Svíčky 2007: Prahory

Svíčky už jsou dva týdny pryč, dopadly dobře ;o), svíčková byla výborná a než mi hra úplně zmizí do minula, tak o ní napíšu aspoň pár slov.

Na Bezvíček jako takový jsem ještě neslyšela moc pozitivní ohlas a my jsme jej také brali jako trochu nepříjemnou povinnost. Píšu to ne pro to, že bych chtěla orgům vyčinit za jejich obětavou práci, ale aby bylo jasno, že si s tím pro příště tu práci dávat nemusí. Chtěli jsme jít na Svíčky a chápali jsme jako nevýhodu, kdybychom do nich šli s méně body. Proto jsme se (ač pochopitelně zaměstnáni) donutili věnovat Bezvíčku sem tam nějaký čas a postupně jsme nasbírali úžasných 21 bodů. Nemůžu říct, že by mi Bezvíček nic nepřinesl - zejména mě potěšil nakreslený lev na Osové, na kterého jsem se léta dívala čekajíc na tramvaj a nikdy by mě nenapadlo, že by mi jeho věta "Hic sum" vrytá do paměti mohla být k něčemu užitečná. V Bezvíčku bylo pár pěkných nápadů, ale upřímně říkám, že pro nás předehra znamenala spíš dřinu.

Na prázdniny jsme si shodou okolností naplánovali týdenní cykloakci kolem Mladé Boleslavi a abychom ušetřili jednu cestu z Brna, zařadili jsme ji přímo před Svíčky. Bylo to fajn, projeli jsme se v Českém ráji nebo k Mácháči a kromě pár Prahor tu s námi byl i Honza z abpopy. Trénovali jsme orientaci v mapě, fyzickou kondici (na tom kole), dohledávání šifer (geocache na vrcholu Mužský), týmovou spolupráci (tahání Alčina kočárku po skalách) a sbírali jsme energii (Lexovy večeře). V pátek jsme si převezli kola do Jičína a v sobotu vyrazili na Svíčky.

Díky světové fázi Bezvíčku jsme nemuseli jet na tu Jičínskou, na rozdíl od Honzy, který se na Jičínský Bezvíček vypravil z abpopy sám. S abpopou jsme se vůbec letos docela dobře seznámili. Dva plantážníky jsme později potkali v buse z Jičína, tak jsem jim vyčinila, že v tom Honzu nechali, a oni se vymlouvali na brzké vstávání. Navíc s nimi kvůli špatné domluvě nejela Kamča, takže šli jen ve čtyřech. No prostě, moc jsem Honzovi ten tým nezáviděla. O to víc jsem byla překvapená, když z první šifry odcházeli v době, kdy jsme měli vyřešenou maximálně tak jednu řadu.

Po zhruba půl hodině jsme si šli se třemi řadami taky pro písmenka, ať tady zbůhdarma nečekáme na řešení. Sloky známé písně jsme v tom vůbec nepoznali, ale i tak se text ze tří pětin seřadit a domyslet dal, takže brzy vyrážíme za abpopou. Na následujících šifrách jsou před námi. Odhalit, podle čeho se přiřadí obrázky k národnostem, nám trochu trvalo, takže na dvojce jsme si nijak nepomohli, nicméně odcházíme na druhém místě. Oříšky byly lehoučké a milé; i kdyby nám nevyšlo ORECH, tak bychom ten ořech rozbili. A pak přišli skokani - když Dalibor s Tomem řekli že jsou to skokani, byli jsme my ostatní ještě mimo, ale pak jsme taky pochopili a díky hbitému vyřešení jsme se dostali dopředu.

Naše vedení není nijak přesvědčivé, s následujícím nákupním lístkem máme totiž jisté obtíže. Nikomu se nechce chodit pro nápovědu a na nádraží už vůbec ne. Snad to nebudeme potřebovat. Analyzujeme DPH, pokoušíme se roztřídit položky podle toho, do které sazby patří, postupně všichni posloucháme nahrávku, až CD zůstane Daliborovi. Prohodil něco jakože by to mohla být hra s víčky a poslouchal dál. My jsme dál vybírali produkty podle daně, možná už i podle těch víček. Dalibor se zase vynořil z poslechu a řekl, že si fakt myslí že to bude podle víček, protože je tam mrkací panna. A bylo to.

Na další stanoviště jsme šli přes nějakou bažinu, protože skončila cesta, kterou jsme tam předpokládali. Na šestku jsem přišla ve chvíli, kdy už jsme měli vyzvednutou bagetu a Tom přesvědčivě říkal, že ji prý máme normálně sníst. Tak jsme ji snědli. Vojáci a kameny nás nějak mátly, soustředili jsme se velkou část doby na ta velká písmena a vůbec jsme slova řadili primárně podle čísel, místo podle barev. Tak jsem se šla raději projít pro nápovědu, teda "podívat se na západ slunce tamnaten kopec". To byla teda procházka, málem se za tu dobu setmělo. Ale nápověda nám (jim) pomohla, když se objekty seřadily nejdřív podle barev, tak už je pak jednoduché je graficky pospojovat. Příjemné bylo, že jsme k Pruskému pomníku šli ještě relativně za světla. Kluci vyrazili napřed a Alča počkala, až se vrátím z nápovědy.

S asociační šifrou ani s notovou osnovou jsme neměli žádné problémy, což mělo za důsledek, že jsem si vůbec neodpočinula a včetně svého výletu pro nápovědu šla asi deset kilometrů v kuse. Ale nestěžuju si, jsem samozřejmě ráda, když se daří. S šachy a go jsme myslím taky nevyváděli žádné hlouposti, nad kameny go někoho napadlo Braillovo písmo ještě dřív, než jsme goban překryli s šachovnicí. Pak to naštěstí někoho napadlo znovu. Za čtvrt hodiny bylo vyřešeno.

Pod Milohlídkou je příjemné místo s obřím pařezem, na kterém jsem moc ráda zůstala ležet a hlídat batohy ("Fakt ti to nevadí?" ptal se Lexa), zatímco ostatní se šli podívat nahoru a zjistili, že tu ještě nejsou šifry. Orgové je okamžitě přivezli, ale ani nebylo třeba tak spěchat, jednoduchoučký rébus nám pak trval dvě hodiny. Hledejte 80m jižně od ... (obrázek). Problém byl samozřejmě v tom, že místo obrázku obecného sudu tam byl sud z Libverdy s nápisem Obří sud, který se dá po vzoru rébusů ze Sirek přetvořit na "obrysu D", "obří S u D" a když se člověk trochu vžije do ztřeštěnsti orgů, tak pak i na ten "obříz úd". Každopádně po neúspěšném vyhledávání jednoznačně pěkného místa podle mapy jsme se začali rozprchávat jižně od různých "D" na mapě, taky k těm židovským památkám a díky tomu, že ve slově Milohlídka je taky jedno D, tak jsme ten správný pomník taky časem našli. Hledejte jižně odSUD. Není divu, že abpopa to vyřešila sotva sem přišla, takže ani náš hodinový náskok nezabránil tomu, že nás předběhli.

Další šifru teda řešíme na stejném místě. Slova jdou celkem dobře přečíst, odfiltrování písmen FGQWX a sčítání není problém. Na dalším stanovišti nás čeká topologie písmen, kterou máme za deset minut hotovou, stejně jako HaluzOrg s pomocí odhadnutého slova "ulice". Při příchodu na třináctku ke hřbitovu vidíme opodál charakteristický hlouček s čelovkami. Zašli jsme do přilehlé uličky, pomocná slova na morseovku nás díky slovu Ex a podobným napadly brzy, časem jsme je začali oddělovat nejen na hranicích slov, ale jak to zrovna vycházelo, a když koukám na naši kartu týmu, měli jsme to za jedenáct minut hotové, což teď moc nechápu. Asi jsme byli dobře rozjetí.

Nejdřív jsme se koukli na abpopu, jestli můžeme projít tam co seděli nebo máme jít nenápadně oklikou, ale už tam nebyli. Zahlédli jsme je zase na dalším stanovišti, na náměstí, kde jsme kromě šifry dostali taky výzvu k použití bonusového hesla. Tušili jsme, že už nás cestou muselo potkat něco skrytého, ale heslo zatím neznáme. Část týmu se tedy zabývá obalem od bagety, zkoušíme volat na nonstop linku, ale tam nám nechtějí nic říct. Pokud jde o šifru, tak v ní byl naštěstí nějaký dobře čitelný úsek, skládající se z "jednociferných" římských číslic, takže na princip jsme po cca půlhodinovém marném zkoumání taky přišli. Vyrážíme k věži, bez bonusového hesla. Cestou nás napadá, že na nonstop linku bychom se asi měli obracet s nějakým důvodem, podle Sirek snad třeba s reklamací. Zkoumáme složení bagety a vzpomínáme, co v ní bylo nebo nebylo. Nakonec se shodujeme, že vajíčko tam asi nebylo, na nonstop lince se nám za to hluboce omlouvají, že už se to nebude opakovat a dávají nám bonusové heslo. Zrovna ho jsme ho odeslali, když před námi do věže vešla abpopa. Vcházíme tedy s nimi, dohnali jsme je.

Díky množství bodů z Bezvíčku můžou jít nahoru do věže dva členové našeho týmu, vyřešení detektivky jim ale stejně trvá malinko déle než Jéňovi z abpopy. My jsme ale získané heslo rychleji přičetli a cca o dvě minuty tak abpopu předběhli. Míříme na šestnáctku, na hráz rybníka. Blíží se konec, začíná o něco jít. Zrychlili jsme a část cesty dokonce běželi. Někdo se ohlédl a viděl za námi běžet abpopu. Já jsem nic neviděla, Lexa říkal, že už jsme asi paranoidní, stejně jsme ale spěchali.

Stále ještě s plnými třiceti body jsme byli rozhodnutí, že na poslední šifře okamžitě zavoláme pro nápovědu za 4 body. Když jsme ale viděli zadání s drobnými písmenky a dobíhající členy abpopy, rozhodli jsme se vzít si rovnou řešení za 12 bodů s tím, že 18 bodů by nám mohlo do cíle stačit. Časově to vyšlo asi nastejno, jako kdybychom si řešení nevzali - šifra u rybníka byla jednoduchá, zatímco pracnost a časová náročnost závěrečného úkolu s každým chybějícím bodem narůstala. Kluci pro jistotu vyběhli do cíle napřed, přece jen jsme se báli té abpopy ;-) S osmnácti body to zvládli celkem v pohodě, někoho s lepším přehledem než mám já napadla Morava, kolem čtvrté ráno jsme odevzdali heslo orgům a vyhráli jsme. Musím říct, že naprosto ideální způsob, jak se vyhnout ranní krizi, je mít tou dobou už hru za sebou :-)

Pak už jsme si jen užívali svíčkovou a těšili se na další týmy. Abpopa měla závěrečný úkol se svými pěti body značně pracnější, i tak jsme ale o jejich druhém místě neměli pochybnosti, protože zatímco my jsme se předháněli o minuty, tak po nás prý zatím nikdo další nebyl ani ve věži. V cíli jsme pak všichni zůstali až do dvanácti - prohlédli jsme si Valdštějnsou lodžii a zahradu, povídali si s ostatními, taky mě hrozně lákalo zvedat nápovědní telefon a povídat si s týmy na trase, za což se mi ostatní nevím proč smáli. Bylo pěkně, v poledne jsme se spolu s Chlýftýmem, Krtky a dalšími vypravili do Brna a zhodnotili, že se nám celý ten týden docela pěkně vydařil :-)