složení: (25. března)
složení: Zdeněk Daniel,
Tomáš Hanžl,
Martina Hanžlová,
Martin Nečesal,
Filip Ščerba.
Máme za sebou první Pewnost. Kolem a kolem, byla to pěkná hra, opravdu dobře strávená sobota. Nevěděli jsme, co od ní máme čekat, a mě osobně celkem příjemně překvapila. Olomouc má hezké centrum, zima taky přece jen trochu polevila a šifry nebo úkoly byly snad dobrým kompromisem mezi šifrovací hrou a fajn zábavou pro místní skauty. Pokud budu něco kritizovat, berte to jako pohled týmu, který rád chodí právě na šifrovací hry a už jich řadu absolvoval. V podstatě to ale, jako vždycky, píšu spíš pro vlastní potřebu.
Do týmu jsme přijali dva externisty: Manecova rozhodnost by se nám hodila i na jiných hrách a Filip mj. perfektně zná Olomouc, takže nám oba dost pomohli. Kvůli rannímu vstávání na vlak z Brna pro nás vlastně Pewnost nebyla tak docela jen denní hra, ale aspoň jsme se na nádraží potkali s dalšími čtyřmi týmy a svezli se na hromadnou jízdenku.
Původně jsem měla za to, že tohle byla zlomyslnost orgů. Řekli, že bude záležet na postřehu a rychlosti. Ve skutečnosti však záleželo na tom, aby tým zůstal na místě, nikam nespěchal a počkal si na doplňující informace, protože první čtvrtiny obrázků byly matoucí. Čaj, zámek, saxofonista - čajovna a jazz klub jsou pár metrů vedle sebe na Zámečnické. Slovník nevíme, ale slunce může být sauna nebo solárium - obojí do deseti, dvaceti metrů od jazz klubu nebo čajovny. Dlouho jsme bloudili v okolí těchto objektů, stejně jako desítky jiných týmů, než se Tom obětoval, vrátil se na start a bylo jasno. Po hře jsem slyšela, že orgy vůbec nenapadlo, že by si to týmy mohly vyložit jako čajovnu, jazz klub a Zámečnickou. Jsem ráda, přece jen to člověk přijímá lépe než zlomyslnost. A chyba je především na naší straně - měli jsme se rozdělit a nechat někoho pro jistotu na startu.
Fronta při vydávání šifry, ale asi to stojí za to, je zajímavé vědět, kde který tým kdy byl. Dopisujeme pár písmen, která se dají zjistit na místě, pak se ale odebíráme do okolí Dolního náměstí. Ulice Mlýnská vyšla brzy celá, při hledání objektu s názvem "....rum" nacházíme centrum.
Paní prodavačka právě zjišťuje, že když bude dávat svíčky každému členu týmu jako doposud, na všechny se nedostane. Řekli jsme jí, kolik je ve hře týmů, a zděsila se. Takže fasuju jednu svíčku a mizím. Řešení nám bylo hned jasné: musíme papírek ohřát nad plamenem :-) Pro případ, že bychom ho spálili, si ho raději nejdřív fotíme. Ohříváním nic nevzniká. Druhý nápad se nám rovněž jeví jako nadějný - zpráva by mohla být uvnitř svíčky. Vyndali jsme ji, nic, vrátili jsme ji. Ještě by to mohlo být ve vosku. Kromě klasické metody rozbít předmět také někdo navrhuje, že bychom mohli počkat, až dohoří :-) Pak už to bylo jednoduché, na druhý pokus jsme napsali abecedu do tabulky [P, E, W, N, O, S, T] x [1, 2, 3, 4] a něco vyšlo. Dobrý nápad, s tou svíčkou :-)
První úkol s pochodní a lavičkou jsme zvládli hravě, tyhle situace si jakožto nesený objekt většinou celkem užívám. Dostali jsme indicii ZARTASTRA a šifru, teda vlastně úlohu s barony a baronkami, prostě zebru. Zpočátku nám řešení nešlo, tak šel Tom oběhnout dvě otipovaná místa. Když byl na druhém z nich, tak zrovna Filip dořešil tu zebru, čímž se ověřilo, že Tom je tam opravdu správně. (Pro ty, kteří sledovali diskusi před poslední Tmou: tohle je sice postup odsouhlasený právě orgy Tmou, ale zas je tady ten problém, že třeba Tom na druhém místě potkal Krtky, a kdyby zrovna Filip tu zebru nedořešil, tak nás jejich přítomnost ovlivnila. Z toho důvodu se mi tyhle úlohy s výčtem několika málo stanovišť nelíbí.)
Chvíli trvalo, než jsme se sešli a začali řešit, rozstříhali jsme to a slepili, ale na první pohled z toho nic nevypadlo, tak jsme šli do hospody. Tam se zase až na několikátý pokus podařilo vepsat abecedu podle mobilu do tabulky cca 9x4 a přečíst tím správným směrem, trvalo nám to celkem dlouho. Kouzlo této šifry jsme docenili až ve vlaku do Brna, kdy nám spolucestující tým ukázal, že rozmístění těch tabulek dává obrázek mobilu. Takže pěkná šifra. Platíme a pokračujeme na Wittgensteinovu.
6. CEDULE EXIT - LEGENDA (12:42 - 13:00)Potkáváme se tu s Pralinkami a podepisujeme se jim. Zadání bylo jen dvakrát nalepené na zadní straně cedule, což je divné - týmy musí řešit blízko sebe a kdyby jich bylo víc než 2, nevyhnou se "spolupráci". Kluci četli text a vypisovali si divná slova. Když jsem vyfotila, co se dalo, taky jsem se na šifru podívala, vytáhla jsem legendu a už to šlo líp. Cestou z této šifry potkáváme v protisměru běžící Krtky. Zase se ukazuje, že nejdůležitější je pojmenovat svůj tým tak, aby začínal na "Pr". Krtci pak myslím nějak hledali v notách (na osmičce) víc, než v nich bylo, jinak by jistojistě v cíli byli s námi.
Překvapuje nás, že nepřichází žádný další úkol - indícií přece má být pět?! Vděčná šifra, která se asi líbí většině týmů, protože se všichni zapojí - každý přijde na nějaký pár, princip je jednoduchý, takže žádný problém. Nás aspoň bavila. Spolu s jedenáctkou to byla pro nás nejjednodušší šifra vyřešená skoro za chůze. Akorát doteď nechápu dvojici bůh - n... :-)
Konečně další úkol. Je nás dost, opět plním roli neseného (zvedaného) objektu a získáváme indicii VIDAMOND. Osmá šifra byla pěkně vypečená. Nevím, k čemu tam byly ty rukou dopsané noty, věnovali jsme se jim zbytečně. Aha, tak podle Krtků to má být šipka na Čadu. Zato jsme s pomocí přítele na telefonu (Kriketa) zjistili, že Václav Čada nic takového nesložil. Vlevo dole je nějaká adresa. Vzpomněli jsme si na nápovědu a nechali si zjistit, že "apuntador" znamená španělsky nápověda. Což je super, protože u adresy je nápis Centrum pro španělskou kulturu. Na nápovědě jsou kromě not ještě paleta a kniha, tj. kultura, krásně to zapadá. Přeložit slovo "camposanto" mě napadlo až teď - kdybychom už během hry zjistili, že to znamená hřbitov, jeli bychom tam s ještě větší jistotou.
Na hřbitově se trochu lišily naše názory na to, zda budeme hledat jeden velký náhrobek odpovídající rozložení puntíků, nebo několik jmen, nápisů a letopočtů na po sobě jdoucích hrobech. Zvítězila první myšlenka s bonusovým úkolem - kdybychom při tom narazili na hrob Václava Čady, bylo by to fajn. Tahle část hry se mi ale nelíbila. Podotýkám, že nás bylo pět a každý z nás prohledával jinou část hřbitova. I přes tento velký počet jsme hodně dlouho chodili po celém hřbitově a marně hledali ten správný náhrobek. Neměli jsme štěstí. Stejně jako Pralinky, které tou dobou na hřbitov také přijely. Ženy, které tam v úctě chodí zdravit své předky nebo příbuzné, nás zkoumaly tázavým pohledem, přestože jsme se chovali klidně a důstojně. Popocházení po velkém prostoru a hledání něčeho malého prostě nemám ráda. Přesto jsme se o to ale dlouho snažili, až jsme místo kýženého hrobu našli desátou šifru. Pralinky, které jsme pak potkali u brány, dopadly navlas stejně.
10. HŘBITOV - ORIGAMIProtože na stanovišti nebyl žádný úkol, spočítali jsme si, že podpisy nejsou náhrada za úkoly, ale že jsou k dokončení hry podstatné, protože úkolů nebude pět. Škoda. Obětováváme jednoho člověka, ať se ještě na hřbitově podívá po tom správném hrobu, ale především ať sbírá podpisy. (Podařilo se obojí - na správném hrobu byl navíc ten obrázek z nápovědy.) Ještě na ulici jsme složili větrník, pravotočivý i levotočivý, ale nic nevyšlo. Přesouváme se do hospody. Zkoušíme i jiné origami, ale pak se shodujeme, že když ze skládání nic nevychází, musíme na to jinak. Identifikovali jsme asi tři olomoucké objekty a šli je do města zkontrolovat. Vynechali jsme jediný - Svatý kopeček. Protože do cíle měla podle pravidel zbývat jen dvě stanoviště, zdál se nám Svatý kopeček moc daleko. Bez podpory tohoto řešení jinými informacemi jsme se rozhodli, že na tak vzdálené místo bez potvrzení nepojedeme. Když ve městě u zbylých identifikovaných objektů nic nenalézáme, rozhodujeme se zavolat pro nápovědu, protože už nad tím nechceme ztrácet čas a věříme, že poslední šifru vyřešíme rychleji. Voláme teda pro nápovědu a jedeme na Svatý kopeček. Ani trochu té nápovědy nelituju - jedině snad toho, že jsme si ji nevzali dřív a neušetřili tak víc času.
Zmenšení papíru před složením větrníku považuju za překombinované. Trochu podezíráme orgy, že špatně pochopili návod na skládání. Rohy se sice mají ohnout do středu, ale pak zase narovnat, takže podle návodu se větrník skládá z nezmenšeného papíru. No ale možná to udělali schválně, to nevíme.
Pralinky tu byly před půl hodinou. Získáváme třetí indicii za úkol. V šifře začíná hodně slov na "o". Za chůze během minutky čteme morseovku a je to jasné - dvanácté stanoviště, čili podle pravidel cíl, je u Radíkovské pevnůstky. Voláme Zdeňkovi, který v Olomouci sbírá podpisy. Už jich má 26, takže ho instruujeme, ať urychleně dorazí do Radíkova a sami jsme tam taky mířili. Byla to zvláštní cesta. Chtělo se nám spěchat, protože Pralinky s osmi podpisy (jak jsme tušili, protože jsme se jim podepisovali u EXITu) se mohly v cíli zdržet plněním nějakých úkolů a třeba bychom je tak mohli dohnat. Na druhou stranu stejně musíme počkat na Zdeňka, protože do cíle musíme dorazit společně. Tak jsme napůl spěchali a napůl čekali.
Dlouho jsme nemohli Pevnůstku najít. Podle mapy byla jinde než podle popisu. Sotva jsme ji našli, dohnal nás skvělým sportovním výkonem Zdeněk. Varoval nás, že je za námi další tým. No ale nevadí, však už jsme v cíli. Ukázali jsme orgovi podpisy, on nám dal indicie, řekl, ať je správně seřadíme a k našemu velkému překvapení nás s nimi poslal na další stanoviště. Stanovišť teda nebylo 12, jak psali v pravidlech, ale 13. Dvanácté stanoviště navíc nebylo číslované, což vždycky dělá problémy. No nedá se nic dělat, pokračujeme roklí dál. Avizovaný tým, který měl být za námi, se neobjevil, nicméně nevíme, jak je cíl ještě daleko, a blíží se konec hry, tak celkem spěcháme.
Nacházíme cíl a v něm spokojené Pralinky. Cesta s lany se mi moc líbila. Jaké je však naše překvapení, když v cíli vidíme Humry! Nikde po cestě, která byla dle instrukcí z Pevnůstky lineární, nás nepředběhli. Neřešíme to, protože se dozvídáme, že Humři zatím neodevzdali seřazená hesla. Tak je odevzdáváme my, čímž získáváme druhé místo. Chvíli poté zvládají indicie seřadit i Humrzi a získávají tak třetí místo. Nikdo jiný už do cíle nedorazil.
Záhada objevivších se Humrů se vysvětlila tím, že přeskočili Pevnůstku. Místo ní omylem dorazili rovnou do cíle a chtěli tam vyměnit podpisy za indicie. Přítomné organizátorky indicie neznaly, ale přesvědčovaly Pralinky, ať jim je prozradí, prý s tím, že "to bude zohledněno". Pralinky nechtěly, protože by to Humrům přineslo velkou výhodu proti ostatním týmům - ušetřilo by jim to cestu do Pevnůstky. Organizátorky je ale přemluvily, čímž Humrům povolily přeskočit stanoviště! Cestou přeplněným autobusem do Olomouce i vlakem do Brna rozebíráme jednotlivé šifry, těšíme se na odpočiněk a celkem si Pewnost pochvalujeme.
Je škoda, že hra nebyla jasnější, možná jednodušší nebo kratší, aby se do cíle dostalo víc týmů. Dlouhý přesun před koncem hry byl celkem zbytečný, když pak stejně všichni hned museli zpět. Tím pádem nějak nestálo za to, aby vzdávající se týmy do cíle vůbec jezdily, což je škoda - myslím, že nějaké shromáždění v cíli by bylo po takovéto hře fajn. I když samozřejmě pevnůstka byla zajímavá. Takže snad se k ní přibližovat nějak postupně... nevím, jen takový nápad.
Líbila se mi možnost beztrestně využít jednu nápovědu. Dává jí to taktický rozměr - každý ji může použít a je jen na něm, aby odhadl dlouhotrvající šifru a ušetřil si na ní čas tou nápovědou. Nebo se rozhodnout, že raději nebude riskovat a cokoliv půjde bez nápovědy, vyřeší bez ní, i kdyby to mělo trvat tři hodiny. Přináší to zkrátka něco nového.
Za hlavní nedostatek považuju systém "bojování" mezi týmy a nejasnosti kolem něj. Někdo z orgů na startu říkal, že bojování není povinné a můžeme ho odmítnout. Proto jsme také na čtvrtém stanovišti odmítli bojovat s klukem, který sám přišel k naší pětičlenné lavičce. Poté řekl, že má svůj tým támhle za stromem a že teda bude bojovat za celý tým, což už jsme přijali. V průběhu hry jsme se ale od Pralinek doslechli výklad, že když nás někdo vyzve k boji, nesmíme odmítnout. Přijali jsme to, i když v tom případě by bylo dost trapnou, ale podle pravidel přijatelnou výherní strategií na 4. stanovišti obětovat na hodinku nebo dvě jednoho člena čistě na shánění podpisů. Byl by tam sám (ostatní by pokračovali na pětku a dál), tudíž by riskoval jen věnování jednoho podpisu soupeřům, a přitom by od nich získával v případě úspěchu podpisy za celý tým. Bylo by podle nás spravedlivější dávat jen jeden podpis za celý tým.
Bojování mohlo znevýhodňovat týmy, které utekly dopředu a nepotkávají už moc jiných týmů, pokud teda bylo záměrem orgů trochu vyrovnat síly. Pokud toto záměrem nebylo, pak má bojování smysl jen jako společenský prvek mezi týmy a víc by se mi líbilo, kdyby místo něj přibyly zajímavé úkoly, za které se indicie dají získat. Letošní úkoly byly pěkné a navíc je dobře, že netrvaly dlouho, aby se netvořily fronty.
Ať už jsou pravidla boje jaká jsou, měla by být příště přesně popsaná v pravidlech, aby si je každý nevykládal jinak. Rozhodně by to do pravidel patřilo víc, než zavádějící až zrádné informace o znalosti not a sirkách. Vyjasňování v chumlu před startem, kde lidé slyší jen každou druhou větu, způsobuje komunikační šumy. (Co když např. bojovník z jednoho týmu potká čtyři lidi z jiného týmu, kteří u sebe ale nemají podpisový arch, protože pátý člen s ním a s mincí chodí úplně jinde? Musí/můžou vůbec bojovat, když jsou vyzváni?)
Zkušenosti radí neumísťovat dvě stanoviště blízko sebe, aby se nedala najít haluzí (nepodařilo se u dvojic 9-10 a Pevnůstka-cíl).
Celkové dojmy jsou pozitivní, doufám, že Pewnost bude i za rok a když nám to vyjde, rádi zase přijedeme, jestli bude hra opět otevřená i pro neolomoucké nebo neskauty. Jestli nebude, nevadí, i tak to určitě zkuste znovu a my si přečteme, jak se vám vydařila. Letos nebyla dokonalá, některé šifry a prvky byly divné (z pohledu šifrovacích her), ale nelituju, že jsem tam byla. Přirovnala bych to trochu k prvním Svíčkám. Příště to bude určitě lepší. Takže když jsme měli v review odpovědět na otázku, co nás nejvíc naštvalo, nepřišli jsme na žádný prvek hry a museli jsme v žertu odpovědět: Pralinky, ty zvlášť! :-)
Dodatek z 28.3.: Takto vypadala moje reportáž do pondělka. Celou neděli jsem upřímně obdivovala Humry za to, že jako poměrně nezkušený tým došli s námi a Pralinkami do cíle a odpouštěla jsem jim i to přeskočené stanoviště - není to ostatně jejich chyba, ale chyba orgů.
V pondělí jsem si přečetla Juančin příspěvek na skautském fóru. Překvapilo mě, že se snaží svůj tým stavět na 2.-3., nebo dokonce 2. místo. S respektem k výkonům Humrů jsem ji věcně opravila. Co mě však zvedlo ze židle bylo to, že také orgové na stránkách popletli výsledky tak, že nás umístili na 2.-3. místo. V následné diskusi vytrvale nebrali v úvahu fakt, že nehledě na Humrzí přeskočené stanoviště, které se dá bohužel obhájit dírami v pravidlech, jsme odevzdali hesla dřív než Humrzi. Nedůstojná debata, v níž jsme se museli hlásit o své právem získané druhé místo, zkazila pověst celé Pewnosti a pokud se nic nezmění, příští rok si dobře zvážíme, jestli se do tak nepřátelského prostředí vydat. Urážky typu: "jestli vám tak straaašně moc záleží na druhém místě, tak si ho klidně z jedné (té mojí) čtvrtiny můžete nechat", nebyly od Humrů na místě. Nehlásíme se o něj proto, že nám na něm strašně záleží, ale proto, že na něj máme právo. A protože uznáváme fair play. I když se vám to možná nezdá, jeli jsme na hru se stejnými cíly jako vy.
Dodatek z 29.3.: Děkujeme orgům za konečné vyřešení situace a jejich omluvu rádi přijímáme. Tímto také považujeme situaci za uzavřenou a ještě jednou děkujeme za celou pěknou hru.
Martina