některá slova, nebo aspoň jejich části, protože ve slovnících byly jen základní tvary a maďarskou gramatiku moc neovládáme) a člověče, nezlob se (postupně jsme pochopili, která písmena je třeba vynechávat, ale dlouho jsme byli zaseknutí po nadějném začátku "pokračuj matrix jes" na číslech 6264 - chybně jsme četli jen osmé a desáté písmeno místo šestého a osmého a šestého a desátého
a hlavně nám v zadání chybělo L). Kvůli problémům s člověče jsme pro jistotu zašli i na začátek čtvrté větve (WC), vyluštili dopis, ale dál už to nebylo potřeba, protože jsme našli servery v ostatních větvích.
Těšili jsme se, že už budeme spolu, ale po akční vsuvce s telefonem bylo na dalším stanovišti jasné, že se zase musíme dělit. Navíc pojedeme někam do háje. Tramvaj dlouho nejela (bylo myslím něco po půlnoci, stíhali jsme předposlední spoj) a tak jsme si četli znovu zadání. Neseděla nám věta, že místa najdeme zakreslená v mapě. Nezdálo se nám, že by v naší mapě Prahy byly nějaké betonové podstavce a kolotoče. Pojali jsme podezření, že nám něco chybí. Po telefonátu s orgy se dozvídáme, že na místě byla ještě jedna obálka s mapami. Prý tam hned dají cedulku, ať si týmy berou papíry z obou obálek. No nic, Dalibor tam běžel zpátky a stihl tu poslední tramvaj, takže se naštěstí nic hrozného nestalo.
Šifry na sídlišti už byly těžší. S pokročilou hodinou kolem přibývají opilci. Ti u betonových podstavců se se mnou nejdřív chtěli seznamovat, pak se ptali, jestli fandím Spartě nebo Slavii, a když jsem řekla, že je mi to fuk, že jsem z Brna, začali nadávat tak, že jsem si připadala jako Rychlé šípy ve Stínadlech. Strávili jsme u nich taky dobrou půlhodinku, protože orgové pro jistotu šifry nedali k těm betonům, ale ke stromu o kus dál.
Když jsme delší dobu nemohli hnout s tou slabikovou šifrou, našli jsme poblíž příjemné non-stop casino. Snad díky tomu na nás vůbec nepřišla noční krize - doteď tomu nemůžu uvěřit, vůbec se nám nechtělo spát. Nečekali jsme (aspoň já ne), že některé cesty ke kolečkům budou tak dlouhé. Nekonečný koloběh najití šifry, setkání s týmem a vzápětí jeho opětovné opuštění za účelem vyzvednutí další šifry bylo až depresivní. Už jsme chtěli být spolu.
Navíc jsme měli velký problém s kolečkem od rotopedu. Když už ho orgové nainstalovali a Járovi s Honzou se podařilo úkol splnit, dozvěděli se, že tu zas orgové nemají ten seznam koleček a slíbili, že ho dodají později. V průběhu následujících hodin jsme se jim snažili dovolat, nejdřív marně, pak zas že máme volat na to druhé číslo, pak neodpovídali na hlasovou schránku,... no když se po jedné smsce ozvali, že kolečka už jsou a ať si pro něj přijdeme na žebřík, znělo to jako špatný vtip. Jako druhou alternativu nám dali křižovatku dvou ulic, kde je kolečko taky připraveno. Sice jsme jsme měli za to, že když už nám kvůli nim to kolečko tak dlouho chybí, tak je nesmysl, abychom získali další nevýhodu tím, abychom pro něj zase někam chodili, ale protože už jsme ho fakt potřebovali a křižovatka byla kousek od casina, tak jsem tam šla. Během marného hledání mi přece jen poslali to kolečko smskou. Ovšem bez pořadí :-( Nevěděli jsme, že kolečka budou mít jiné pořadí než trasy, které k nim vedly. Dost nám to zkomplikovalo sestavování závěrečné zprávy. Po systematickém zkoušení pořadí našich tří koleček jsme přece jen získali ten Branický most, ale trvalo to.
Víceméně jsme vzdali logickou úlohu s agenty a paprsky. Pro nápovědu jsme šli až k ránu, když jsme nemohli z orgů vymámit to kolečko od rotopedu, pak našemu úsili podlehla i tahle úloha, ale dál jsme v téhle linii pokračovat nemuseli, i když Dalibor myslím na to místo vyrazil... teď přesně nevím.
III. ČÁST - CHUCHLEUž se rozednilo, počasí jsme si nemohli přát lepší. Ne že bychom se od této chvíle nedělili, ale byli jsme konečně víc pohromadě a v lineární části jsme nenarazili na větší problém. Podle klíčníka jsme druzí. To je fajn, tak nějak jsme si to představovali. Vyzvídáme dál: ti první tu byli tak před půl hodinou. Uvažujeme, kdo to tak může být, a tipujeme Černého racka - ti vyráželi do druhé části hned za námi.
Cestou do Malé Chuchle se díváme vzhůru na kostelík v lese - tam by mohlo být nějaké stanoviště, říkali jsme si. Šifra s písmeny a čísly se nám zdá zhruba čitelná - viděli jsme v tom něco jako "zeď vyhlídka hrad..." jen to "sdnk" nechápeme. Další interpretace začátku Z44 je ZOO, a ono zrovna jedno takové ZOO je přímo nad námi. Aha, ohrada s daňky. Tak jdem. Během balení batohů nám dochází i systém se samohláskami.
U minizoo zase vyzvídáme od místního člověka: tým před námi už tu prý sedí tak 15 nebo 20 minut. Pak jsme je uviděli a přišel takový ten pocit: "...ty jo." Žádný Černý racek. Krtci to byli. No, máme co dělat. Ale zas je dobrá zpráva, že tu ještě sedí.
Nápověda byla blízko, tak pro ni hned Honza zašel. Mně se zas líbil název sv. Jan Nepomucký - ten kostelík, který jsme viděli zespodu. Přesně na 14 písmen. Cestou ke kostelíku potkávám v protisměru dva Krtky. Jdeme na to stejně. U kostelíku ale nic není. Kluci to mezitím s nápovědou vyřešili, takže pokračujeme na kótu.
Po zkušenosti s předchozí šifrou, kterou snad mohl bez nápovědy vyluštit jen šifrovací génius s náhlým osvícením (i když takových byla v Matrixu celá řada), běží Dalibor pro další nápovědu. Naštěstí není potřeba, krásnou grafickou morseovkovou šifru jsme vyluštili bez ní. Možná to znáte - jak se člověk rozjede a daří se mu, všechny šifry jdou snáz. Tom zaběhl na další kótu, my jsme si ho aspoň vyfotili zespodu. Závěrečná šifra už byla jednoduchá - ani jsme nestihli vyrazit pro nápovědu. Do cíle už to bylo kousek. Tak se to povedlo :-)
V zrcadlovém bunkru jsme nastavili správné heslo, odpojili hlavní počítač a dostali se tak z Matrixu do reality. Orgové nám ze samé radosti, že už jsou v realitě, dali za odměnu zašifrovaná trička. Další týmy vyhrály pěkné deskové hry - já jsem věděla, proč chceme být druzí :) Ale nestěžuju si. Pak už jsme jen odpočívali, čekali na ostatní týmy, došlo i na přátelské fotbalové utkání Prahor a Krtků - myslím, že toho ti blázni nakonec ani moc nerozbili. Takže celkové dojmy super. Ještě jsem nenapsala, že se mi moc líbila morseovková křížovka. Vodní lyže musely být taky nezapomenutelné. Ale už se těším na nějakou hru, kde budeme s týmem pohromadě :-)
Martina