Svíčky 2014: Seš-lost

Složení: Tomáš Kuča, Tom Kotva, Jakub Šindelář, Honza Pomikálek, Martina Pomikálková

Letos to byla zvláštní hra. Když už jsme si mysleli, že se pomalu rozjíždíme, zase se to zadrhlo. Zajímalo by mě, jak přicházely nápady v ostatních týmech a jaká tam byla nálada. U nás úžasně pohodová, na to, jak jsme na tom byli. Tým jsme si vybrali dobře. Jen nevím, jestli si tým vybral dobře nás. :-)

Na startu jsme rychle přečetli všechny tři tajenky úvodní řady křížků, rozdělili se a se třemi šiframi zase seš-li na náměstí v Březové. Rébus s pivem nám vůbec nešel do hlavy. Cisterna nebo hovnocuc, hospoda a cech se čtyřmi čárkami. Přezpívala jsem si lidovky, hledali jsme všelijaké asociace, zatím nic. Se slimákem jsme na tom byli podobně. Nejlíp nám šla osmisměrka, kterou Tom se Šinďou přinesli už rozluštěnou a autorsky jsme ji dotáhli k řešení kostel v Palešíně. Zaběhla jsem do Moravské Chrastové nalehko - dva kilometry tam, dva zpět, pořád po frekventované silnici. Přesun snů spolu s několika dalšími posly jiných týmů. Přinesla jsem početní příklady s prvním dvoubodovým zvířetem do zoo, plus nám zůstal nevyřešený slimák a hospoda. Každý po chvilce ochotně svoji šifru komukoliv předal ke zkoumání, protože sám v ní nic neviděl. Šli jsme zalézt do stínu u kostelíka sv. Václava a narazili tam nechtěně na tubus se šiframi. Tomáš šel lovit další dva body do Bezvíčku pokládáním dotazů na ano - ne. Ptal se na jednotlivá písmena řešení a ne a ne se trefit. (Jak já jsem to té potvůrce baštil, když se zamýšlela, jestli je šesté písmenko z první půlky abecedy a sedmé samohláska :-))

Bylo tak čtyři, pět hodin, co já vím, a připadalo nám, že už se kolem startu motáme nepřiměřeně dlouho. Pozdravili jsme tam Vlhkou jámu, která se zrovna válela smíchy nad svojí marností, a ujistili jsme je, že jsme na tom úplně stejně blbě. Nevěřili nám. Chtěli jsme se pohnout dál, tak jsme si na ty příklady vzali nápovědu. A byli jsme takhle malý krůček od toho, abychom pak prožili úplně jinou hru: připadalo nám, že příklady v nápovědě jsou těm příkladům v zadání docela podobné. Dvě cifry, dvě cifry, jedna, jedna, stejné operace... a nic. Snažili jsme se na to pořád aplikovat různá kódování, slovní vyjádření čísel jako na startovní obálce, sedmisegmentový displej, a taky jsme nevěděli, co vlastně zkoušet, tak jsme si na příklady nakonec vzali záchranu, ať se už vážně pohneme. V kiosku došlo jídlo, tak co tady.

Někdy v té době se na startu objevil David z abpopy a opatrně jsme prohodili pár slov o tom, jak to jde. Tak něco jsme po startu vyřešili, pak ty příklady ne, zbytek taky ne. Nechytal se. O příkladech vyzvednutých v autě by věděl. Nechytali jsme se. Zmatený odešel.

Záchrana z příkladů nás poslala do úplné prdele. Prostě šest kilometrů daleko k hasičské zbrojnici v Obrovanech (Stvolové). Naštěstí jsme na tom nebyli ještě tak zle, že by nejezdila žádná linková doprava (i když skoro), takže jsme si vyhlédli autobus odjíždějící za 40 minut a tím měli jasný deadline pro řešení slimáka a hospodského rébusu. První padl slimák, a to díky tomu, že jsme se z něj snažili vydolovat kostel sv. Václava a Tomáše napadl začátek tajenky "Březová".

Před loňskými Svíčkami si Honza dokonce populární svíčkové posouvání o neznámé heslo naprogramoval. Udělal na to šikovný algoritmus, který heslo hádá bez slovníku. Na hry to s sebou nenosíme, ale třeba Tykadla jo a není se jim co divit. My jsme aspoň ke zkoušení různých hesel použili pomůcky týmu Absolutno od Vaška Potočka.

U sv. Václava jsme na známém místě vyzvedli početní příklady s druhým zvířetem a pár minut před příjezdem autobusu se Tomovi nějak vybavili Čtyři z tanku a pes. Nic mi to neříká, ale na rébus to pasuje. No fakt! Takže zase posun o heslo! Na třech startovních šifrách se mi líbí provázanost v tom, že něco chybí. Sliz je ještě taková přijatelná hříčka a zkoušení možností, ale zařazení šifry Čtyři z tanku už je mimo moje chápání. Málokdo to zná, vygooglit se to nedá, i kdyby někdo považoval googlení za činnost zábavnou pro terénní šifrovačku, a efektivnější je hrubá síla, kterou nemá dostupnou každý, protože ne v každém týmu se vyskytuje tak šikovný programátor, jakého mám já. ;-)

Ale na hře nás to nijak nevytočilo, jakožto ostatně ani nic jiného. Pozitivní bylo, že tím pádem máme momentálně všechno vyřešeno. Tomáš se obětoval a běžel nalehko k prameni pro další početní příklady a třetí dvoubodové zvíře. My jsme odjeli do Obrovan pátrat, kde tam asi tak může být hasičská zbrojnice. Ještě že měla za oknem ty poháry z hasičských soutěží.

K bistru v Obrovanech jsme přišli těsně před bouřkou. Fosfoři se zrovna přesouvali zpod slunečníku dovnitř, tak jsme velmi rádi spolu s mohutným šedým kocourem obsadili ten slunečník a mysleli na Tomáše, který pátrá po šifře u zřídel há dvě ó. Má deštník? Asi jo. Tady v tom batohu.

Kromě triviálního pozorování, že na dominu jsou sedmičkové objekty a dá se z toho složit řetěz od početí ke smrti, jsme se moc daleko nedostali. Honza sice hlásil, že už to má, ale pak se ukázalo, že mluví o logické úloze z Bezvíčku, čímž máme našlápnuto k plus deseti bezvíčkovým bodům. Všimli jsme si, že první "cifra" na kameni je vždycky malá, maximálně 3. (Ano, správná myšlenka se opět blíží... proletí kolem a je fuč.) To by mohl být ten kalendář třeba. Že by se ty číslice párovaly nějak jinak. Co obrázek, to měsíc, když už je těch obrázků 12. Bouřka pomalu končila a objevil se durch mokrý Tomáš. Nás nevděčníky během deště ani nenapadlo schovat pod slunečník pátou židli. Ale Tomáš se s úsměvem převlékl, vytáhl z batohu stoličku, jako by se nechumelilo, dali jsme si čaj a po chvíli usoudili, že trávit hru neustále zaseknutí nemá smysl. Zavolali jsme o druhou nápovědu a vydali se po setmění dva a půl kilometru po té nepříjemné silnici a pak ještě kousek nahoru. Silnice neměla žádnou rozumnou alternativu, s nemapou už vůbec žádné alternativy najít nešly a nechápu, proč tudy orgové kohokoliv vedou. Pořád byl silný provoz, svítili jsme o sto šest a stejně jsme se tam necítili dobře. Prý byla primární trasa hezká. Přeju vám to, ale nás to teda minulo. A navíc jsme si ani nebyli jistí, jestli jsme na trase, nebo na nějakých alternativních stanovištích z minulých let, když se o nich v letošních pravidlech nic nepíše. Spíš tipujeme to druhé.

Takže u zvoničky jsme našli zjednodušené domino se Sněhurkami a trpaslíky, což nám zrušilo všechny dosavadní slepé cesty zahrnující pojmenování ostatních obrázků. Sedmičková soustava už nás pak napadla celkem hned. K Čertovu hradu jsme šli hezkými cestami (aspoň předpokládám, že by byly hezké, kdybychom na nich byli za světla a nebylo tam bahno po bouřce). Kolemjdoucí tým má zatím podobné dojmy jako my - míjíme se s orgy. Zdá se mi, že jsme se vlastně ještě nedostali do hry.

Sušenky na Čertově hradě řešíme vestoje, jasně, kóta 599. Že ale takových výšek v mapě je. Zase si sedáme. Tady je to pozpátku: 995 - Sněžka. To asi ne. Chybu v tajence nemáme, sušenky chutnají normálně, nic, co bychom vlastně mohli řešit. Po čase souhlasně dospíváme k názoru, že tohle nemá smysl. Takhle si nezahrajeme. A rozhodujeme se pro třetí nápovědu, ať z té hry ještě něco máme, dojdeme se třeba podívat na ten turniket a narazíme na něco příjemnějšího k luštění.

Nápověda nás posílá na Žalovku, tedy kótu 877. Usínám za chůze. Děti jsou radost. A požehnání. Nevíme, jestli tam najdeme nápovědu, zjednodušené zadání, nebo rovnou alternativní stanoviště. Že by nás hned za první 4 body poslali na správné následující stanoviště jsme nečekali, takže jsme ani neřešili, proč by 877 mělo být vlastně 599. Kempujeme a spíme na schodech, zatímco Tomáš jde poslední kus cesty pro zadání sám. (Sympatie má můj tým, který si se šifrou nelámal hlavu, rozdělal si ohníček a prý že jsou spokojeni a nic nechybí. Vědět, co si to nesu, přiložil bych.) Přinesl novou šifru. Vzhledem k dosavadnímu průběhu hry už ani nemá smysl popisovat, co bylo dál - nechat nás zase řešit neřešitelné byl prostě podraz. Po čase jsme se s Honzou sbalili a šli na první vlak, ať se chvilku doma vyspíme, než převezmeme ta naše požehnání. Vyčítala jsem si, že v tom kluky necháváme a vzdáváme to, ale oni se tvářili, že je rozdíl mezi vzdáváním a správným vyhodnocením situace. Došli jsme ještě pro nápovědu, kterou k našemu údivu nevydávali orgové v Konopné aleji, ale nacházela se u nasvíceného hřbitova (kde se tam vzal?) za hustým nočním lesem plným hub a světýlek. Trajdali jsme tolik, že jsem za tu ani ne půlku hry napočítal okolo 30 km. Nápověda už prý prakticky prozrazovala, jak se kalendář řešil, jak se řešilo všechno před tím, a taky odjeli domů.

Mrzí mě, že nás teda Svíčky letos vlastně minuly. Že jsme si s tou Sešlostí vlastně ani pořádně nezaluštili. Jestli si to dobře pamatuju, tohle je můj nejhorší průchod hrou všech dob - nikam jsme se nedostali, nerozjeli se, nezažili pořádnou radost z vyluštění.

Nechci vypadat jako sluníčkový pravdoláskař, ale stejně to stálo za to. Prostě léto, hromadná cesta vlakem, děvčata s chlebem a solí a taky relativně dlouhá sobota, než se setmělo. A kde už dneska takovou pořádně zhulenou hru zažijete. Všude samé testování, předvídání rizik, pojistky, spravedlivé nápovědní systémy, a tady má člověk jedinečnou šanci kroutit hlavou, koumat, o co tu jako jde, užít si hned na startu nějaký ten zákys a pospolitost s podobně postiženými. Tým byl celou dobu v těžkém klidu. Prostě tým plný borců, kteří na něco takového nejsou zvyklí, a stejně měli pořád dobrou náladu a brali všechno, jak to je. Bylo teplo a bouřka byla krátká. Místo pokecu s ostatními týmy v cíli jsme s Honzou aspoň na silnici v protisměru na chvilku potkali abpopu a vyjasnili si, jak to bylo s tím startem a substitucí. Na vlak jsme šli hodinu a za tu dobu jsme hru dokonale zanalyzovali. Nejen organizátorské úlety, ale taky všechny ty nápady, které u nás skoro přišly. Měla jsem z toho spíš dobrý pocit, že jsme nebyli mimo až tak úplně, ale že jsme se přece jen občas tomu autorskému proudu trošku přiblížili. Holt asi letos testeři byli na lepší vlně než hráči.

Gratuluji Roflcopteru a Přizdisráčům a taky našemu Tomášovi, jak zase předpověděl výsledky na Statku.