Paralaxa 2011: Vlhká jáma

Složení: Vláďa, Majda, Anička, Marťa, Honza.

Další nečekaný skvělý víkend – letos si ty šifrovačky obzvlášť užívám. To jsme takhle s Honzou ve středu před hrou zjistili, že máme o víkendu volno. Dívala jsem se na stránky Paralaxy, koho bychom tam potkali, a všimla jsem si, že Vlhká jáma je přihlášená jen ve třech: Vláďa (34), Majda (29) a Anička (1). Paralaxa je denní hra, přitom dost dlouhá (když ji někdo nepojme sprintově jako tým 37,5 %), což v začínajícím podzimním chladu vypadalo jako ideální kombinace. Vláďa napsal, že nás berou, tak super, jedeme. Zase poznáme nový tým.

A dobře jsme udělali, užili jsme si to. Většina šifer byla jednoduchých, přesuny krátké a trasa vedla po krásných místech kolem centra Prahy.

Na startu jsme moc nezazářili. Přesněji řečeno, odcházeli jsme mezi posledními, a to jsme ještě tak docela nevěděli, kam vlastně jdeme. Zjistili jsme, že Anička, ačkoliv už má i nějaký kladný herní index, má zatím slabou morálku při zákysech a moc ji to na startu nebavilo.

Šli jsme se podívat k VŠE na místa vyfocená v komiksu a omylem jsme našli trojku. Myslím, že tady jsme Vláďovi a Majdě spíš uškodili – kdyby tu byli bez nás, tak by jeden z nich prostě hlídal Aničku a druhý by pečlivě prohlédl startovní obálku a nemyslel si, že už to udělal dávno někdo jiný. No ale po čase jsme u Churchilla znovu obálku prohlédli a všimli si, že je v ní ještě druhá půlka šifrovacích pomůcek, a na nich ty známé symboly z komiksu.

Pak jsme udělali chybu číslo dvě: dvojku šel vyzvednout jen Vláďa a vrátil se s ní k nám na trojku. Jenže u dvojky byla nejen papírová šifra, ale taky záhadné symboly v dlažbě, a bez nich se nám dvojka luštila těžko. Takže dobrovolník Jeníček šel po čase na dvojku znovu, nadiktoval nám symboly, s nimi jsme tramvajovou šifru hladce vyřešili a mohli si konečně vyzvednout u Churchilla tu trojku - kolečko.

Zkusili jsme první intuitivní princip, začalo vycházet BYVZ…, tak jsme to zavrhli a zkoušeli další možnosti. Asi nepřekvapí, že toto rozhodnutí by se dalo označit jako chyba číslo tři. Jiných možností otáčení a čtení můžou být mraky, tak jsme se s kolečkem raději přesunuli na křesílka dovnitř VŠE. Tam naštěstí muži znovu přezkoušeli tu zavrhnutou cestu, vydrželi to o něco déle než předtím a ejhle, BYVZELMOST… už zas tak blbá tajenka není.

Pak jsme ještě šli pod most místo na něj a museli to dlouze obcházet, ale dalo by se říct, že od té chvíle už jsme se začali chovat jako lidi s kladnými herními indexy. Akorátže Pája, Síba, Dero, Yeti a Ricc byli mezitím dávno daleko před náma – a kdyby jen oni. Večerníčky jsme vyřešili hladce a dvojkovou soustavu na pětce jsme společnými silami četli dokonce za chůze. Anička musela být nadšená – přesuny ji bavily ze všeho nejvíc, snad kromě sedmičky a devítky, které byly umístěné na dětských hřištích.

Šestku na bednářské ulici Hodné, teda mobil skrytý v ročních obdobích, jsme vyřešili taky vestoje. Potrubí na sedmičce bylo intuitivní, s návodnou mezitajenkou, nikde žádný problém. I scrabble na osmičce krásně fungoval, přesně jak jsme si představovali. Z účtenky jsme rychle přečetli EXPO. Až desítka byla záludná. Totiž byl to jasný semafor, ale vyšla z něj mezitajenka „Alpha Centauri“. Tak jsme zkoumali hvězdnou oblohu v paralaxním časopise a tak vůbec. Teprve Vláďa s Honzou pak hvězdy zanedbali a vyřešili to prostě jako další semafor. V cíli jsme se dozvěděli, že hvězdná obloha zůstala v časopise spíš omylem a že mezitajenka Alpha Centauri vůbec nic neznamenala, že tam jen chtěli dát nějaká smysluplná slova. Hm.

Jedenáctka byla zhulená. Že ji pár týmů vyřešilo, považuju za statistickou chybu. Nás navíc oslabilo, že odešla Anička. Přijel si ji vyzvednout děda. Snažila jsem se místo ní zapojit Toníčka, ale ten je zatím marnej, ani to s ním nehlo. Vzali jsme si za šifřičku nápovědu, ze které jsme i správně vydedukovali polský kříž, ale dál vycházely nesmysly a nevyužívali jsme spoustu vlastností šifry. Tak jsme to po dvou hodinách vzdali a využili záchranu – do konce hry sice zbývalo ještě šest hodin a měli jsme na řešení spoustu času, ale noty nás už moc nebavily, nebo spíš vůbec, a chtěli jsme se dostat dál. To už jsme byli na třetím místě a věděli jsme, že druzí Cojávím si tady záchranu vzali taky, a první 37,5 % už stejně nikdy nedoženeme.

Zbytek hry už byl bleskový: šachy se prostě jenom odehrály a přečetl se Braille. Vyšel Nový Svět, což je u mě rybník nebo tak něco, ale Vláďa s Majdou nás zavedli na Hradčany do ulice Nový Svět, která je moc hezká. Hlas z telefonní budky řekl, že pokud jsme paralaxní, máme přičíst pí. Pí umím skoro celé zpaměti, v tom by problém nebyl, ale neměli jsme vyplněný paralaxní test. Tak jsme ke všem možným odpovědím na 1. otázku přičetli 3, k odpovědím na druhou otázku 1, na třetí otázku 4 a tak dál, a odhadli jsme z toho řešení LORNAMSOCHA nebo tak nějak, což bylo správně, a určitě to bylo rychlejší, než vyplňovat test. Na Lornamu byla šifra s morseovkou na klávesnici, zase rychlovka, a poslala nás na Petřín, kde jsme si málem ani nestihli vybrat nasyslenou nápovědu za šifřičku, jak rychle jsme šifru s posunem písmen vyřešili.

A pak už jsme jen zapálili svíčku před hvězdárnou a šli se družit dovnitř do cíle. Došli jsme sice třetí, ale s tou záchranou, a do konce hry zbývalo pořád ještě pět hodin času, takže iluze o umístění jsme si žádné nedělali. Za hodinu a půl nás Absinthenti odsunuli na bramborovou příčku. A na jedenáctce a desítce seděl někdo další bez záchrany, kdo to do cíle ještě klidně mohl stihnout. Ale to nám nijak nevadilo, hru jsme si užili, prohlédli jsme si hvězdárnu, bavili se s 37,5 %, dali si čaj, omlátili orgům o hlavu zhulenou jedenáctku (ale jen tak trochu, to se na prvním ročníku stane každému) a odjeli domů ještě před koncem hry. Děkujeme, byl to příjemný den!

PS: Cestou domů mi došla anonymní smska: “Vnoucatka v cili stop brambory v prdeli stop :)” Mám takový podezření na Páju a Dera. Jen počkejte, já to vypátrám!