Po škole 2015: Seš-lost

Složení: Tom Kuča, Tom Kotva, Martina Pomikálková, Majda Mouralová, Alena Kruisová

Přecházím do černobílého layoutu, v Seš-losti už jsem jako doma - poslední tři terénní šifrovačky jsem hrála s nimi. O Svíčkách tu hovořit nebudeme, ale na Matrixu se nám dařilo a nejnovější anabáze na Po škole byla neméně zábavná: flétny!, SKOLEpad, 32 ve stínu a 21 šifer. Došli jsme pátí ze sta týmů.

Hodně mě to bavilo i divácky. Sledovali jsme nasazení a vývoj hry kolem nás i na úplném čele, které se nás záhy po startu přestalo týkat. Honza se mě pak doma ptal, co jsme na tom startu dělali, že jsme hned nabrali hodinovou ztrátu. Tak možná to souviselo s tím, že jsme se snažili z textu "když mu dám ovsa, on skáče hopsa" vyvěštit, kam máme jít dál. Někdo se i přeptal, jestli řešením není spíš jen heslo, dokonce si ten dotaz vybavuju dvakrát, ale nikdo kvalifikovaně neodpověděl. Napotřetí už ty startovní informace někdo zrevidoval, řekli jsme orgům heslo "vraník" a šli dál.

Zbytek té (zdánlivé) hodinové ztráty pak padá na vrub SKOLEpadu. Na stanovišti 20 jsme dostali noty. Po chvilce přijelo organizátorské auto, velmi dobře jsme se bavili, orgové fotili momentky a my jsme jim nenuceně zapózovali s flétnama, jak pošetile zkoušíme hrát do SKOLEpadu a nic to nedělá. A jak si nás tak fotili, tuhl jim úsměv na rtech. Sebrali naši flétnu, zkusili zahrát taky (to už nám svítalo), pak zkusili náš SKOLEpad připojit k notebooku a probudit k životu, ale ani ťuk. A přitom na startu pípal. Nedovedu si představit ty obavy o osud hry, které v tu chvíli museli mít. Vystoupí z auta, zkontrolují první tým na ráně a nefunguje to. Dojeli nám na start pro nový. Dopadlo to asi nejlíp, jak mohlo - ostatním týmům to fungovalo a my jsme ztratili asi nejkratší možný čas díky tomu, že na nás narazili tak brzy. Slíbili nám za to dvacetiminutouvou kompenzaci v cíli. Zahráli jsme, SKOLEpad vysvítil řešení a šlo se dál.

Následujícími devíti šiframi jsme projeli jako nůž máslem, proto mi není zcela zřejmé, jak na nich na nás Corn Flakes a nahnali další hodinu náskoku. Na vyhlídce Šance (19) jsme celkem hned spočítali křižující cesty a pokračovali lesem slabě prosvětleným posledními dozvuky západu slunce na hradiště (18). Sympatická prstokladová šifra na začátek. Ve hře jsme podobnou čekali. V Točné u rybníka bylo těch 26 slov s divnými písmeny (17). Nápad přiřadit každému písmenu abecedy jedno ze slov padl taky rychle a postup se pořád ne a ne vyvrátit, až jsme nabyli dojmu, že se spíš potvrzuje.

Vyzvedávání šestnáctky na křížení zelené značky a Komořanského tunelu bylo obzvlášť veselé. Propustek pod cestou měl jeden přístupný a jeden nepřístupný konec. Nad tím nepřístupným koncem byla nálepka, propustek byl průchozí, takže stačilo jen najít dobrovolníka. Tom Kuča už cestou hlásil, že podle pavučin tudy dost dlouho nikdo nešel, ale že pokud chceme, klidně to projde. Na konci nic nenašel, mezitím my jsme nahoře našli zprávy normálně někde ve křoví. Když Tom z tunýlku vylézal, zrovna přicházela Tykadla. Tak s druhým Tomem sehráli u výlezu z propustku bleskovou scénku se dvěma výtisky zadání a okatým "díky". Bingo z Tykadel poděkoval za nalezení stanoviště. "Nemáte zač!" odpověděl upřímně Tom Kotva a s ne moc nenápadným smíchem jsme odcházeli luštit.

Dostali jsme další flétnovou spíš hříčku - slova začínající na notová písmena, po přehrání na druhý pokus chytáme i řešení a jdeme do Komořan k menhiru v ulici U vlečky (15). Tam je barevná šifra! Lososová, petrolejová a spol. nám nedělaly nejmenší problémy, ostatně jsme v týmu byly tři dámy.

Přesouváme se do Modřan do ulice Vzpoury (14) na vtipné školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Celé ho posloucháme, ale pak teda jdeme luštit, vidíme přehozené dvojice slov a zase není co řešit, jdeme na Sokratovu a Platónovu. Jenom ještě nechápeme, proč byla šifra neproporcionálním fontem. Forma rozhovoru Platona se Sokratem (13) se mi líbí, šifra mě nenadchla, ale aspoň to odsýpá. V Na Cimbále (12) taky, SKOLEpad zahrál Velrybářskou výpravu, není co řešit, jen zvládnout vidět vlajky naležato. Mostek u Botevovy (11): prověrka BOZP. Obsahuje dotazy ke školení, takže přirozeně vytahujeme šifru 14 a když jsou obě stejným neproporcionálním písmem... Pěkná dvojšifra. Hasova hráz.

Desítku jsme vyzvedli o půl druhé. Do té doby to byl spíš večírek, jak šla hra rychle. Pravá noc přišla až teď, kdy se přihlásila únava a u potoka nám začalo být chladno. (Kdo by v těch třicítkách věřil tomu, že to přijde?) Vlastně jsme z těch slov od začátku nějaké části vyjímali, ať už přebytečné, nebo naopak tvořící nové smysluplné slovo, ale nešli jsme na to konzistentně a nepřekonali některé zhulené tvary první iterace. Dostala jsem neodolatelnou chuť na teplý čaj. Termosku samozřejmě nikdo nevzal. Alča se obětovala a s vidinou kafe někde v centru vyrazila pro nápovědu. My ostatní jsme potom zakotvili v benzince. Paní nás hned ve dveřích zkusila vyrazit pod záminkou umývání podlahy, nicméně čaj a kávu nám prodala. Časem pochopila, že nejsme opilí ani nekrademe, tak jsme se relativně skamarádili a nechala nás tam žít. Jen nás donutila probudit Majdu, která na minutku usnula na stole. Po čaji jsem tam vypila i svoje první kafe v životě. Nebylo to špatný. Spánková krize se za celou hru nedostavila, tak to možná funguje.

S nápovědou už byla desítka triviální a posunuli jsme se k Borovému rybníku (9). Cestou se rozednilo, byly čtyři ráno, takže noc se dala prohlásit za překonanou a světlo nás dostalo místy do bláznivého veselí. Obsadili jsme piknikový stůl, který jsme si pojmenovali "Potrati už tu boli" (byl plný plechovek od piva). Těžko vysvětlit, proč jsme právě na tomto místě kompletně všichni zapomněli na foťák z povinného vybavení (o kterém tušíme, že něco dělá s diodami) nebo na spektrum z pomůcek, nebo proč nám nikomu neproniklo hlouběji do hlavy to OVER the rainbow, ale prostě fakt nic, vymeteno. Nepochopitelná víc než hodinová ztráta. Tóny "d" - "C" nám dávají barvy duhy, navíc pak "D" bílou (UV světlo jsme ignorovali stejně jako IR) a "c" má asi symbolizovat černou. Nic. Pro nápovědu se obětoval Tom Kuča. Chtěli jsme třeba přehrát na flétnu nějakou sekvenci barev. Věta: "Tak zahraj lososovou!" nás pak s Majdou složila do nekontrolovatelného záchvatu smíchu.

Komunitní svítání s flétnami byl prostě zážitek, ozývalo se to všude kolem. Po nápovědě už nám to samozřejmě došlo a za minutku jsme odcházeli. Kolegům jsme ještě pro obveselení při odchodu zahráli Valčík na rozloučenou a Duhovou vílu.

V parku ve Slepé I (8) bylo potřeba jen v mapě najít ulice a všimnout si podobných v okolí, což všem pěti prvním týmům vyneslo čas luštění včetně přesunu přesně 22 minut (teda Corn Flakes to měli jen za 19). Víc mě bavila třeba sedmička, ty trojúhelníky z čísel. Jak říkal Dero v cíli, ta člověka vyloženě vedla za ručičku a za 35 minut jsme byli o šifru dál. Teda Corn Flakes tu mají dvě a půl hodiny, kiš kiš. No ale chápu, že v sedm ráno (my) se luští líp než ve tři v noci (oni).

Sulická pomník (6) - ZADAT. Tam jsme se natrápili zase my, koukám, že máme suverénně nejdelší čas ze všech, kdo tudy prošel (hodinu a půl). Prostě se nám nechtělo odložit flétnu a začít přemýšlet, takže všelijakým tupým pískáním jsme zabili hodně času (vypadalo ze začátku tak lákavě - asi za 15 minut až na T), než nám došla ta morseovka a brzy i zbytek. U kaple sv. Anny v Bránické (5) se předháníme s Bruteforce, kdo šifru najde dřív. Části týmů kapli obchází zprava, části zleva. V půli se pobaveně míjíme, nikdo nic nemá. V šifře je hezký vtípek s opakováním melodie, nezdrží nás to. U kaple Ryšánka (4) jsme se nad rébusem "Zelený pruh nad lomem" ani nestihli po výstupu po schodech sejít celý tým a pokračovali jsme rovnou dál.

3: hřiště, slunko a natírací šifra. Ležíme na trávě a ještě vlastně nevíme, že máme natírat, to nám dojde až po nápovědě. Jako jediný člen bez příslušné šalinkarty jsem byla cestování ušetřena, odjela Majda a nápověda hodně pomohla. První natírací pokus nebyl sice vzorový (čárami jsme i otáčeli, aby si zachovaly pravou a levou stranu), ale stačila trocha toho autistického vidění a objevilo se "U Dubu".

Na vyhlídce nad Branickými skalami (2) jsme si užili šifru vyloženě za odměnu. Jak to do sebe krásně zapadalo, jak se ten strom rozkošně rozvíjel do unikátních listů a .-.- dostalo smysl. Hodina osm, nazdar bazar. Seběhli jsme dolů a kolem hospody, odkud nás vítali ti ještě šťastnější, jsme došli do kostelíka - do cíle.

V cíli jsme se dlouho potáceli od všeho ke všemu, než se Majda rozhodla opustit luštící stanoviště s hypersenzitivními SKOLEpady a v klidu se propískat k řešení vzadu v lavici s tím naším. Podobné úkoly bych už klidně oželela, v cíli mě víc baví, když se pořadí nemění a nikdo nezasekne. Být tam (a ve kterémkoliv jiném cíli) sami a hrát si před orgy a pospávajícími kolegy je fajn, ale s někým ještě na poslední chvíli reálně závodit mi nějak nesedne. Ale co už. Naobědvali jsme se a šli na vyhlášení, vtipné, pěkná tečka.

Byla to skvělá hra. Hned mě to táhne na další.